Zahran "Vědma" za hranou (Zápis 20.)

Jana brzo ráno vstala, aby tetičce pomohla se vším a nebyla v žádných rozpacích ohledně ničeho, co ji mohlo v cizím prostředí potkat. Večer to bylo divné, tchýně jí nadirigovala věnovat se malé a ona najednou neměla kuráž jakkoli se jí stavět proti vůli. Navíc bylo potřeba zabalit věci Milanovi, protože brzo ráno odjížděl a sám by si zabalil sotva. Takže za tetičkou se večer opravdu jen mrkla a pro jistotu jí přinesla pár knížek, aby se nenudila.

Milan už odjel, a přestože z počátku měla kvůli jeho cestě do lázní smíšené pocity, nyní vlastně byla ráda. Alespoň bude moci být větší oporou tetě a nebude ztrácet čas s ním. Stejně neuškodí, když si od sebe odpočinou, napadlo ji, ale neřekla by mu něco takového, jelikož si myslela, že partner musí svého partnera snášet pořád a cokoli jiného je podivné.

Snídani tetě nebrala, kdyby ji vzala, byla by zmatená Boženka, která to dostala za úkol. Navíc Boženka byla postižená nedoslýchavostí, což vyžadovalo minimální komplikace kvůli obtížnému vysvětlování. Najednou Janu napadlo, že tchýně měla tetě přidělit někoho jiného, ale možná to udělala schválně, aby teta nemohla s nikým mluvit. Zakroutila nad tím hlavou, ušklíbla se a šla.

Teta byla připravená, dokonce již snídala a snažila se dorozumět s Boženkou. Kupodivu jí to celkem šlo, ale stejně musely končit, protože Boženka měla jít lepit etikety na láhve a balit je pro expedici.

„Jaká byla noc?“ ptala se hned Jana.

„Docela dobrá, ale kdyby občas nebyli slyšet psi… začal mi v tom tichu lézt na nervy dokonce i zvuk budíku, který doma vůbec neslyším. Zdálo se mi, že úplně mlátí do ticha. Dost dlouho mi trvalo, než jsem usnula a nebylo to moc příjemné.“

„Na co jsi myslela?“

„Nic moc holka, cítila jsem se divně, i sny jsem měla jakési neklidné, ale už nevím o čem. No nic, nebudeme si s tím lámat hlavu, léčba čeká.“

„Mám jet s tebou? Musela bych ale vzít i malou.“

„To je dobrý. Hodí mě tam ten… Ferda, ne Filip. Kdyžtak pojedeš jindy a všechno ti pak povím.“

Bylo ještě docela brzo, ale teta vymačkala na telefonu číslo 16 a za chvíli stál Filip před domem. Chtěla jet raději dříve a také doufala, že jí Filip ukáže okolí, když bude možnost. Vyjeli hned, protože každý měl své instrukce a nejspíš bylo vše zařízené, jak mělo být. Teta se tchýně už na nic neptala, vlastně ji od příjezdu neviděla.

°°°°°°°°°°

Fejka hned po ránu překvapila návštěva šéfa, který v doprovodu nějakého muže, přišel se zeptat na zmizelé auto. Vlastně chtěl zrovna šéfovi volat, že má zlomenou nohu nebo něco takového a že se musí omluvit z práce, ale předběhli ho.

S návštěvou to šlo celkem rychle, protože jednak viděli, že nohu má v dezolátním stavu a pak, zdálo se, že mu uvěřili variantu, že o ztrátě auta vůbec nic neví. Přesvědčivě vyprávěl, že v pátek večer šel s kámošema pařit a táhli to až do rána všude možně. A v sobotu že něco stěhoval, uklouzl na schodech a v neděli si dával obklady, což moc nepomohlo.

