ČSSD nikdy nepochopí, jak fungují daně a jaké mají konkrétní dopady. Nepochopí, že proto, aby lidé platili daně, musí věřit, že za ně dostanou skutečnou protihodnotu v podobě veřejné služby. Bohužel to nechápou ani nově příchozí politici.
Bohužel i po dvaceti třech letech naše politická elita nechápe, že fungující stát není o jiném nastavení současných daní a ve zvýšení přerozdělení vybraných peněz. A tak i nově vznikající vláda jen řeší, komu ubere a komu přidá, či spíše jak ubrat všem, aniž by to bylo vidět příliš okatě. Na fungování státu má nastavení daní pramalý vliv a jeho změnou ČSSSD vskutku fungující stát nezajistí. A to že chce pan Babiš řídit stát (či státní úřady) jako firmu je sice chvályhodné, ale nemožné, neboť na to ve státním sektoru nejsou lidé. A z praxe by měl tento pán vědět, že úspěch každého podniku (firmy) stojí právě na lidech. Kde je chce pan Babiš vzít, to už neříká.
Dokud nebude fungovat vymahatelnost práva, ochrana soukromí a majetku, systém školství a zdravotnictví, dokud občan nebude pro stát a jeho úředníky platícím klientem, nýbrž pořád jen obtížným a problémovým žadatelem, tak se lidé budou přirozeně vyhýbat jakékoliv dani. Nikdo nechce platit za špatnou službu.
Politici v ČSSD prostě nepochopí, že pokud chtějí vyšší daňové inkaso, musí primárně nechat lidem více peněz na spotřebu. Naopak je až směšné, jak se snaží lidem namluvit, že řešení špatné ekonomické situace státu leží na příjmové straně, ale přitom se dušují, že zvýšení daní postihne jen jakousi blíže neurčenou skupinu lumpů, parazitů a zbohatlíků, kteří si nezaslouží nic než zdanit. Nechápou, že v každé skupině poplatníků budou lidé poctiví i nepoctiví a tak jakákoliv „systémová“ změna nastavení daní povede především k postihu těch poctivých, které by měl naopak stát chránit.
Mnohem více by bylo prospěšnější budovat daňovou stabilitu. Není nic horšího pro ekonomiku, než že se v posledních letech v CŘ každý rok měnili daně několikrát. Neexistuje jediná daň, kde by se neměnila buď sazba anebo základ. Pro každého podnikatele či investora (a zejména zahraničního) je stát neuvěřitelným rizikem, které ohrožuje jeho podnikání. Naší ekonomice a občanům tohoto státu by mnohem více prospěla stabilita a neměnnost daňového systému (když už pánové nemají odvahu daně razantně snížit, což by bylo skutečně potřeba), než zvyšování daňové zátěže či výměna jedné daně za druhou.
Naši politici už mnoho let připomínají podnikatele, který je přesvědčen, že si zajistí vyšší příjmy zvyšováním cen svých výrobků bez adekvátního zvýšení kvality a pak se strašně diví, že jeho zákazníci hledají alternativní řešení. A tak s ubývajícími zákazníky stále zvyšuje ceny a doufám v zázrak.
Tak například současné záměry dle návrhu koaliční smlouvy:
1) Minimální daň pro OSVČ jako „bič“ na tu část OSVČ, kteří „parazitují“ na systému tím, že uměle minimalizují své daňové příjmy. Jak na to asi budou reagovat dotčené OSVČ?
- Ti, kteří jen optimalizují svojí daň, převedou své podnikání na s.r.o. a zvolí jinou formu optimalizace (a že jich legislativa poskytuje mnoho)
- Ti, poctiví, jejichž skutečné příjmy jsou na úrovni minimální mzdy nebo jsou dokonce ve ztrátě, své podnikání ukončí. Nastoupí na úřad práce a budou si hledat práci na černo, protože trh s černou prací vzroste díky minimální mzdě.
Reakcí trhu tedy bude úbytek OSVČ a nárůst s.ro. podnikatelů a nezaměstnaných. Je neuvěřitelným paradoxem, že snaha ČSSD o „sociální spravedlnost“ při zvyšování daňových příjmů vede k tomu, že zaměstnanec s minimální mzdou bude mít vyšší skutečný čistý příjem než OSVČ s obdobným zdanitelným základem. Ošklivé OSVČ pravděpodobně splňuje definici skupiny osob, které si nic jiného než zhoršení životních podmínek nezaslouží.
