Recenze e-knihy: Enderova hra

Jedna z nejuznávanějších a zároveň jedna z mnoha skvělých knih, které geniální a známý spisovatel Orson Scott Card napsal. 

Jeho příběhy mají nejen velkou duchovní hloubku a šířku, zachycují též různé roviny multidimenzionality, se kterými si hraje velmi jednoduše a tak přirozeně, jako kdyby ve všech sám pobýval. Alespoň já jsem měla z jeho tvorby takový pocit, když jsem se do Enderovy hry a dalších jeho děl před lety začetla.

Nejde totiž jen o výbornou knihu, ale o dveře, které nás vpustí do velké, doslova epické ságy, plné příběhů lidí a jiných humanoidních i nehumanoidních forem života, které nás překvapí a opravdu vtáhnou. A kdo začne se čtením, skončí až po zhruba dvou tisících stranách a bude ohromen. Zažije totiž něco jako koncert ducha a to není zrovna málo v našich omezených podmínkách. Ale teď předbíhám, celý cyklus knih zde neřešíme.

První kniha tzv. Enderovy ságy - Enderova hra, popisuje příběh malého chlapce, který se narodil proto, aby byl využit pro boj s expandujícím druhem mimozemšťanů, který před desítkami let Zemi napadl. Od té doby lidstvo velkou část své kapacity soustředilo na budoucí boj s tímto ohrožením a on měl být jedním ze své generace, která tento úkol převezme.

Od začátku byl mimořádný chlapec Andrew Wigin šikanován starším bratrem i spolužáky, kteří mu jeho genialitu záviděli, kromě toho, že měli zvrácenou radost z jeho týrání. Již od ranného dětství byl Ender (tak mu říkali) neustále monitorován armádou, aby se jednoznačně prokázalo, že má všechny předpoklady k mimořádně intenzivnímu výcviku v bitevní škole. V ní měla být vychována generace super velitelů armád, která by porazila nepřátelské „Termiťany“ .

Když Ender prokázal zajímavou tendenci – bojovat tvrdě a nemilosrdně proto, aby již nebyl týrán a atakován, armáda usoudila, že je připraven pro výcvik a podle předběžné smlouvy byl rodině odebrán. Bylo mu právě šest let.

Poté byl umístěn do bitevní školy, která již ani nebyla na Zemi, a kde byl podroben takovému tréninku a zátěži, jako žádné jiné z vybraných, geneticky predisponovaných elitních dětí. Šikana a nenávist ho provázely dál, zatímco pomoc od dospělých nepřicházela. Zde je ukázka, která hovoří sama za sebe:

„Až bude Ender Wiggin muset velet našim flotilám, až bude v jeho rukou ležet rozhodnutí o našem vítězství nebo porážce, přijde ho vojenská policie zachránit, když se mu věci vymknou z rukou?“

„Nevidím souvislost.“

„Samozřejmě. Ale souvislost tu je. Ender Wiggin musí uvěřit, že za žádných okolností mu žádný dospělý nikdy, nikdy nepřijde na pomoc. Musí v hloubi duše uvěřit, že jedině on dokáže provést to, co s ostatními dětmi vymyslí. Jestli tomu neuvěří, nikdy nedosáhne nejzazších mezí svých schopností.“

 A tak Ender pod nepřetržitým tlakem procházel výcvikem, jehož stěžejní část se odehrávala v tzv. bitevní místnosti bez gravitace, kde se rozvíjely jeho strategické a manévrovací schopnosti, včetně velitelských, protože měl vlastní armádu dětí. Celá škola byla vlastně založena na „HŘE“ mezi armádami, které stále spolu bojovaly… Jenže situace houstla, skutečné flotily bojových křižníků byly již téměř u planety obávaného inteligentního a neskutečně početného druhu, když Endera ve dvanácti letech obelhali a svěřili mu velení všech armád, zatímco on žil domnění, že stále hraje simulační hru. Jak to vše probíhalo neprozradím, protože byste byli ochuzeni o napětí tohoto působivého díla

Orson Scott Card, obdařený mimořádnou představivostí, předkládá lidské příběhy v hloubce, která umí oslovit ty, které touha po dobrotě a pravdě zajímá. Ne pro každého čtenáře budou ušlechtilé touhy ducha chápatelné, ale v takové době žijeme, nic takového se momentálně nenosí a něco podobného vídáme v podstatě jen v některých filmech. Ale jsou tu stále lidé, kteří touhu po pozitivním, spravedlivém, svobodném a tvořivém světě mají a Orson Scott Card ji umí do svých hrdinů vložit a tím potěšit srdce čtenářů, kteří jsou laděni stejně.

Škoda, že v dnešní době děti tak málo čtou, protože tento působivý zážitek jim žádný COOL YOUTUBER nezprostředkuje a možná nás brzo čeká doba, kdy budeme vystaveni něčemu podobnému. Tedy, kdy budeme muset uvažovat multidimenzionálně a dojde nám řeč až zjistíme, že je kolem nás mnohem inteligentnější život a že my jsme v podstatě velmi omezení a neskutečně nabubřelí pozemští nafoukanci, kteří si myslí, že jsou středem vesmíru. Jak se budeme rozhodovat my, až se s jinými druhy setkáme? Zajímavá otázka a právě tou se rád zabývá autor sci-fi románu „Enderova hra“.

Na závěr se jen zmíním o filmu, který byl konečně po mnoha letech zrealizován. Samozřejmě hloubka příběhu v něm není, asi ani nebylo možné ji do tak zhuštěného formátu dostat. Tentokrát ale mohu říci, že mi nevadilo film vidět, protože vizuální úroveň byla lepší, než jaké dosahuje má představivost a to podstatné jsem získala z knihy. Takže knihu doporučuji i těm, kteří film již viděli a obávají se, že žádný nový zážitek by již nezískali. Opak je pravdou, získají mnohem víc.

Tištěnou Enderovu hru vydalo nakladatelství Laser-books, nyní ji můžete získat také v elektronickém formátu na knihy.idnes.cz

Přeji pěkný a inspirující čtenářský zážitek.