Co odhalila akce „Děkujeme, odcházíme“?

Dnes vyšel v Hospodářských novinách velmi stručný článek o deseti faktech, které odhalila akce „Děkujeme, odcházíme“ o českém zdravotnictví (http://domaci.ihned.cz/c1-50320060-deset-faktu-ktere-odhalila-vzpoura-lekaru-dekujeme-odchazime-o-ceskem-zdravotnictvi).  Tento seznam není kompletní, takže přidávám další body:

1.  
1. Systém poskytování všech veřejných služeb je kdykoliv (i bez důvodu) napadnutelný prostřednictvím hromadných výpovědí. Český stát nemá proti takovémuto útoku žádnou právní ochranu a vždy bude stát před volbou, zda ustoupit a nebo se smířit s omezením či zrušením konkrétní veřejné služby. Jsou ovšem veřejné služby (zejména zdravotnictví a bezpečnost), které se zrušit nedají bez ohrožení života a majetku občanů.
2. Představitelé státu se dají zastrašit. Je pochopitelné, že vydíraní mnohdy ustoupí vyděračům, když jde o život jejich blízkých, ale aby stát jako celek ustoupil vyděračům, místo toho aby je potrestal, je zcela nový precedens. Je jen otázkou, zda zvítězil strach o životy občanů, nebo strach z toho, že ztratí voličské hlasy. Výsledkem celé akce je pak zjištění, které učinili občané ČR. Nikoliv dle zásluh se počítá Vaše mzda, ale podle toho jak moc řvete a jak moc dobře umíte vyhrožovat. Do budoucna to není dobrý vklad.
3. V ČR je nutné zrušit platnost Hippokratovi přísahy, neboť se jedná o nevymahatelný slib, který je porušován, kdykoliv je to pro lékaře výhodné. Zejména věty: „Lékařské úkony budu konat v zájmu a ve prospěch nemocného, dle svých schopností a svého úsudku. Vystříhám se všeho, co by bylo ke škodě a co by nebylo správné.“ v kontextu událostí kolem D-O pozbyly zcela smyslu i platnosti
4. Model vládní koalice a opoziční kraje selhal. V okamžiku, kdy je státní správa jako celek pod tlakem, se mnoho měsíců místo spolupráce sbírají politické body (viz. prohlášení panů Sobotky, Ratha v průběhu prosince a ledna nebo individuální jednání krajských hejtmanů s lékaři o navýšení platů). Tak místo intenzivní a koordinované přípravy struktury nemocniční péče po 1.3.2011 , musel ministr zdravotnictví zahájit vyjednávání a to v nevýhodné pozici – bez záložního plánu. Vůbec si neumím představit, co by se dělo, kdyby konec akce byl naplánován do předvolebního období.
5. Lékaři lhali o svých přesčasech – prosím prostudujte článek: http://zpravy.e15.cz/domaci/ekonomika/statistici-uverejnili-vysi-platu-lekaru. Ústav zdravotnických informací a statistiky (UZIS) zveřejnil své statistiky, ze kterých jasně vyplývá, že lékaři odpracovali v průměru 188 hodin měsíčně, tj. 160 hodin základní pracovní doby a 28 hodin přesčasů. Nic mimořádného. Na námitku, že se jedná o průměr, odpovídám – já používám plošný průměr a lékaři zase chtějí plošné navýšení a zdůvodňovali to plošně vysokými přesčasy. Skutečnost, že stát neví kolik má lékařů a kolik hodin vlastně odpracují je alarmující!

Určitě je možné přidat i další body, celkově lze ale říci, že akce D-O ukázala zásadní neefektivitu v řízení státu, v jeho schopnosti reagovat na nátlak a prvotním zájmem nás všech by mělo být urychleně nalézt řešení tohoto stavu.