kdy ví...možná máte nemocného psychiatra.

to mě ještě nenapadlo :  ale ofigo už nejsem pacient i když myslím, že bych zase v pohodě mohla být 

Jistě že jim to působí problémy, ale co dělat když, nemají vzdělání a místo nich všude radši vemou cizince. Z druhé strany z hlediska psychiky je to jejich životní cíl.

také pravda a s tím cílem je to celkem pochopitelné, když od mala v tom jsou

Divím se, že Vám Váš psychiatr nedoporučil invalidní důchod. Přece jen nějaká koruna navíc je jakýsi "polštářek" (jak říká moje psycholožka), díky kterému by se vaše úzkosti aspoň trochu zmírnily. Já taky hodně trpím na úzkosti, jejichž příčinou je vyhýbavá porucha osobnosti a mně psycholožka důchod doporučila a naopak mě do toho, abych si jej zařídil, trochu tlačila... Sice jej ještě nemám, ale pracuju na něm.

Díky za reakci a popravdě napsáno, sama zatím nevím, jak na to nahlížet. Během terapie mě možná dost poznal a třeba tušil, že ve mě dřímá potenciál, který neuplatním, jestli se hodím do nemoci. Dovedu si představit, že kdybych měla důchod, zároveň se někam zařadím a stanu se ještě snadnějším terčem pro lidi, kteří na mě neměli moc dobrý vliv a já bych jejich vlivu podlehla. Možností je spousta, opravdu nevím, co přesně si tehdy myslel a jak si to zdůvodnil. Samozřejmě v těch těžkých letech by mi důchod pomohl, ale možná bych už nebojovala a bála bych se jen o ty své dávky a považovala se za nulu. Je to takové co by bylo, kdyby. Já mu osobně důvěřovala, byl to jediný člověk, který mě skutečně vnímal, takže doufám, že se nespletl a mělo to svůj význam. Každý člověk je jiný a důvody, proč trpí úzkostmi, nebo něčím jiným jsou odlišné. Třeba je pro Vaši situaci ten polštářek vhodný, zatímco pro mou situaci vhodný nebyl. Musíte to posoudit sám vlastní intuicí, nic jiného Vám nezbývá. Držím palce kolegovi s úzkostmi :)