Arogance odborů překročila únosnou mez

Položili jste si někdy otázku, v čem spočívá podstata demokracie? Dle Ústavy ČR (i ústav ostatních demokratických států) především v rovnosti práv a povinností všech občanů našeho státu.  Přesto si jedna skupina lidí osobuje práva, která ostatním nejsou umožněna, a zachování těchto práv si vynucuje silou.

Máme zde vládu, která vznikla na základě řádných a demokratických voleb, při kterých jsou si práva všech voličů skutečně rovna. Nejedná se o uzurpátory moci či totalitní režim, nic takového.  Tato vláda si dovolila využít svého ústavního práva (a zároveň i své povinnosti) a předložila takové návrhy zákonů do Parlamentu, o kterých si myslí, že jsou nezbytné pro další fungování tohoto státu. Tyto návrhy sice v mnoha částech neodpovídají volebním programům jednotlivých stran, ale zase v jiných částech ano. Je nutné si totiž uvědomit, že náš politický systém je nastaven tak, že považuje za správné řešení většinový kompromis a tedy koaliční vláda ze své definice vytváří takové návrhy, které jsou kompromisem jejich programů a nikoliv takové, které jim plně odpovídají.

My občané máme právo s těmito návrhy nesouhlasit, své názory zveřejňovat, můžeme se volně sdružovat a demonstrovat proti těmto návrhům, a pokud vláda naše odlišné názory nevyslyší, pak za čtyři roky svůj mandát neobhájí a vystřídá jí vláda jiná.

Ústava ČR o tom hovoří velmi jasně. Zdrojem státní moci je lid (občané voliči), který ji vykonává prostřednictvím státních orgánů (volených či jmenovaných). Náš politický systém je založen na volné soutěži politický stran o moc a na odmítání násilí jako prostředku pro prosazování svých zájmů.

Přesto toto vše existuje skupina lidí, kteří ústavou dané principy nerespektují a uzurpují si právo aktivně ovlivňovat legislativní proces v našem demokratickém státu i přes skutečnost, že k tomu nebyli nikým zvoleni. Jediným důvodem pro existenci tohoto právo je, že bylo vynuceno silou. Nevěříte?

Cituji ze statutu Rady hospodářské a sociální dohody ČR (oficiální název tripartity):

„Rada hospodářské a sociální dohody České republiky (dále jen RHSD ČR) je společným dobrovolným dohadovacím a iniciativním orgánem odborů, zaměstnavatelů a vlády České republiky pro tripartitní vyjednávání s cílem dosáhnout shody v zásadních otázkách hospodářského a sociálního rozvoje. RHSD ČR umožňuje vzájemně respektovanou formou dialogu udržet sociální smír jako základní předpoklad pozitivního vývoje ekonomiky i životní úrovně občanů.“

Sice je zde společně prohlášeno, že se jedná o dobrovolný orgán, který má bohulibý cíl nalézt shodu, ale je také konstatováno, že díky tomuto orgánu a nalézání shody je udržován sociální smír. Takže to zjednodušme. Když není tripartita a není shoda, není ani sociální smír a nebude prosperita. Vzhledem k tomu, že vláda ani zaměstnavatelé vskutku stávkovat nemohou, je zřejmé, že jsou to odbory, které v případě, že nebudou mít možnost ovlivňovat zákony do jim vyhovující podoby, poruší sociální smír. Tripartita tedy není nic jiného než vyjednávání s někým, kdo Vám trvale drží nůž na krku.

Jak jinak lze nazvat připravovanou stávku, která si dává za cíl zablokovat dopravu v Praze? Lidi nebudou moci do práce a co hůře, sanitky neprojedou do nemocnic, lidé kteří mají na ten důležité životní události (svatby, státní zkoušky, které právě probíhají či cokoliv jiného) budou vystaveni dalšímu zbytečnému stresu či ohroženi na životě jen proto, že si někdo myslí, že má mít více práv, než ostatní občané. Stávka, kterou plánují odbory, poškodí pouze lidi a je skutečně výsměchem a do očí bijící arogancí, když Vám odboráři s vážnou tváří tvrdí, že stávkují i za Vás. Nestávkují!

Sečteno podtrženo – nikým nevolené Odborové svazy, jejichž členové netvoří ani většinu zaměstnanců v ČR, uzurpují právo na zásadní ovlivňování legislativního procesu, který dle Ústavy ČR přísluší pouze vládě, parlamentu a prezidentovi. Pokud je jim toto ničím nepřiznané právo odepřeno, je to důvod pro vyhlášení stávky namířené nikoliv proti zaměstnavatelům, ale proti státu jako takovému (tedy proti občanům). Paradoxem je, že pro vyhlášení stávky je pro odboráře dostatečný už jen fakt, že si řádně zvolená vláda dovolí předložit jimi neodsouhlasený text zákona do parlamentu a tedy pouze využít Ústavou jí daného práva.

Občan neodborář může nesouhlasit, může si zanadávat, ale to je jediné co může. Stává se automaticky rukojmím odborů při vydírání vlády a státu a zároveň jediným poškozeným, protože jestli někomu vznikne skutečná a hmatatelná škoda, bude to právě on. Jeho práva jsou a budou omezena díky aktivitě odborářů.

Současné odborářské svazy svoji činností trvale porušují demokratické principy, které jsou ukotveny v Ústavě ČR. To není subjektivní názor ale prostý fakt. Nejsem zastáncem a ani obhájcem této vlády ani navrhovaných reforem a přál bych si reformy zcela jiné. Nemohu však souhlasit s naprosto neadekvátním postavením odborů v naší společnosti, které zcela zásadně škodí této zemi, neboť odbory zneužívají nedostatků v zákoně k uzurpování politické moci, která jim rozhodně nebyla svěřena v demokratických volbách.