Původně jsem dnes chtěl napsat velmi smířlivý článek o tom, že nemocniční lékaři jsou také lidé, kteří mají právo se ozvat, když cítí, že se děje křivda či bezpráví. Mnoho požadavků (či důvodů) doktorů pro jejich akci bylo a je oprávněných. Pak jsem si ale přečetl zprávy o výsledku dnešního jednání mezi ministrem Hegerem a LOK a „otočil se mi nůž v kapse“. Několikrát! Tak tohle už přeci nemůžete myslet vážně? Kde je alespoň základní lidská slušnost?
Stačí se podívat na důvody, které „prý“ vedli lékaře k této akci udělat krátkou inventuru jejich současného stavu.
- České zdravotnictví je dlouhodobě podfinancované - podíl HDP osciluje kolem 7 %, zatímco obvyklý průměr v EU je 10 %. Ze sledovaných zemí OECD jsou za námi pouze Polsko, Mexiko a Korea.
Současný a hlavně skutečný stav: Toto tvrzení není zcela pravdivé. Správně jsou pouze hodnoty 7% HDP a průměr EU 10%. Sledovaných zemí OECD i Světové zdravotnické organizace WHO je za námi celá řada (většina). Pokud budeme srovnávat region CEE tak celkové výdaje na zdravotnictví přepočtené na jednoho obyvatele jsou 1 042 EUR, což je druhá nejvyšší hodnota v celém regionu. Mimochodem je to hodnota srovnatelná i v rámci celé EU. I přesto je nutné zdravotnictví řešit – komplexně – na stole je reforma zdravotního systému a možnost se k ní vyjádřit ve veřejné diskuzi – splněno!
- Nízká platba státu za státního pojištěnce, která neodpovídá objemu financí za péči, které tito "státní" pacienti zkonzumují. Neexistence systému komerčního připojištění.
Současný stav: Požadavek na vyšší platbu za státní pojištěnce je alibismus. Stát může a měl by dát jen tolik, kolik má. Zcela oprávněná je ale jeho druhá část. Vzhledem k tomu, že se o komerčním systému neuvažuje a stávkující doktoři ho v diskuzích s ministrem neakcentují, zjevně na něm zase až tak netrvají.
- Velké rezervy ve vnitřním chodu zdravotnictví - největší položkou je chaos v lékové politice, kudy utíkají miliardy.
Současný stav: Oprávněný požadavek, který je průběžně řešen - splněno! Značná část odpovědnosti ale leží přímo na doktorech – například dosud neschválené definice standardů.
- Podivné hospodaření v nemocnicích - předražené zakázky (stavební, nákup přístrojů a léků a pod.). Platy zdravotníků jsou jedinou položkou, za níž nelze získat provizi.
Současný stav: Zcela oprávněný požadavek a splněný! Zveřejněna koncepce boje proti korupci (obecná i v Máci zdravotnictví) připraveny příslušné návrhy zákonů.
- Nízké platy lékařů, které neodpovídají náročnosti povolání, potřebnému vzdělání a prestiži.
Současný stav: Nesplněný požadavek !!!
- Zcela destruovaný systém vzdělávání, který vede k odchodu mladých lékařů do ciziny.
Současný stav: systém není destruovaný (jinak by nedostudovali žádní noví lékaři). Je kostrbatý a nevyhovující – reforma tohoto systému je na stole – splněno!
- Odchody lékařů do ciziny kvůli lepším pracovním podmínkám. Zůstávající lékaři jsou zatěžováni vyšší odpovědností, než odpovídá jejich kvalifikaci a vyšším počtem přesčasové práce.
Současný a hlavně skutečný stav: Nemocniční lékaři asi nevědí, že odchod mladých vystudovaných lidí je běžný ve všech oborech. Na západ od nás nejsou jen vyšší platy, ale i je zde možnost doplnit vzdělání, jazykové dovednosti, rozšířit si obzory. Mladí lidé do ciziny prostě odcházet budou, je to přirozené všude na světě. Jedná se tedy o fakt nikoliv o požadavek. Neexistující požadavek!
- Nedodržování zákoníku práce vede k přetěžování lékařů a následně i k možným chybám lékařů, které je vystavují postihu.