Chvíli před nimi předstíral, že hledá klíčky od vozu, ale nakonec ho přestali trápit a dokonce se šéf nabídl, že ho odveze na ambulanci do nemocnice. Druhý muž se jen poptal na pár detailů a domluvil se se šéfem, že se ještě později sejdou. Fejkovi tedy spadl kámen ze srdce, protože se zdálo, že pro teď je vše zažehnané. Vnímal jen, že pak se všechno sepíše, tedy až bude Fejkovi poskytnutá lékařská péče.

Když ho šéf odvážel, necítil se moc dobře. Mohl jeho úraz naznačovat, že auto vyboural on? Byl kvůli zraněné noze podezřelejší? Třeba je to rutina a ukradených odstavených vozů je ve městě, jako je Praha, spousta. Nechtěl to udělat, kdyby nechlastal, nic by se nestalo. Jenže najednou ho napadlo, že se to stalo proto, protože měl strach z té věštby, že se něco stane. Vlastně mu neřekla, že se něco stane. K čertu s tím. Taková blbost a on o tom pořád uvažuje jako o nějaké kletbě.

Když nohu viděli v nemocnici, málem spráskli ruce. Doktor, který tam byl, vesele prohlásil:

„No, to se nám to krásně vybarvilo. Máte nohu v barvách arantinga jendaj. To se hned tak nevidí. Jak jste si to vyrobil?“

Fejkovi se nadšení lékaře moc nezamlouvalo, ale smysl pro vtipy měl i když tomu blábolu nerozuměl.

„Nevím, jakej ararouna jejda, ale špatně jsem při stěhování šlápnul na schod. Nebolelo to tak strašně, jako to vypadá. Proto jsem nepřijel hned, zkoušel jsem obklady.“

Doktor ho poslal na rentgen a za hodinu ho vezli na sádrovnu, i když zlomené to údajně není, ale jde o výron. Léčba prý bude trvat minimálně měsíc, což Fejka dost otrávilo. Navíc bude mít nechodící sádru, takže se o sebe nebude moci postarat. Odvézt ho měla sanita a tak rychle přemýšlel, jestli bude doma sám, nebo se má k někomu vetřít. Uvažoval i o tom, že by mohl marodit u své mámy, to ale byla nejkrajnější možnost.

Mohl by jet k Česlovi na mlejn, kdyby mu tam vyplnili neschopenku. Ale to by šlo snad nějak zařídit i dodatečně. Tam by mohl chytat ryby celý měsíc a to přímo z cimry. Větší veget by si nemohl přát. To je nápad. Pořád je tam dost lidí, aby mu případně helfli a měsíc rybaření je lepší, než měsíc u DVD přehrávače a porna dohromady.

A tak hned vymyslel plán, který snadno domluvil telefonicky. Kámoši na mlejně byli, protože dva z nich táhli hospodu ve vesnici kousek od nich a většinou byl někdo i ve mlejně. To nemělo chybu, ještě rychle zavolal Degenovi, aby ho na místo odvezl, což mu také vyšlo. Čekala ho báječná dovolená, která se může protáhnout až do vánoc, když na to přijde…

°°°°°°°°°

Paní Anna Garcia, která jen špatně rozuměla česky, pozvala tetičku dál a rovnou ji požádala, aby si lehla na masážní lůžko, které bylo pokryté velkým lesklým přehozem. Zdálo se, že k dispozici měla celé přízemí jakési vily, protože teta Líba přišla zahradou k hlavnímu vchodu, zatímco léčitelka byla venku u zahradního jezírka, kde jen tak divně stála, ale pak prošla francouzkými dveřmi do vily a šla otevřít klientce.

Na peníze se vůbec neptala a co tetu nebavilo, neměla ani potřebu něco vysvětlovat ohledně léčby. Dívala se pořád někam mimo, teta si tam připadala opravdu divně, jako by to bylo o nás bez nás. Občas se na ni léčitelka Anna podívala, ale spíše jen na kůži, pak zase na páteř, ale nikdy ne do očí. Jestli se jejich oči někdy setkaly, šlo vyloženě o bleskové setkání, protože tetička ho nestačila ani zaregistrovat.

