Až nyní, po dohodě o vzniku vládní kolice (resp. křesel ve vládě), můžeme s konečnou platností říci, kdo skutečně vyhrál volby. Nikoliv podle počtu hlasů, ale podle toho, jak dokázal volební výsledek přetavit do skutečného politického vlivu. A světe div se, platí staré české přísloví: „ Když se dva perou, třetí se směje!“
1. místo – TOP 09
Zcela jednoznačně a s velkým náskokem se na prvním místě umístila strana TOP 09. Dokázala prosadit své lidi na tři klíčová a nejvíce exponovaná ministerstva v tomto volebním období – ministerstvo financí, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Tím získala kontrolu nejen nad příjmy státního rozpočtu (fiskální politika MFCR) ale i nad velkou většinou jeho výdajů, které protékají právě ministerstvem práce a sociálních věcí a zdravotnictvím. Jedná se sice většinou o tzv. mandatorní výdaje, ale možnosti přerozdělovat tak velké množství částek v sobě skrývá netušený vliv. Ministerstvo zahraničí jako důstojný post pro předsedu pana Karel Schwarzenberga je úlitbou, reálným vládcem bude Miroslav Kalousek, zejména proto, že na posty ministrů zdravotnictví a sociálních věcí byli nominováni pánové, kteří nejsou politickými osobnostmi, budou tedy příjemnci politických zadání. Zejména u zdravotnictví se jedná o osobu, která ani nebylas účastna vyjednávání o této kapitole, nutně tedy dostane hotové zadání, které bude „jen“realizovat. Ministerstvo kultury je skutečně jen do počtu, politický kapitál si TOP 09 vybrala v předchozích čtyřech zvolených křeslech.
Zároveň tato strana získala ve volbách dostatečný počet poslanců, které může nominovat a již nominovala do všech důležitých výborů. Šance TOP 09 na prosazení svého programu a svých reforem je na exekutivní vládní úrovni extrémně vysoká, zároveň může účinně ovlivňovat potřebný legislativní proces. Blízkost programu s ODS jí zaručuje solidní pravděpodobnost úspěchu při jejich schvalování. Úspěšně zvládnuté agendy financí, zdravotnictví a práce a sociálních věcí, včetně potřebných reforem můžou z této strany udělat politickou stálici i super star v jedné osobě. Neúspěch se neodpouští. Volba TOP 09 sice sebou nese velké politické riziko, ale obecně si lidé váží politiků, kteří na sebe umí vzít odpovědnost.
TOP 09 má i ohromný potenciál pro komunální volby. Svým spojenectví s Hnutím Starostové a nezávislí je téměř favoritem komunálních voleb, neboť v sobě bude spojovat silnou vládní stranu s dostatečnou mírou koncentrace na lokální problémy právě prostřednictvím tohoto hnutí. Takovouto možností nedisponuje žádná z jiných stran. Ty mohou usilovat pouze o vítězství či významné zisky ve velkých městech.
V senátních volbách může TOP 09 jen uspět. Je totiž důstojnou alternativou pro pravicové voliče a dostatečně silnou hrází proti posílení vlivu ČSSD v Senátu.
Pokud v následujících dvou letech neudělá tato strana výraznou chybu, je možné, že se právě ona stane do budoucna nejsilnější pravicovou stranou v ČR. Na mnohaletém soupeření ODS a ČSSD vydělal ten třetí vzadu. Stal se jím Miroslav Kalousek, na kterého by po jeho odchodu z KDU ČSL vsadil málokdo. Právě jeho a jím založenou stranu TOP 09 lze označit za skutečné vítěze voleb 2010.