Současný stav: ČR má srovnatelná počet lékařů na 100 tis. obyvatel jako okolní zemně (ČR 357; Německo 320; Rakousko 375; Slovensko 320; Slovinsko 237; Polsko 202) – Neexistující požadavek!
- V roce 2013 přestane platit výjimka u evropské směrnice o přesčasové práci, která bude klást ještě větší nároky na personální vybavení nemocnic.
Současný stav: To není požadavek, ale fakt – proč tedy kvůli tomu stávkují. Mimochodem řešit nedostatek lékařů tím, že další lékaři odejdou je přinejmenším neobvyklé. Osobně bych dal přednost slovu, které by mi admin zcenzuroval. Neexistující požadavek!
- Kvůli personálnímu nedostatku, špatné organizaci a neracionálnímu nakládání s finančními prostředky dochází ke zhoršování péče o pacienty, za něž nechtějí lékaři přebírat odpovědnost.
Současný stav: Opět se vracíme reformě zdravotnictví, která je na stole – oprávněný požadavek ale již splněno!
- Nesplněné sliby politiků - od roku 1989 jsou lékaři přesvědčováni, že nejprve se musí změnit systém a pak dojde k napravení jejich platů. Doposud se tak nestalo.
Současný stav: Není možné z chyb minulých politiků vinit současné. Jedná se samozřejmě o pravdivé tvrzení, je to prostě fakt, který už nikdy nikdo nezmění – historie totiž nejde změnit. Neexistující požadavek!
- Politické strany vedou o zdravotnictví ideologickou válku, přičemž ke změnám je třeba dohoda politiků napříč spektrem, jak je patrné v cizině.
Současný stav: To opět není požadavek ale konstatování faktu. Neexistující požadavek!
- Zdravotnictví je resortem, kde se vystřídalo nejvíce ministrů zdravotnictví, koncepcí a rozdílných pohledů. Stále jsou nějaké volby, ať již řádné či předčasné, takže lékaři nemají záruku, že se potřebné změny uskuteční.
Současný stav: To opět není požadavek ale konstatování faktu. Neexistující požadavek! A jak správně řekli sami lékaři – pořád jsou nějaké volby, takže záruku, že nastavené reformy vydrží více, než jedno volební období jim z definice dát nikdo nemůže.
Když provedeme inventuru tak stav všech důvodů je následující:
- Šest důvody jsou prostě externí skutečnosti, kterým se pouze musíme přizpůsobit. Nelze je měnit žádnou reformou či opatřením na úrovni vlády nebo zákonem.
- Pět důvodů je již splněno
- Jeden důvod je alibistický a řešení není reálně požadováno-
- Jeden požadavek je nesplněn – mzdy!
Jsme u jádra problému, to co bylo podloženo argumenty a mělo racionalitu, bylo splněno. Je paradoxem, že by tyto změny nastaly stejně bez ohledu na akci lékařů. Vláda deklarovala úmysl reformovat zdravotnictví i systém vzdělávání lékařů již dříve. To co bylo jen konstatování skutečnosti, bylo konstatováno a předložené reformy se snaží tyto skutečnosti změnit.
Zůstaly jen peníze!
Peníze byly na začátku celé akce a jsou i na konci. Nebyly to náhodou vždy jen peníze, o které šlo především a jenom?
Byly!
Vláda i v tomto bodě ustoupila a snažila se maximálně vyjít lékařům vstříc. Osobně s tím nesouhlasím, ale budu respektovat většinu (zastoupenou vládou). Místo požadovaných 3 mld. Kč (jak prezentují sami lékaři, tato částka by měla stačit ke splnění jejich požadavků) nabídla maximum, co se v systému najít dalo – 2 mld. Kč, které půjdou na zvýšení platů všech pracovníků ve zdravotnictví (tj. i sestřiček).
Reakce lékařů: Částku promyslíme, ale musí jít jen na platy lékařů a požadujeme, aby se mohli vrátit všichni, kdo dali výpovědi!
Až dosud to bylo o ekonomických možnostech a argumentech, ale teď ztratili nemocniční lékaři (zastupovaní LOK) poslední známky lidskosti.
