Chytrolínův den. (Zápis 11.)

Když Chytrolín s paní Magdou naskládali do bedýnek a košíků všechna jablka vhodná ke konzumaci, dali si chvíli pauzu. Na stolku pod pergolou byly rozložené nějaké věci a Chytrolín je zběžně prohlédnul, aniž by se nějak vlezle zajímal. „Ten nůž tady raději nenechávejte.“ Neodpustil si on, protože šlo zjevně o kvalitní a velmi ostrou zbraň.

„Napadlo mě dnes, že bych ho mohla vzít domů, aby zde nezůstával přes zimu. Je to kvalitní roubouvací nůž s dokonale ostrou špicí ještě po tatínkovi. Byla by škoda nechat ho zreznout, ale potřeboval by trošku promazat. Nabroušený je, tou špičkou byste mohl operovat jak se skalpelem,“ dodala Magda.

„Já vám ho zakonzervuji, taky to dělám, a pak vám ho přinesu,“ řekl Chytrolín automaticky, nůž si prohlédl a hned si jej dal do kapsy, aby na něj nezapomněl. V tu chvíli vůbec netušil, jak důležitou úlohu nůž sehraje po setmění.

Hned vedle slyšeli šramotit souseda, ten ale jen ukládal hrábě do dřevníku, protože využil opravdu teplých podzimních dní a ještě sušil posečenou trávu. Letos stihla vysoká tráva narůst třikrát, byl spokojený, protože to znamenalo dost sena pro všechny králíky. Když hrábě poklidil, přes plot jen pozdravil a šel se podívat na ohňostroj. Ten ho sice zas tolik nezajímal, ale pár piv si dal rád.

Chytrolín pomohl paní Magdě uskladnit bedýnky z dosahu vos a když vstoupil do stínu chatky, teprve viděl, jak hodně se opálil. Opaloval se sice dobře, ale přeci jen teď připomínal rudokožce. Oči mu ze ztmavlé pokožky doslova svítily a pleš se leskla, jako kdyby ji měl naolejovanou. Vůbec se nepoznával.

°°°°°°°°°°°°°°°

Petr s Ritou projeli ještě dvěma vesnicemi, než dorazili k lesu, který si Petr dle mapy naplánoval. Už z dálky viděl kopec Pravda a docela jistě věděl, že na něj šlapat nebude. Na chviličku zastavil, aby se rozhodl co dál, zatímco předstíral žízeň. Otevřel si plechovku s teplou fantou, trochu si cucnul a v klidu přemýšlel. Potřeboval zařídil rychlý pohlavní styk s Ritou a nehodlal si hrát na turistu. U lesa, kde se dalo dobře zaparkovat, stálo naneštěstí nějaké auto a opodál další dvě. To bylo špatné, zjevně po lese běhali houbaři i když se již připozdívalo a za chvíli bude soumrak. Nyní však slunce zářilo a zdálo se být ještě poměrně vysoko.

Do lesa tedy nemůžou, hrozí riziko, že by je někdo pozoroval a Petr by neviděl a nevěděl nic. To ne. Musí vymyslet něco jiného. Bleskově se rozhlédl a napadlo ho, že když pojede po té celkem slušné polní cestě dále od lesa, mohli by se trochu schovat za stromem, který stojí uprostřed pole. Moc se tam sice skrýt nedá, ale je to celkem daleko jak od lesa, tak i od silnice. Nikdo nic detailnějšího neuvidí, zato on uvidí kohokoliv, kdo by se přibližoval. Snad se nebude Rita moc stydět, ale i kdyby, stejně ji ukecá, pomyslel si Petr a upil ještě z plechovky, aby se za jízdy nerozlévala a dal ji do držáku pro nápoje.

Rita celý ten výlet za Pravdou považovala za legrační a byla ráda, že mají možnost strávit spolu nějaký čas, než bude Petr zase v jednom kole. Právě jí povyprávěl, jak je strašně zaměstnaný a jak budou natáčet a jak by se jim hodila jako modelka pro jedno natáčení. Byla nadšená, ani nedoufala, že by sbalila takovýho kluka. Kdyby to bylo na ní, možná by se s ním i vyspala, aby tak trochu stvrdila jejich rýsující se vztah. Mohla by na něj zapůsobil přes sex, ráda se v tomto směru předváděla, myslíc si, že je opravdová dračice. Jestli bude příležitost, možná ještě něco zkusí, protože Petr se začíná jevit jako docela neprůbojný kluk. Chvílemi působil až roztomile nevinně a bezbranně.