2. místo – ODS
ODS skončila druhá ve volbách a je druhá i co do pořadí mocenského vlivu. Fakt, že Petr Nečas je pověřeným premiérem a zjevně sestaví většinou vládu se 118 hlasy, je nepochybný úspěch, ale jedná se o velmi drahý úspěch krvavě zaplacený oslabeným vlivem na vládní úrovni. Sice ODS získala post ministr průmyslu a obchodu, což je mimo jiné instituce, které přerozděluje dotace EU (zajímavý to zdroj financí téměř pro všechny sféry podnikání), ale nevybojovala ani jeden ze tří výše zmiňovaných reformátorských postů, které připadly TOP 09. Rozhodně nebude moci prostřednictvím tohoto ministerstva tak široce uplatňovat své ekonomické vize jako tomu je u TOP 09. Zejména ztráta oblasti zdravotnictví je až zarážející. Do této oblasti ODS investovala velké množství svého politického kapitálu i lidského úsilí a nyní by konečně měla možnost sklidit i nějaký úspěch v podobě dotažené reformy. Za současného stavu však její návrhy reforem budou realizovány pouze v omezené míře a jedině za podpory TOP 09. Dále ODS získala zajímavá ministerstva zemědělství (dotace EU do zemědělských programů) a obrany. V případě právě tohoto postu se jedná se o ministerstvo, které vypisuje velké množství veřejných zakázek, a je tedy s podivem, že ochránci čistoty z řad strany Věcí Veřejných souhlasili s tímto rozdělením, kdy toto křeslo získala strana snad nejvíce spojovaná s korupcí. Jistou zárukou může být v tomto bodě osoba pana Vondry, který i přes dlouhou politickou kariéru, není spojován s nějakým významným korupčním skandálem. Zemědělství je jedno z horkých křesel a zde čeká ODS nelehký úkol. Co mne osobně překvapuje, že si právě o toto křeslo neřekla TOP 09, kterou přeci jen vnímám (možná trošku tvrdošíjně) jako odrodilce KDU-ČSL. Úspěch v oblasti zemědělství by pak pro ODS mohl znamenat průlom na český a moravský venkov, což může této dosud spíše městské straně přinést v budoucnu volební zisk. Pokud celkově ODS v těchto postech (průmysl a obchod, zemědělství a obrana) obstojí bez průvodních korupčních skandálů, je možné věřit v její očistu. Pro ODS se jedná o zajímavý politický potenciál, je však otázkou, zda jej dokáže plně využít nebo ho zneužije a potvrdí tak nejhorší obavy jejich dosud trpělivých voličů.
Fakt, že ODS získala pouze jedno ze silných ministerstev, řadí tuto stranu na druhé místo. ODS tak zaplatila i za post předsedy sněmovny. Ten jí sice dává možnost účinně řídit celý legislativní proces, ale implementace a realizace většiny reforem bude většinou pevně v rukách TOP 09. ODS má největší počet koaličních poslanců, takže její potenciál v rámci parlamentních vyjednávání bude největší, vždy ji však bude brzdit slabší vládní vliv. Zůstává pro mne otázkou, zda tak velkou ztrátou vládního vlivu ODS nekompenzovala něco jiného, například prezidentskou volbu. Pak by ovšem dostávala celá dohoda zcela jiný rozměr.
Podzimní komunální volby jsou pro ODS téměř neřešitelným problémem. Za tři měsíce skutečně není možné obnovit ztracenou důvěru voličů. Situaci pro ODS ztěžuje fakt, že přímým konkurentem je TOP 09, její nejsilnější koaliční a názorově nejbližší partner. Střílet do TOP 09 znamená pro ODS střílet do vlastních koaličních řad či kálet si do vlastního vládního hnízdečka. Je tedy velmi pravděpodobné, že ODS neuspěje v podzimních komunálních volbách. Její maximem může být pouze udržení pozic v Praze, kde s TOP 09 prohrála velmi těsně a kde tato strana provedla částečnou očistu i na regionální úrovni.
V senátních volbách ODS pravděpodobně ztratí několik mandátů, neboť maximem možného je prostá obhajoba. Vzhledem k masivnímu úbytku voličů je ale téměř nereálné tohoto maxima dosáhnout. Opět má ODS omezený manévrovací prostor a tak bude pro tuto stranu úspěchem, pokud se podaří zamezit vzniku většinového levicového bloku v tradičně pravicově orientované horní komoře Parlamentu a to zejména s ohledem na schvalování reforem a volbu nového prezidenta.
ODS rozhodně nelze označit za vítěze voleb. Ohromná ztráta voličských hlasů je pro tuto již tradiční pravicovou stranu velmi důrazným varováním. Jakýkoliv další hazard s již dost poničenou důvěrou voličů v tuto stranu může znamenat definitivní konec této strany. NA druhou stranu uhájila začný mocenský vliv, druhé místo je tedy přiměřené.