Nejenže neocenili výrazný ústupek vlády a její snahu jim vyhovět, ale razantní odmítnutí zvýšení platů zdravotních sester je neskutečné pokrytectví a sobectví, pro které nemám pochopení.
Copak práce sester není náročná a zodpovědná? Naopak – je mnohem náročnější než lékařská – právě sestry jsou ve velmi intenzivním kontaktu s pacienty a na jejich správné a zodpovědném přístupu záleží úspěšnost léčby, kterou stanovil lékař. Vůbec nemluvím o psychickém vyčerpání, když zemře pacient, o kterého se sestra poslední týden intenzivně starala, zatímco ošetřující lékař ho viděl třikrát vždy tak půl hodiny. Lékaři si mohou a musí držet odstup. U sester je to téměř nemožné.
A vy mi chcete tvrdit, že sestry jsou placeny dostatečně a lékaři nikoliv? Že si lékaři zaslouží přidat a zdravotní sestry nikoliv?
A požadovat, aby stát garantoval, že všechny výpovědi budou zpět přijaty. Celou dobu lékaři argumentují, že dali státu dost času, aby se na jejich odchod připravil. Stát a zejména ředitelé nemocnic to v mnoha případech udělali, najali a zaučují nové lékaře, jmenovali nové primáře, najímají doktory ze zahraničí, kteří se kvůli tomu stěhují a opouštějí dosavadní domovy. Tento požadavek svědčí o naprosté neúctě k ostatním a naprosté absenci odpovědnosti za sebe a své rozhodnutí. Rozhodnutí podat výpověď bylo a je Vaším rozhodnutím. Neste tedy svůj díl odpovědnosti.
Nikdy jsem nesouhlasil s akcí lékařů a to ze dvou důvodů:
1) Vždy jsem byl přesvědčen, že jediným jejím motivem jsou peníze
2) I přesto, že řada důvodů je pravdivých, nemohu nikdy souhlasit s vydíráním
Vážení doktoři, účel nikdy nesmí světit a ani nesvětí použité prostředky!
Dokázali jste v průběhu akce nalézt i relevantní důvody protest, ale forma byla zcela zavrženíhodná. I přesto s Vámi bylo jednáno a všichni dotčení vyvinuli maximální úsilí najít řešení. Všichni až na Vás!
Vy usilujete jen o jedno a celá vaše akce se nyní smrskla na Váš jediný skutečný požadavek: „Dejte nám (a nikomu jinému) našich 30 stříbrných, jinak budou umírat Vaše děti!“
Přesně tak si totiž situace stojí – nakonec se totiž Vaše akce nejvíce projeví v oblasti neonatologie a porodnictví, kde skutečně hrozí kolaps a VY i v takovéto situaci kladete další absurdní požadavky, které mají sloužit jen tomu, abyste si zajistili větší prospěch!
Neví jaké slovo pro takovéto chování použít, věřím, že si ho čtenáři najdou sami.
Nevím proč, ale do mysli se mi vkradla scéna z filmu, kdy svatý Petr opouští Řím, plný svých žáků a následovníků, kteří v něj věří a spoléhají na něj, a v ten okamžik se ozve Boží hlas a ptá se ho: Quo Vadis, Domine? Kam kráčíš, pane? Svatý Petr se otočí a vrací se do Říma vstříc své smrti, ale zůstane do posledního okamžiku s těmi, kteří mu věří a kteří ho potřebují. Za necelé dva tisíce let lze otázku položit jinak: Kam kráčíš, doktore? Necháváš za sebou své pacienty a své bližní, kteří na tebe spoléhali a věřili, že jim pomůžeš, když budou v nouzi. Doktoři prostě nejsou světci, jsou to jen lidé, jako každý z nás. Na druhou stranu nikdo od nich nečeká mučednickou smrt, nic a nikdo jim ani nehrozí. Proč tedy opouští své bližní i své blízké?
Odchází, protože se považují za bohy mezi námi, kterým bylo dáno právo rozhodovat o životě a smrti. Odchází, protože jsou přesvědčeni, že si máme za právo žít připlatit.
Kam kráčíš, doktore? Za penězi…jen za penězi, nikdo víc mne nezajímá.
