Taky už mě napadalo, že všech pomníků, muzeí i neustálého přípomínání války je v Polsku moc. A to i přes hrůznou historii Polska za války, kdy zažili mnohem tragičtější události než my - viz Varšava, téměř úplně zničená, obrovské množství Poláků, kteří nepřežili válku atd. Jenže... v dnešní době se šíří pořád víc revizionismus (tedy kdo ví, jak to s těmi koncentráky bylo, kdo ví, kdo si to vy/přimyslel), lidé o poměrně nedávné historii vědí pořád méně (čísi výrok z diskuse: Myslel jsem, že Osvětim bude jenom jakási středověká citadela s mučírnou), neuvěřitelný výrok jednoho z izraelských potomků polského Žida: Poláci musejí nést  zodpovědnost za Osvětim, protože byla na jejich území (byl to jednak nacistický, ne polský koncentrák, navíc za války Oświęcim-Auschwitz patřila Říši!!). Takže raději připomínat více než méně, ať se historické povědomí nevytrácí a ať se pořád méně vědomé masy nenechají tak snadno manipulovat.

Já rozhodně nejsem zastáncem toho, že by se měly podobné události zapomenout či zlehčovat. Jenomže se mi zdá, že se to tu nevzalo za správný konec a stále se v lidech zde podporuje živé prožívání všech hrůz, které jim byly způsobeny. A já nemám pocit, že to může vést k nečemu dobrému. 

Když jsem se nedávno setkala s tím, že jeden Polák ve škole argumentoval ve stylu: 'Ale my jsme druhou světovou válku nezačali.' vše se ve mě zastavilo. A neumím si představit, k čemu dobrému podobné živení starých ran může vést.

Jinak s Vámi každopádně souhlasím a moc děkuji za komentář.

Kdo dopomohl nacistům k moci? Kdo mlčel nad tím, co se dělo v Německu se Židy.  Takže vina dopadá i Německo jako celek.

Nejsem si jistá, jak moc důsledně se podobná logika dá opravdu aplikovat. A zda je pro mě morálně ospravedlnitelná. 

Znamená to, že každý, kdo ví, co se ve světě děje za špatnosti a mlčí nad tím, je automaticky vinen? I pokud mlčí ze strachu - z toho, co se děje, co se může stát, pokud si není jist tím, kde a co je opravdu pravda? A platí to i dnes a pro nás konkrétně anebo to platilo jenom tenkrát? A do jaké vzdálenosti to platí? - ulice, město, země, sousední země, platí to v době globalizace pro každého člověka, který mlčí k nespravedlnostem, které se dějí na druhém konci světa? 

A přidržíme-li se zmíněného kontextu - jsou vini lidé, kteří žili na okupovaných zemích a snažili se přežít, ale nebojovali aktivně se zbraní v ruce?

Do jaké míry můžeme opravdu paušalizovat a to ať už se jedná o věci špatné či dobré? Pokud odpovíme byť i jenom jednou, že to nemusí platit pro všechny, můžeme stále ještě obvinit celou zemi?

Každopádně děkuji za zajímavou myšlenku, i když se s ní plně neztotožňuji. Nicméně musím uznat, že nemám svůj filosofický systém, ještě úplně dotažený, stále se v něm objevuje mnoho nejasností, které doufám doplnit v nadcházejících letech.

Ano. Na akcích proti Židům se podíleli často i místní. U nás vylučovali židovské herce z divatel dříve než to po nich někdo požadoval. Rovněž tak ze stavovských organizací vylučovali židovkské lékaře, techniky...atd. Na Urajině, v Pobaltských republikách i jinde likvidaci Židů provedli jednotky složené z místních, Němci svoje vojáky poslali na frontu.

Kdysi to jeden můj známý komentoval, že nic se nikdy neděje ve vakuu - i když to samozřejmě nikoho neomlouvá a ani to nic neospravedlňuje. 

Děkuji za komentář.