2) Druhým bonbónkem je zvýšení minimální mzdy. Tak samozřejmě, že mají politici pravdu, že existuje mnoho osob, které berou minimální mzdu jen fiktivně a zbytek dostávají na ruku. Je ale tohle řešení? Nikoliv, není. Opět platí to, že podnikatel bude chtít svůj podnik udržet a zaměstnanec zase udržet svůj příjem. A ani jeden nemá důvod řešit problém státu. Takže se domluví tak, že se ze zaměstnance s minimální mzdou stane nezaměstnaný na podpoře, který bude vykonávat černou práci. Stát prodělá, podnikatel ušetří a zaměstnanec je na svém. Nebo si snad vážně ČSSD myslí, že zaměstnanci ve snaze udržet si status a ochranu pracovního poměru raději donutí svého zaměstnavatele k bankrotu? Jediní zaměstnanci, kteří mají tento přístup ke svému živiteli, jsou státní zaměstnanci.
Takže to dopadne podobně jako v předchozím bodě, nárůst nezaměstnaných, pokles daňových příjmů a růst sociální výdajů na podporu v nezaměstnanosti. A abych nezapoměl ještě nárůst mzdových nákaldů ve státním rozpočtu.
3) Sektorová daň! Popravdě tady už přestává být legrace. To nejhorší co může vláda udělat je zavést jakoukoliv novou daň. Ovšem ČSSD je přesvědčena o tom, že prostě jsou firmy, které může dále zdaňovat za potlesku voličů. Nepochopí, že tomu tak není. Jakákoliv nová daň vede pouze ke dvěma možným efektům – buď je promítnuta do ceny pro konečného spotřebitele (zaplatí to občané), nebo dojde k daňové optimalizaci, pokud bude možná. Politici zjevně vůbec netuší, jak uvažuje investor a tak žijí v bláhové naději, že dokáží investora donutit k tomu, aby se s nimi rozdělil o výnos ze svých investic. Nedonutí. Pokud investice přestane generovat požadovaný výnos, investor se přesune jinam. Je mu jedno jestli investuje v ČR či jinde na světě. Kapitál je přenosný. Doba, kdy majitelé za žádnou cenu nechtěli zavřít svůj podnik je už dávno pryč.
Takže očekávaný efekt? Růst cen dotčených služeb a výrobků pro končeného spotřebitele a úbytek zahraničních investorů, protože ve státě kde se každý rok mění pravidla hry, nikdo podnikat nebude.
4) Snížení DPH a léků a knih. Jak chvályhodné. Konečně alespoň náznak snížení daňové zátěže. Jenže? Samozřejmě, že to má háček. Nejprve knihy a tiskoviny. Jsme přeci vzdělaný národ, takže potřebujeme knihy a tiskoviny. V praxi ale klesá prodej papírových medií a i tištěné knihy začínají být vytlačovány elektronickými čtečkami. Celkově jde o úpravu, která sice potěší, ale je kosmetická a stát téměř nic nestojí.
A snížení DPH na léky? Co si budeme nalhávat, tady ČSSD kašle na občany, ale zachraňuje pozadí sama sobě. Pomalu se hroutícímu systému financování zdravotnictví chce „konečně sebrat“ poplatky a tak musí řešit deficit v systému zdravotního pojištění, zdroje však nejsou, takže existuje jedno jediné řešení, Snížit výdaje a věřte tomu nebo ne, snížení DPH u léků sníží především výdaje zdravotnických zařízení a tedy i výdaje zdravotních pojišťoven. Zaplať pánbůh, že na tomto lidé vydělají. Vydělají na tom také výrobci léčiv, neb se dostanou do režimu 21% na vstupu ale na výstupu jen 5%.. A ČSSD jako bonus získala argument pro zavedení sektorové daně.
Co říci na závěr? Kéž by se našla strana, která by lidem říkala věci, tak jak jsou. Kež by se našli politici, kteří umí přemýšlet.
Jenže kde je vzít?
