Za poslední tři měsíce Evropská centrální banka (ECB) za tichého souhlasu komisařů EU a vlád zemí eurozóny, především Německa, Francie, Itálie a Španělska nalila do evropských bank (opět především německých, francouzských, Španělských a italských) více než 1 bilion EUR. Možná by pro názornost bylo lepší napsat 1 000 000 000 000 EUR!
Kdyby jen to! Pokud by šlo o standardní půjčky za tržních podmínek, šlo by sice pořád o ekonomický paskvil, ale měl by alespoň pár racionálních prvků. Jenže realita je jiná. ECB totiž nabídlo bankám neomezené!!! množství peněz za úrok 1% ročně a ve své podstatě bez záruky (požadovaná záruka je 1% z půjčené částky v téměř jakémkoliv cenném papíru). Představte si na chvíli, že Vám banka sama nabídne, že Vám půjčí jakékoliv množství peněz za úrok 1% a téměř bez jakékoliv záruky! Není div, že banky zemí erozóny tuto nabídku v prosinci a v únoru hojně využily a ECB rozdala 1 bilion EUR virtuálních peněz, ze kterých se díky systému mezibankovních půjček stalo téměř obratem několik bilionů EUR reálných dluhů.
Ano, jediným argumentem pro tuto naprosto bezprecedentní transakci byla zoufalá snaha podpořit a oživit mezibankovní trh a ochotu bank půjčovat podnikům a zadluženým státům. Nikoliv krach Řecka, ale strach z krachu německý a francouzských bank stačí k tomu, aby EU a její centrální banka naprosto otevřela kohoutky a uvolnila neomezené množství peněz.
Jen pro srovnání majetek 100 nejbohatších lidí planety je přibližně 1,3 bilionů EUR. Hodnotu majetku, který byl vytvořen prostřednictvím těch nejodvážnějších podnikatelských záměrů a shromažďován mnohdy desítky let, dokázala ECB a evropští politici bez mrknutí oka rozpůjčovat bez záruky za pouhé tři měsíce a nakrmit tak dluhovou bestii. Na jak dlouho?
To je totiž základní otázka. Tato transakce by byla možná obhajitelná, kdyby šlo o konečné řešení současné ekonomické krize. Všichni ale vědí, že jsme si za tyto nepřestavitelné peníze koupili pouze čas. Možná to budou 3 roky, což je doba splatnosti těchto půjček, spíše však jen několik měsíců. Ekonomika téměř všech tzv. „vyspělých“ států je postavená na dluhu, na ochotě bank půjčovat peníze – státům, podnikům, domácnostem. EU a ECB tedy uvažuje v „osvědčené“ logice: Udržme ochotu banka poskytovat úvěry a to za jakoukoliv cenu! A dál roztáčí dluhovou spirálu a nahrazují dluh ještě větším dluhem.
Kdo si myslíte, že k čertu jste Vy evropští politici a ekonomové? Či spíše pseudoekonomové a nevolení byrokrati? Právě jste vytvořili půjčky za více než 30% HDP všech zemí eurozóny. Půjčky, které ze své definice nemohou být splaceny, protože za 3 roky prostě nevznikne 1 bilión volných finančních prostředků na úhradu těchto půjček. Na splátku těchto půjček totiž budou muset reálné ekonomiky vašich zemí vydělat, a to je nad jejich síly. A pokud si myslíte, že trhy budou čekat poslušně tři roky, než jim to dojde, tak jste neuvěřitelně naivní.
Evropu jednou dostihne nutnost radikálního řezu. Řezu do vředu jménem dluh. Evropští politici jsou zjevně přesvědčeni, že čím ten vřed bude větší, tím bude řez méně bolet. A rozum pláče…