Petr po krátkém zamyšlení zatočil na polní cestu a v duchu se málem modlil, aby na ní nebyly velké díry. Zbláznil by se, kdyby s tím autem něco udělal, nebo nedej bože, kdyby s tím někde uvízl. Už teď litoval, že sem zahnul, ale kdyby se to nějak zhoršovalo, kdyžtak zastaví. Rita nic nevěděla o jeho plánu a že kopec Pravda už minuli, to jí neřekl. Zatím něco štěbetala o Karibiku, protože Petr projevil přání tam s ní být.

Když se přiblížili k tomu velkému osamocenému stromu, Petr zastavil. Uvažoval, jak to teď navléci. Jestli ji má vylákat ven nebo se na ni začít vrhat přímo tady. V autě se mu to rozhodně dělat nechtělo, už to zkoušel a nerad pak čistí auto atd. Prostě tudy cesta nevede. Nejdříve začne tady a pak jí řekne, že půjdou ven. A jak naplánoval, tak se také stalo.

Petr Ritu zničehonic políbil a ona, která vteřinu nechápala o co jde, náhle pochopila. I ona chtěla využít momentální šanci na své předvedení dračice, takže začala ihned intenzivně vzdychat a líbala jako divá. Sice nebyla ještě vzrušená, ale dělala, jako že je a že to nemůže vydržet. Tohle divadlo vyhovovalo i Petrovi, tím to bylo všechno o hodně jednodušší. Také začal vzdychat a šeptat slova vášně, ačkoliv o sex s ní vlastně nestál, protože měl v poslední době úplně jiné sexuální potřeby a choutky a tohle ho ve skutečnosti nebavilo i když věděl, že mu potřebné ústrojí poslouží, jak má.

Když se oba dva ponořili do své role na maximum, nadhodil Petr otázku, kde to udělají. Oba dva byli zapasovaní do svých sedadel i když se po sobě váleli, jak to šlo. Nakonec Rita snadno souhlasila s tím, že půjdou z auta ven, což hned udělali a vrhli se na sebe před autem. Petr začal Ritu nenápadně odtlačovat od vozu směrem ke stromu, jenže tam byl problém. Na zemi se válelo strašně moc rozmlácených měkkých hrušek a vosy létaly nejen u země, ale i u kmene stromu, kde si ji hodlal opřít. Nebylo kde, leda že by se svalili přímo do oraniště dále od vos a to on nechtěl, protože sex mezi hroudami nesnášel.

Ač nerad, tahal ji zpátky k autu, když polovysvlečená Rita naskočila rozdováděně rovnou na kapotu auta, jelikož jí to připadalo sexy. Nejraději by jí dal ránu, protože vlezla na jeho miláčka, ale nakonec zaťal zuby doufajíce, že se nic nepromáčkne, jelikož je opravdu hubená. Pro jistotu ji ale popotáhl ze středu plechu na stranu, kde to bylo všechno v pohodě. A pak se stalo přesně to, co v dané chvíli chtěli oba dva, i když každý z jiného důvodu. Petr se s tím nepáral, chtěl sex co nejrychlejší a na její potřeby nehleděl. Ona zase předváděla takové uspokojení, že pojal podezření, že je exhibicionistka a vzrušuje ji představa, že na ně mohou vidět z celého širého okolí, i když samozřejmě z dostatečné dálky. Celou minutu trvala ta divočina a když skončila, Petr se jí málem bál.

Když bylo po všem a oba se rychle dooblékli, zjistili, že obloha náhle potemněla a možná se chystá na déšť. Petr nechtěl riskovat, že z prašné cesty se stane nějaká blátivá kaše a tak rychle nastoupili a vyjeli z pole na asfaltku u lesa. A když už jeli, tak rovnou pokračovali zpátky k hlavní silnici na Prahu.

Petr věděl, že bude muset ještě chvíli být milý, jen nevěděl co říkat a tak začal mluvit zase o natáčení. Měl tato témata rád, celkově se rád vychloubal a s oblibou povídal o tom, jak si kde užíval.