3. místo – Věci Veřejné
Je nutné přiznat této straně třetí místo, byť tak trochu podmíněně. Tato strana nabídla zcela novou alternativu politické kultury, na kterou slyšelo necelých 11 % aktivních voličů. Ti jí dali důvěru spojenou s opravdu velkým očekáváním. Skeptická část veřejnosti spíše vnímá tuto stranu jako jednorázový účelový nástroj a vedou spory o účelu tohoto nástroje. Politická historie ČR má zkušenosti s „alternativními“ stranami, které se vymezili pouze tím, že oni jsou čistí, jiní a lepší, bez konkrétních programových idejí, návrhů opatření a jejich úspěšné realizace, je tedy na VV aby nenásledovali příkladu Unie Svobody a Strany Zelených. Věci Veřejné nyní stojí na rozcestí – buď splní očekávání skeptiků a velmi rychle se projeví její pravý účel (pokud, tak po komunálních volbách) anebo se skutečně tato strana vydá na obtížnou cestu plnění svých slibů a to cestou přímé demokracie. Pokud zvolí první možnost, tak je předem odsouzena k záhubě. Již teď lze pozorovat, že část voličů VV jsoucní zklamáni a pro skeptiky, kteří ji nevolili, je její současné chování jen potvrzením jejich volby. Pokud se ale vydá na onu strastiplnou cestu plnění svých volebních slibů, narazí v mnoha případech paradoxně na dvojblok ODS a TOP 09 (koaliční partneři), jejichž programový průnik je mnohem větší hlavně odlišný od programu VV. Toto riziko VV zcela správně vyhodnotila, a proto tak výrazně trvá na velmi detailní koaliční dohodě, kterou chce předložit svým véčkařům. Když pominu validitu tohoto kroku (počet véčkařů je nesrovnatelně menší než počet voličů VV), tak se tím VV chce předem rehabilitovat z jisté zrady svých voličů. Pravdou je, že jí jiná cesta než koalice s ODS a TOP09 nezbývala, neboť pro prosazení alespoň části jejich programu je nutné být ve vládě. Zcela správě se VV koncentruje na boj proti korupci. Velmi dobře odhadla, zde může relativně lacino nasbírat body, neboť téma protikorupčního boje je právě pro její voliče tím nejpodstatnějším. Proto velmi důrazně a na hranici přípustnosti vybojovala ministerstvo vnitra, které sice nemá přímí ekonomický vliv, ale jeho význam je veliký. Stačí si jen připomenout korupční aféry posledních let a chování policie při nich. Opět je zarážející jistá nedůslednost, protože dalším logickým ministerstvem, které měly VV požadovat, by byla justice. Místo toho zvolili oblast dopravy (opět zajímavé množství státních zakázek) a tak budou moci prokázat, zda umějí být skutečně čistí. Útěchou nám může být, že tak dali možnost ODS a panu Pospíšilovi, pravděpodobně proto, že VV nemá vhodnou osobnost, která by si získala respekt soudců, státních zástupců a právní komunity vůbec a byla by schopna provést očistu české justice. Školství je pro VV dobrou volbou, neboť školství velmi důsledně VV ve svých vystoupeních akcentuje, jedná se však o obtížnou oblast a velkou otázkou, zda tuto oblast koncepčně zvládnou. V tomto bodě se ale jedná o splnění části volebního programu, což lze hodnotit velmi pozitivně. Velmi zajímavý je zisk ministerstva pro místní rozvoj. Ministerstvo, které mělo být zrušeno, najednou existuje a bylo přiklepnuto VV. Pokud tomuto ministerstvu budou zachovány pravomoci, jaké mělo dosud, jedná se o zajímavou možnost pro VV, jak si nalézt cestu mimo Prahu, protože VV je primárně pražská strana.
V poslanecké sněmovně jsou VV nováčkem. Přesto se jim podařilo zajistit pro svoji stranu post místopředsedy. Bohužel dle mého názoru nominace Kateřiny Klasnové na tuto pozici není ani taktickou a ani vhodnou, každopádně však velmi riskantní. Na tuto slečnu bude nyní vyvinut ohromný tlak – pokud uspěje, tak VV nasbírá body jako strana, která umí dát prostor talentovanému mládí. Pokud však neuspěje, bude její nominace nutně spojována s jejím vztahem s panem Bártou, který je hlavním sponzorem strany a zjevně jedním z hlavních hybatelů. Pozice VV je tak ve Sněmovně zatím nestabilní a bude velmi záleže, zda se vyvarují nováčkovských chyb.