Anna měla na sobě dlouhý rovný plášť, který byl ze zvláštního a neforemného molitanu. Takový oblek snad tetička ani neviděla a to viděla leccos. Možná nešlo o molitan, ale o nějakou kosmickou pryž, protože i barva byla divně kovová. Materiál trochu připomínal termoizolaci, ale možná šlo jen o nějaký módní výstřelek z ciziny, nebo ze světa velkých peněz. Pod tím rourovitým kabátem měla cosi, co vypadalo jako alobal a možná to měla i na hlavě, protože vlasy byly schované v čemsi jako turban, ale ten turban se skládal ze dvou vrstev, z nichž jedna také vypadala kovově.

Na dotazy nereagovala, a tak s nimi tetička skončila v očekávání věcí příštích. Kromě smradu z nějakých santalových tyčinek, neuvědomovala si zpočátku nic. Anna nad ní jezdila rukama, občas se někde zastavila a teta měla pocit, že možná cítí něco jako brnění nebo vibraci. Chvílemi i mravenčení a pálení, ale nikdy to netrvalo dlouho, protože když se to projevilo, Anna změnila polohu rukou a začala působit jinudy.

Potom poprosila tetu, aby si lehla na břicho a působila na její záda. To jí vyhovovalo lépe, protože jí nebylo příjemné, když nad ní ta divná ženská mávala rukama. Když měla oči otevřené, bylo jí to trapné, a když zavřené, také se necítila dobře. Bylo to trapnější než u zubaře nebo dokonce na gynekologii.

Na břiše se cítila fajn, neviděla nic, jen zahradu za oknem, u kterého ležela. Bylo těžší určit, kde se nacházejí ruce léčitelky, ale aspoň mohla vyloučit autosugesci. Chvílemi teď cítila něco jako pálení. Když byla malá, občas olízla plochou baterii, aby vyzkoušela ten pocit vedení elektrického proudu na jazyku a tohle bylo podobné. Chvílemi byla jakoby zapojená do jakéhosi obvodu a pak zase ne. Byla schopna věřit, že se něco skutečně děje, protože tohle by si sama nevyfantazírovala. Ke konci procedury začala usínat, což Anna zaznamenala a tak léčbu pro tento den ukončila. Pak rovnou odešla někam do koupelny, s tetou se ani nerozloučila.

V hale před obývacím pokojem potkala tetička politika, jehož jméno neznala, ale tvář ze zpráv znala velmi dobře. Jen nevěděla, jestli má právě nějaké dobré koryto, nebo jen čeká, až se nějaké pro něj opět uvolní. Nevypadal ale dobře, byl velmi pošedlý, zjevně nebyl v dobré kondici.

Tetičce začala být veliká zima, a tak šla rovnou k autu, kolem kterého se motal Filip, protože zrovna leštil blatník. Už dlouho neviděla lokaje přelešťovat auto a vlastně ani nevěděla, proč ji napadlo slovo lokaj. Možná to bylo tím oblečením, co měl na sobě.

Filip otevřel tetičce dveře, uložil hadr s jakýmsi sprejem do kufru a nastartoval. Tetě byla čím dál větší zima, začala se třást jako při horečce. Filip jel pomalu,občas někam ukázal a něco říkal, ale tentokrát na to tetička neměla ani náladu ani energii.

Když jeli mezi dvěma lány, viděla ženu na černém koni. Měla na sobě vypasovaný červený kabátek, černé kalhoty a vysoké jezdecké holinky. Uvědomila si, že je to tchýně Jany, a že je právě zde na projížďce. Stála v poli, dívala se za autem a polohlasně řekla něco, co teta samozřejmě neslyšela: „Tak to bychom měly,“ pak se otočila, pobídla koně a vyrazila prudce směrem ke svahu malého kopce, na jehož vrchol často jezdila.

Tetička si vzpomněla, že v noci se jí zdál sen o tom, že tato divná Adéla, jezdila na ještě divnějším koni...