Rita také nevěděla co říct, cítila se trochu nesvá po tom svém divadle, protože nevěděla, jestli to nepřepískla. Ještě neměla ten odhad, jak hodně řvát, protože pravý orgasmus ještě nezažila.

On jí žádnou zpětnou vazbu nedal a hned začal se svým vyprávěním. Byla ale ráda, že po ní toužil, to bylo pro budoucí vztah nadějné, tedy alespoň podle jejích naivních představ.

°°°°°°°°°°°°°

Slunce se schovalo za mrak a Chytrolín se chystal k domovu. Stihli toho s Magdou spoustu probrat, i když vlastně nemluvili pořád. Byl jí nesmírně vděčný za všechna slova, která od ní slyšel, ačkoliv věděl, že nejde jenom o ta slova či získané informace. Byla k němu milá, ale ani to nebylo to, co měl na mysli. Vnímal z ní lásku jiné úrovně, něco, s čím se ještě nikdy nesetkal a věděl, že něco takového musí existovat. Toto byla skutečná láska a ne nic z toho, co poznal doposud. A ona by stejně milovala černého, zeleného či bílého, kdyby ten někdo byl schopen na této vlnové délce přijímat a dávat. Proto se našli, protože byli stejného druhu a proto byli nesmírně potěšeni oba, ačkoliv již zítra se jejich cesty mohly zase rozejít.

Když se loučili, usmívali se na sebe, on jí poděkoval a ona jemu. Pro oba to byl krásný a plodný den, který u Chytrolína nezačal nijak pěkně, ale skončil nádherně. Tedy alespoň v tuto chvíli se mu to tak jevilo, ale ještě nebyl konec.

°°°°°°°°°°°°°°°

U hospody právě vrcholily přípravy na ohňostroj, zatímco Chytrolín pomalu kráčel ulicí. Oslavenec Vonásek se díky přípravám ohňostroje zatím moc nezrumploval, jeho kamarádi však dávno odpadli, ale byli narazeni jinými. Přišlo se podívat hodně lidí, zdálo se, že je tam celá vesnice. Chytrolína to ale nezajímalo, byl dnes štěstím téměř dojat a to i bez zábavy tohoto charakteru. V jedné ruce držel zavřený nůž od Magdy, v druhé ruce kšiltovku, která ho nyní na spálené pleši bolestivě škrábala. Pro všechny místní, kteří si ho všimli, byl téměř k nepoznání. Byl opálený, plešatý, chůze byla klidná a pomalá, hlava zvednutá a jeho obličej pokojný a usměvavý.

Vonásek zkusil vypustit pár rachejtlí právě v okamžiku, kdy Chytrolín zahýbal do své ulice. Tam zrovna pobíhala hysterická paní Libáková, která chtěla celý ohňostroj zatrhnout, protože kvůli němu bude vyděšený její Brumíček a ona nechce, aby vystrašený utíkal dál a dál, když je možná někde blízko. Pokoušela se v poslední půlhodině všechny přemluvit, aby žádný ohňostroj nedělali, ale každému, nebo skoro každému, to bylo jedno. S přicházející tmou se Libáková strašně bála, že jejího vyděšeného Brumíčka někde srazí auto.

°°°°°°°°°°°°°°°°

Brumíček byl ale v pohodě a v dostatečné vzdálenosti od plánovaného ohňostroje. Právě dorazil k hospodě ve vedlejší vesnici, kde začal očuchávat odpadky složené za hospodou. V tu chvíli zastavilo na parkovišti kousek od popelnic auto, ze kterého rychlým tempem vyběhla Rita, protože akutně potřebovala na WC a v lese se jí tato potřeba dělat nechtěla. Pejska zaregistrovala periferním viděním, ale jen proto, aby odhadla jeho potenciální nebezpečnost. Nebezpečný však zjevně nebyl, a tak utíkala dál.

Když se vracela, ani nevěděla proč, ale zastavila se. Měla pocit, že na něco zapomněla a zmateně se dívala před sebe. Najedou jí padl do oka leták připevněný na sloup přímo před ní. Na letáku byl obrázek ztraceného pejska a slib nálezného s telefonním číslem. Podívala se k popelnici a vše bylo jasné. Pes má prý slyšet na jména: Brumí, Brumík, Brumíček a Pejsáček. Víc nepotřebovala vědět, musí tu ztracenou a osamělou chudinku zachránit…