VV jasně deklarovaly zájem uspět v komunálních volbách – zejména v Praze. Jejich cílem je ovládnutí Prahy. Obhajitelným důvodem můžou být korupční skandály, které se v Praze objevily. NA druhou stranu mne trochu zaráží, že podobně důslední nechtějí být i v jiných městech. Asi je to dána profilem této strany, která je v tuto chvíli stále ještě pražskou stranou, nikoliv českou. Předpokládám, že VV toto své prohlášení velmi rychle přehodnotí, protože pokud chtějí být stabilní parlamentní politickou stranou, musí působit napříč celou ČR.
4. místo – ČSSD
Největší propad proti oficiálním výsledkům voleb nutně zaznamenala ČSSD. Sice získala nejvíce hlasů, ale nedokázala tyto hlasy využít ve svůj prospěch. Její kampaň, ve které kritizovala všechny strany mimo KSČM, se nyní obrátila proti jí samotné. Díky velmi konfliktnímu postoji ke všem ostatním demokratickým stranám prostě neměla vhodného koaličního partnera. Zjevně ČSSD nečekala, že ho vůbec bude potřebovat, a tak byla vzniklou situací zaskočena a neuměla reagovat. ZA tohoto stavu i přes nejpočetnější poslanecký klub nedokázala získat ani pozici předsedy sněmovny, která opozici vždy velmi sluší. Důvodem pro to je fakt, že vznikající koalice prostě nedůvěřuje ČSSD, že by se chtěla aktivně podílet na přípravě reformní legislativy, ba co více má obavy, že by ČSSD zneužívala této pozice k bojkotu reformních kroků. Na víc ČSSD na tuto pozici nominovala velmi kontroverzí osobu, čímž tuto spekulaci jen přiživila. Logickým vyústěním byla ztráta postu předsedy a zisk „pouze“ pozice místopředsedy.
ČSSD má však největší počet poslanců a snaží se jich maximálně využít při obsazování výborů. To jí dává ohromný opoziční potenciál, který může za čtyři roky poctivé opoziční práce vyústit ve velký zisk. K tomu je nutné splnit několik základních podmínek. Jedná se zejména o to, že je nutné naplnit termín konstruktivní opozice. Jestli něčeho mají voliči plné zuby, tak je to vzájemných urážek a absurdně negativistických postojů, které mají mezi sebou delší dobu ODS a ČSSD, které pak Jiří Paroubek přenesl i na VV a TOP 09. Pokud ČSSD jako konstruktivně opoziční strana v sobě dokáže nalézt odvahu podpořit dobré nápady koalice a zároveň kritizovat nesmysly, to vše voličovi srozumitelným způsobem, bude za čtyři troky velmi silnou stranou. Druhou nutnou podmínkou je nalezení skutečně silného lídra strany. Bohužel pro ČSSD v tuto chvíli takovouto osobnost nemají. Je čistě v rukách ČSSD jak se s těmito dvěma body vypořádá. Z pohledu prosazování svého volebního programu má ČSSD možnost pouze za situace, kdy bude třeba přijmout ustavní zákon a zobchodovat s vládní koalicí ony chybějící dva hlasy. Vzhledem k chystaným reformám to však může být dost často. Bohužel vzhledem k současné rétorice ČSSD bude cena přemrštěná i v případě návrhů připravených nezávislými odborníky (viz reakce na ČSSD doporučení Bezděkovy komise).
Z pohledu senátních a komunálních voleb nemá ČSSD jednoduchou pozici. Přestala být středem zájmu (asi nejzajímavější v tuto chvíli je pro voliče osud Jiřího Paroubka – vzhledem k ohlasu na jeho články) než situace uvnitř ČSSD či její názory, které prezentuje navenek. Nemohu se ubránit dojmu, že v tuto chvíli je ČSSD jaksi na vedlejší koleji. To jí nutně ubere hlasy, neboť počet voličských hlasů je přímo úměrný prostoru, který dostane strana v médiích. I přesto může ČSSD v senátních volbách pouze získat, neboť žalostné výsledky v předchozích letech jistě překoná.
