O lásce mechové

Mám tajnou lásku. Musím za ní běhat daleko, nohy mě bolí, škrábance do krve mívám. Stále mi však za to stojí, miluji ho a čím déle to trvá, on laskavější bývá.

 Je to láska osudová, 

   vím to už delší čas.

 Pak dlouho jsem ho hledala, teprve v lesích Krušných hor došlo k osobnímu setkáni a není žádné selhání, že jej nevyhledávám stále.

   Nemusím o něm vyprávět nic podrobného, zamilovala jsem se do něj už dávno.

 Když k němu přicházím, ukazuje se jen po kouskách a já jsem natěšená, co bude dál

Předehra bývá dlouhá, někdy delší, než bych čekala. O to krásnější pak naše spojení bývá, protože jsem to nevzdala.

 Ale dost bylo slov, každý má svou lásku a já se podělím jen tím, že v obrazech jej představím.