Chytrolínův den. (Zápis 15.)

Vomáčková v roli záchranářky téměř utíkala, protože něco takového už vesnice nezažije a tentokrát šlo skutečně o život. Málem by zakřičela HURÁÁÁÁ, ale to věděla, že nemůže. Mísila se v ní momentálně touha co nejvíc se nabažit mimořádně vzrušující situace, ale také touha pomoci, ať už by se jednalo o kohokoli. To, že zachraňovaná osoba byla známý „krepový“ zpěvák, jak tomu omylem říkala ona, byla jen třešnička navíc. Neměla ho ráda už od okamžiku, kdy se projevoval ve známé televizní soutěži a choval se na její vkus divně. Ale to nevadilo, přeci jen to byla známá perzóna, která se hned tak nevidí.

Přiběhla k hospodě, viděla starostu a zcela automaticky šla k němu, jako by tu měl na starosti všechno. Prostě šlo o úřední osobu, nic se tím nemohlo pokazit.

„Do Chytráčkova domu nabouralo auto s tím zpěvákem Chytráčkem,“ vysypala ze sebe Vomáčková a najednou se jí zdálo, že říká nějakou pitomost. Lidé na ni také koukali dost divně a to ani neuvažovali o skutečnosti, že to je největší drbna ve vesnici a že často roznáší naprosté fantasmagorie, které někde s bábami vykonstruovala.

„No pojďte, Chytráček umírá, Chytráček, teda Chytrolín, potřebuje pomoct s oživováním.“ Pletla to páté přes deváté Vomáčková, i když výjimečně říkala vlastně čistou pravdu. Jenže minimálně polovina obyvatel ještě nevěděla, že pan Chytráček má nové jméno, které je zcela nepochopitelné ostatním a nebyla schopná představit si takovou shodu náhod a nehod, aby se dvě stejná jména sešla takto vedle sebe. To se přece nestává, věděl každý, ale pletli se.

„Děláte si legraci, nebo to myslíte vážně?“ zeptal se pro jistotu starosta, který se ještě před chvilkou náramně smál nad nějakou historkou a nyní nestačil vychytávat změnu situace. Věděl, že Vomáčková alkohol nepije a tudíž nemůže být jaksi těžce pod vlivem, i když za bláznivku ji občas považoval. Ona byla přesně ten typ, co rád přeháněl a značně dramatizoval.

„Proboha, vzpamatujte se, je potřeba okamžitě pomoci, ten člověk umírá!“ Zakřičela už zoufale ona a menší skupina lidí okolo se skutečně urvala z místa, odložila piva a utíkala směrem, odkud ona přiběhla. Vomáčková skupinu táhla, snažila se opravdu běžet rychle a to už nezkoušela přibližně čtyřicet let.

°°°°°°°°°°°°°°°

Ani paní Magda neměla být z této velké osudové míchanice vynechána, cítila pořád neklid a táhlo ji to ven. Na jednu stranu se jí nechtělo, byl už večer, na druhou stranu měla jakési nutkání odnést ještě košíky s jablky jedné své známé do bytovky, která zahradu neměla. Nemohla se rozhodnout, ale nakonec na sebe hodila pončo, které dlouhá léta ráda nosila, i když nebylo už moc vhodné k nošení za světla. Pak vzala dva košíky s jablky a rázně vykročila. Na obloze zahlédla nějakou světlici z podivného ohňostroje, ale nic většího se nekonalo. Vzala to uličkou k bytovkám, když náhle potkala celý hlouček spěchajících lidí.

Vomáčková na ni hned zařvala jako generál: „Honem, Chytráček umírá,“ a hnala se dál v čele malého, nezvykle rychle se pohybujícího průvodu.

Paní Magda stála jako kamenný sloup, nemohla tomu uvěřit, ale něco se jistě dělo, stejně to cítila v kostech celý den. Položila své dva košíky stranou silnice do stínu domu a okamžitě následovala ostatní. V poloběhu se snažila zjistit, co se přihodilo, ale ostatní také nevěděli nic a jen doufali, že se opravdu něco stalo a neštvou se tam zbytečně.

Během pěti minut všichni doběhli na místo nehody, ale ani jeden z nich nebyl schopen nic udělat. Překotně navrhovali masáž srdce a umělé dýchání, ale bylo to spíš zmatené než jakkoli užitečné. Přesto byl Chytrolín rád, že na případné oživování nebyl už sám, protože už teď se cítil vyčerpaný.

Nějaký muž vydoloval lékárničku z rozbitého vozu, ve které našel dýchací roušku. Hned to chtěl vyzkoušet, ale nešlo to a Chytrolín si připadal jako blbec, protože nedokázal tomu zmatku zabránit. Petr potřeboval skutečnou pomoc, minuty utíkaly a nebyl čas, aby se kdejaký nadšenec nad jeho tělem dohadoval a zkoušel si své triky jako s dýchací pannou.