ČSSD je tedy první a asi největším poraženým těchto voleb.
5. místo – KSČM
Druhý poraženým (zatímco vítěz je vždy jen jeden, poražených je vždy několik) je KSČM. Volby pro ně dopadly tím nejhorším možným výsledkem. Jejich hlasy nikdo nepotřebuje a nikdo o ně ani nestojí. Tím naprosto ztratili na atraktivitě pro média (zkuste srovnat počet článků o KSČM před, při a po volbách) a nedostávají takový prostor se veřejně vyjadřovat k tématům, která voliče zajímají. To může znamenat pozvolný ústup komunistů z pozic. Její šance cokoliv ve sněmovně prosadit je pouze za situace, kdy se ČSSD nebude chovat jako odpovědná konstruktivní opozice a bude požadovat nepřiměřeně vysokou cenu za podporu reformních ústavních zákonů. Ony chybějící dva hlasy může dodat i KSČM. Paradoxně tedy ČSSD může dopřát svým chováním KSČM větší vliv než by měla mít dle výsledků voleb.
Šance KSČM na úspěch v senátních volbách jsou malé a velmi pravděpodobně neuspějí. Obecně lze totiž očekávat, že se do druhého kola dostanou kandidáti ČSSD, TOP 09 či ODS. Pokud by prošel do druhého kola kandidát KSČM, až na velké výjimky ho voliči demokratických stran v druhém kole nepodpoří. Dlouhodobí nespokojenci s „velkými“ stranami totiž našli jiné alternativy, takže KSČM již není tím třetím, který bude pobírat hlasy těchto nespokojenců. V komunálních volbách je situace poněkud jiná, zde mnohdy rozhodují dlouhodobě ustálené místní vztahy a osobní charisma každého jednotlivce. Zde má KSČ (zejména v některých oblastech) slušnou šanci uspět.
6. místo – Zemanovci
Veni, vidi, non vici? Přišel, viděl a nezvítězil? Tak nějak by šel charakterizovat návrt Miloše Zemana na politické kolbiště. Úmyslně však nechávám otazník nad slovem „nezvítězil“. Skutečně bylo jediným jeho cílem proniknout do poslanecké sněmovny? Osobně se domnívám, že nikoliv. Miloš Zeman je i přes všechny své mouchy velmi inteligentní člověk a umí dobře počítat. Věděl, že i kdyby uspěl, tak by se z něj stal řadový poslanec bez faktického vlivu. Velmi pravděpodobně spekulovat na to, že právě jeho hlas (či dva, tři) by byly oním jazýčkem na vahách a tím by znásobil hodnotu svého výsledku. Potom by jistě velmi umně zobchodoval těchto pár hlasů. Stejně tak lze označit za pravděpodobnou teorii, že cílem Zemanovců bylo snížit volební výsledek ČSSD. Nebo se mylně domníval, že napodobí model TOP 09 tentokráte na levé straně spektra a přitáhne nespokojené levicové voliče Tak jak tak, Zemanovci nenapodobili ohromný úspěch TOP 09 a nestali se druhou levicovou parlamentní stranou. Otázka je, co to udělá s touto stranou jednoho muže. Osobně totiž nepředpokládám, že by Miloš Zeman důsledně čtyři roky pracoval jako neparlamentní opoziční politik. Pokud – tak se ještě aktivně účastní senátních voleb buď jako kandidát na senátora. Je otázkou, zda nepošilhává po místu prezidenta ČR.
Ostatní strany lze označit pouze za poražené bez reálného politického vlivu na celorepublikové úrovni – KDU ČSL, tradiční strana, která poprvé od vzniku ČR v roce 1993 není zastoupena v dolní komoře. Strana Zelených zaznamenala likvidační debakl, ze kterého se bude vzpamatovávat dlouho a velmi těžce. Suverenita Jany Bobošíkové pak jen potvrdila svoji roli jedné z největších mimoparlamentních stran. Všechny tyto strany budou mít možnost reparátu na podzim, za reálnou však považuji šanci pouze KDU ČSL a možná Suverenity. Zemanovci tuto šanci budou mít pouze za přítomnosti a aktivní podpory své ikony z Vysočiny.
