Když Pán Bůh četl blog na idnes už nějaký ten rok, začal mít neodbytný pocit, že lidé v Čechách touží po změně. Chvíli dumal a pak si řekl: „A tak jo, lidé už mají těch svých politiků plné zuby, zkusím jim trochu pomoci se změnami podmínek, snad to pomůže. Kdo to má furt číst a poslouchat? To se nedá dělat věčně, to nedám ani já a to jsem prakticky neomezený.“ A tak podpořil jisté klíčové okamžiky, aby si lidé mohli zvolit alespoň prezidenta, když s volbami komunálními a jinými je to na dlouhé lokte.
A lidé nominovali a diskutovali, psali a pohoršovali se jako vždy. Tohle bylo ok, Bůh věděl, že pohoršování je jedna z nejoblíbenějších lidských kratochvil.
Vytvořil si velký monitor přes půlku nebe a sledoval online průběh voleb. Měl docela radost, přišlo mu, že by změna skutečně mohla přijít i když mají lidé svobodnou vůli a nechtěli být naprogramováni. Měl tam dokonce jednoho dva kandidáty, kteří by mohli přinést menší změnu v systému.
Ale kdepak, nemusel se ani dívat do konce, bylo už jasné, kam to spěje. Lidé si zvolili takové, jaké chtěli. Bůh zrušil monitor a přestal se dívat. Za chvíli mu to nedalo, mrknul ještě na blogy a pak si pustil záznamník s modlitbami prosících. Když to vyslechl, zase to vypnul a šel se projít trošku na čerstvý luft.
Zbytek pracovního dne byl rozmrzelý a tak si pustil andělské chóry i když melancholičtější verzi než obvykle. Nakonec prostě jen řekl „ No nic, počkáme zase pár let, třeba tu změnu budou chtít doopravdy a tato práce nebyla marná.“ Odpojil záznamník, vypnul nebeský internet a šel se podívat, kde chtějí něco změnit, aniž by musel lidi programovat sám.