Nějaká dívka začala brečet, jako by to byla její nejoblíbenější popová hvězda, což možná i byla. Rita jako zmámená vystoupila z vozu a někam šla. Toho si všimla Magda a šla za dívkou, aby ji zklidnila, nebo jí nějak pomohla. Lidi se v hloučku dohadovali, jestli dokáží nebo nedokáží sehnat doktora a jak daleko kdo bydlí a kdo by mohl něco udělat. Starosta zavolal policii a ti mu potvrdili, že prověří záchranku. Po krátké dohodě zjistili, že nejsou schopní sehnat ani veterináře, natož pravého doktora či záchranáře, který by mohl mít léky, či vybavení na takovou situaci. Místní hasiči byli v akci třicet kilometrů daleko.

°°°°°°°°°°°°°°°

Chytrolín ale dále neposlouchal, nevěděl kolik času už přesně uteklo, ale myslel si, že čtvrt hodiny. Ač byl sám totálně vykolejený a rozrušený, věděl najednou, že prostě jinak to nepůjde a bude to muset udělat. Vlastně to už věděl předtím, možná to dokonce věděl hned, jakmile si vzpomněl na nůž a na hadičky.

Řekl starostovi, ať jde s ním a vzal sebou i paní Magdu, která se ho právě chtěla zeptat, kde by mohla vzít deku, aby zabalila rozklepanou Ritu, která je zjevně v šoku. Všichni tři šli na moment dovnitř, kde v kuchyni u stolu jim Chytrolín ukázal zbrusu nové průsvitné hadičky zabalené ještě v igelitu a vytasil velmi ostrý roubovací nůž paní Magdy.

„Myslíte, že ho pak rozdýcháte?“ zeptala se hned Magda, která se velice rychle orientovala v situacích.

„Za pokus to stojí, nedýchá už dlouho. Jestli se nechytí sám, zkusíme dýchat skrze hadičku přímo do plic a budem provádět masáž, abychom udržovali oběh. Já nevím, nic jiného mě nenapadá.“

Starosta se nejdříve zděsil, když pochopil, co má Chytrolín za lubem, ale pak si rychle vzpomněl na informace o oživování, které kdysi četl během potápěčského kurzu a vyhodnotil to jako možnost, která by mohla vyjít i když sám by si na to rozhodně netroufnul.

Než se starosta vyjádřil, Chytrolín vytáhl flašku vodky, kterou stejně nepil, ale tím spíš se teď hodila. Do misky nalil skoro půl lahve, hodil tam hadičku a ponořil část nože. Nevěděl, jestli je to doopravdy k něčemu, ale nic jiného neměl. Nůž mohl maximálně opálit nad sporákem, ale s hadičkou to nešlo. Vybaven, ale zdaleka ne připraven, byl ochoten jít, protože utekla další minuta.

Před domem lidi diskutovali, klečeli u Petra a někteří běželi ke křižovatce, zda-li konečně neuvidí sanitku.

Chytrolín nevěděl, jestli to má udělat tady na místě, nebo ho mají vzít dovnitř, kde je více světla. Rozhodl se pro lepší řešení, společně Petra položí na stůl před domem, kde má silné osvětlení z halogenu, který používá v zimě, když chodí potmě pro dříví.

Zorganizoval tři chlapy, kteří zaběhli pro kuchyňský stůl a dali jej na dvůr blízko halogenu, který byl přimontovaný přímo na zdi u dřevníčku. Chytrolín rozsvítil, přinesl misku s nožem, ještě si v koupelně umyl ruce a přistoupil ke stolu. Mezitím chlapi přinesli Petra a položili ho tak, aby mu bylo dobře vidět na krk.

Ženské málem omdlévaly, když viděly, že Chytrolín se chystá do něj bodnout. Omdlel málem i Chytrolín, ale nebyl tam nikdo, kdo by byl ochoten to udělat a dokonce mu chlapi fandili. Držel nůž a místo toho, aby se soustředil, napadla ho letmá myšlenka, že by se to mohlo podařit spíš řeznici, která bydlela na druhé straně vesnice. Určitě zná více anatomii než on, nebo alespoň anatomii prasat, což je mnohdy podobné. Přišlo to najednou Chytrolínovi k smíchu a chviličku se tiše pochichtával..

Potom se najednou zkoncentroval, zapudil tyto nesmyslné myšlenky a věděl, že to dokáže, protože nic není náhoda a on měl po ruce vše, co potřeboval. Podíval se na ležícího Petra a tiše, spíše pro sebe pronesl: „Doufám, že po mě nebudeš vymáhat odškodný, až se ukáže, že nemůžeš už zpívat.“ Napadlo ho ale, že taková škoda to zas nebude a lidstvo o nic nepřijde.

