100 let aneb “O green dealu se nediskutuje!”

“O green dealu se nediskutuje!” – prohlásil Frans Timmermans a ze své nevolené pozice odmítl jakékoli snahy členských zemí o věcnou diskusi nad proveditelností ekologických cílů EU. 

Povýšil ekologický aktivismus na úroveň nového náboženství, opírajícího se o dogmata, o kterých se nesmí diskutovat, ale kterým se musí věřit.

Kdo že je Timmermans? Bavíme se o nizozemském socialistovi, výkonném místopředsedovi EK, zastánci ne/řízené migrace, velkém kritikovi V4 (právě V4 znemožnila jeho zvolení do funkce předsedy) a v neposlední řadě Gretině loutkáři. Tak jako měl francouzský dvůr svoji šedou eminenci v kardinálovi Richelieu, tak EU nalezla svoji šedou eminenci právě v osobě Timmermanse s jeho vražednou kombinací mesiášského komplexu a fascinace socialismem. Připomíná vám to něco?

Kdo se z historie nepoučí, je odsouzen prožít ji znovu - a přesně to nás bohužel zřejmě čeká. V době, kdy už je jasné, že sázka na levnou výrobu čehokoli v Číně byla výhodná relativně krátkodobě, protože se z ní stala závislost, EU neřeší pragmatické otázky – třeba jak získat zpět svoji ztracenou konkurenceschopnost. EU řeší své nové náboženství – zelenou ideologii a nezajímají ji ani její dopady, ani obří inflace, která nám už ťuká na dveře. Nezajímají ji ceny energií, které se brzy zvýší a tím se zdraží úplně vše, nezabývá se dopadem na obyvatelstvo. Budou drahé ty elektromobily, které nám vnucují, stejně jako nedostupná elektřina k jejich provozu? Oni nás na ty bicykly nakonec přece jen dostanou. Nebo má snad EU nějaký tajný plán na výrobu elektřiny z ovzduší? Ne, nevypadá to, že Timmermans sedí na ztracených kufrech Nikoly Tesly. Jestli má EU nějaký skrytý plán, pak je to nejspíš celkové zničení Evropy. Co začalo migrací, pokračuje nyní zelenou propagandou.

A teď konečně k té historii: s přihlédnutím ke všem těmto souvislostem a dokonale nelogickým krokům EU nelze nevzpomenout Velkou hospodářskou krizi, která na konci 20. let minulého století ovlivnila celý svět. Mimo jiné i tím, že zametla cestu Hitlerovi k moci, zapříčinila druhou světovou válku a vytvořila prostor pro šíření komunismu, dalšího totalitního režimu.

Málokdo si nyní již vzpomene, jak vlastně vypadala politická a ekonomická situace ve světě a v Evropě před přibližně 100 lety, co vedlo k této krizi a co následovalo.

Zde je stručný popis:

1. Založení FEDU (1913) a ukončení klasického zlatého standardu (1914).
2. Ekonomický růst tlačený dluhem – vítězné i poražené mocnosti 1. světové války si půjčovaly u USA, které se stávají světovou ekonomickou mocností, díky FEDU může tisknout peníze kryté zlatem jen ze 40%.
3. Vysoká míra inflace a v Německu hyperinflace.
4. Vysoké ceny akcií, nemovitostí a komodit, kdy investoři i domácnosti používali akcie a komodity jako „bezpečnou“ formu investice před inflací a vyhnaly jejich ceny k nebesům.
5. Evropou se šíří nové ideologie komunismu a nacismu (1921 – založení KSČ).
6. Rok 1929 a Černý pátek 13. 10. – začátek krize.
7. Úplné zrušení zlatého standardu v roce 1933 a nástup Hitlera k moci v tomtéž roce.

Nyní udělejme skok do současnosti:

1. Kvantitativní uvolňování FEDu a ECB, místo opuštění zlatého standardu máme záporné úrokové sazby ECB.
2. O ekonomickém růstu taženém dluhem už si povídají i vrabci na střeše a světové velmoci si půjčují u Číny, která se stává světovou ekonomickou velmocí č.1.
3. Rozjela se nám inflace a aktuálně je předvídáno 6-8%!
4. Ceny nemovitostí a komodit rostou raketovým tempem. Místo rizikových akcií máme virtuální měny. Nutno dodat, že i akcie jsou docela vysoko.
5. Evropou se šíří nové ideologie – mimo jiné ekologický aktivismus, genderismus a z USA přišlo MeToo a BLM. V roce 2021 se k tomu přidal covidismus a vakcinacimus. Vše ideologie, které pod maskou pomoci uplatňují totalitní praktiky.

Ať chceme nebo ne, historická paralela ukazuje, že jsme v období těsně před další světovou krizí, která možná už dokonce začala - jen jsme si toho v dnešní hektické době nestihli všimnout. V takových dobách se vždy najde nějaký spasitel s jednoduchými recepty, na které zbídačelé obyvatelstvo rádo slyší. Volbou proevropských stran tedy v konečném důsledku můžeme vytvořit prostředí pro dalšího diktátora, který opět přijde zachránit svět po krizi, na jejímž prahu nevěřícně stojíme, tím že určí viníka – obětního beránka. Měli bychom si pamatovat, jak to dopadlo minule - a měli bychom události vidět v širších souvislostech.

Trikolóra Svobodní Soukromníci NENÍ proevropskou stranou a pokud uspějeme, budeme chtít zastavit Green deal - myslete na to, až půjdete k volbám. Diskutovat se totiž musí úplně o všem, nejen o green dealu. Tam, kde je diskuze zakázána, už teď vzniká totalita. Není snad naše vlastní zkušenost s totalitou dostatečně zásadní? Nebo jsme už zapomněli?

Paralela s událostmi a světovým vývojem před sto lety je alarmující – a měli byste na ni vzpomenout u volebních uren.
Autoři: Petr Gabaj, Tomáš Balvín (kandidát č.10 za hnutí Trikolóra Svobodní Soukromníci v Praze)