„Vyndejte z lékárničky obvazy a nějaký ty poštářky, já vůbec nevím, jestli to bude krvácet.“ Pronesl do ticha a ostatní lítali jako jeho asistenti. Dokonce i paní Magda, která si nějak poradila a zahalila do deky Ritu, přikryla už i Petra, položeného na stole. To ale nebylo všechno, aby Petrovi nevisely nohy ze stolu, někdo přiběhl s kozou na řezání dřeva a lýtka mu podložil. Vše vypadalo téměř dokonale, scéna připomínala amatérskou pitevnu, nebo nějaký šílený okultní obřad ve světle halogenu pod hvězdnou oblohou.

Vytáhl hadičku z misky, snažil se ji trochu oklepat od vodky a položil ji na jeden z obvazů, co měl po ruce na okraji stolu. Levou rukou nahmatal ďolíček pod ohryzkem Petra, naštěstí to šlo i přes otok. Krk Petrovi polil vodkou a chviličku čekal, až odteče. Zakázal si jakékoliv nadbytečné myšlenky a ony opravdu okamžitě přestaly rušit. Věděl najednou, že se to podaří, jen musí použít přiměřenou sílu a nechat ostří nože projevit se samo. V žádném případě nesmí přitlačit více, protože ostří je opravdu neobyčejné, s klasickou kuchyňskou kudlou na porcování kuřat je to nesrovnatelné. Ještě uvažoval, jestli má vést horizontální, nebo vertikální řez, až se rozhodl pro vertikální.

Přestal dýchat a pak to udělal. I ostatní přestali dýchat a Petr už nedýchal dlouho. Zatímco kolemstojící byli zralí skácet se, sousedovic chlapec ze svého pokoje v prvním patře fotil celý tento výjev a byl náramně čilý a vzrušený. Chytrolín ale nevnímal nic jiného než to, jaké tkáně kladou jaký odpor. Měl tušení, že proříznul již trubici tracheu a že by mohlo být možné zasunout hadičku do díry, kterou udělal. A nepřemýšlel už dále. Jakmile ho to napadlo, tak to hned zkusil, jen si hadičku předem trochu natvaroval a doufal, že vklouzne kam má. A to se také povedlo, prostě kousek někam zajela, nebo měl ten pocit a bylo to ve správném směru, totiž k plicím.

Popadl obinadlo vedle, rozmotal ho a snažil se utěsnit nejbližší okolí trubičky. S tím už mu šla pomáhat Magda a nervy povolily i ostatním. Přihrnuli se blíž ke stolu, dohadovali se co dál, ale najednou padla slabost na Chytrolína. Zamotala se mu hlava, zavrávoral a musel si sednout. Myslel si, že se složí, cítil najednou velkou slabost, ale zapomněl, že dlouho nedýchal, když celý zákrok prováděl.

Magda ho odvedla o pár kroků dál, aby se posadil na židli, zatímco starosta s přihlížejícími rozhodli se vzkřísit Petra z polomrtvých a začali foukat do trubičky. Za moment propukli ve veliký jásot a řev, protože Petr se nějak chytil, možná ho podrážila ta trubička s vodkou, nebo kdoví, co přesně ho nakoplo.

Chytrolín byl rád, ještě se zeptal, jestli nejede sanita, ta ale teprve přijížděla k vesnici. Uvažoval jako omámený co dál, když ho napadlo, že by se mělo prověřit, co vlastně štíplo Petra. Jestli se to vůbec stalo.

Řekl Magdě o svém podezření, že něco v autě za jízdy Petra štíplo a tak šla pro baterku do jeho domu a začala prozkoumávat auto. Všimla si, že na zemi je rozlitá nějaká limonáda, válela se tam i plechovka od Fanty, ale více neviděla. Usoudila jen, že do plechovky s Fantou se mu dostala nějaká vosa a píchla ho když pil. Že se ale do plechovky dostaly vosy dvě a obě mu daly zevniř úst žihadlo, to netušil nikdo.

O Petra se starali ostatní, mluvili na něj, přidržovali mu hadičku s obvazy na krku a snažili se držet ho bez pohybu. Chytrolínovi už bylo lépe, nadýchal, co potřeboval, ale byla mu najednou zima. Kůži měl tmavou a spálenou od slunce, holá lebka byla poškrábaná od psa Brumíčka, stejně tak jedno jeho rameno. Škrábance byly celkem hluboké, měl na sobě tenké zaschlé pramínky krve, ale jinak byl snad v pořádku. Nevěděl jen, jestli má úpal, nebo je taky v šoku, nebo je jen unavený, nebo jako zdrogovaný adrenalinem, prostě byl nějaký jiný a podivně se usmíval…