Pekné predsudky autorky

Rodičia detí, ktorí ich majú adoptované prave z takýchto prípadov majú pre ženy, ktoré ich dajú na adopciu pochopenie :)

Tie ženy mohli ísť totižto na UPT. Tak by sa o tom možno ani nikto nedozvedel. Nikto by ich ako "nie matky" neodsúdil. Bolo by to pohodlnejšie ako vynosiť dieťa. Ale oni darovali dieťa tým, ktorý ho chceli. Radšej teda zabiť, ako darovať ?

Re: Pekné predsudky autorky

Tahle tvrdí, že o dítěti až do 5. měsíce nevěděla.

Takže z toho vyplývá, že ani neměla tu volbu, zvolit legálně.

Jestli je to lidumilka a ochránkyně dětí, to nevím, to se z toho dá těžko odvodit. :)

Každopádně si myslím, že kdyby jí rodina dala najevo, že se na vnouče těší a pomohou jí, nevzdala by se ho. Podle mě má každá žena při a po porodu a někdy i v těhotenství dost starostí sama se sebou, trpí nadměrnými obavami apod... Tady by měla nastoupit širší rodina, což se zřejmě nestalo.

Re: Pekné predsudky autorky

Psala jsem, že "o tomto už bylo napsáno dost a lépe"..., tudíž i názor, který prezentujete, je v tom samozřejmě obsažen...

Re: Pekné predsudky autorky

Je mi srdečne jedno, či to už kdesi bolo písané a či lepšie - videl som Vaše predsudky, tak som napísal :)

Mohli ste sa tomu vyhnúť, ak by ste iba napísali, že o tom už bolo inde  a lepšie a nepchali tam svojee hodnotenie tých, čo davajú generalny súhlas s adopciou pred narodením.Negatívny . Na čo to tam teda bolo ?

Re: Pekné predsudky autorky

Překlad /pouze pro Vás:)/:

..."tuhle věc mám pro sebe ostatně jednou provždy nekompromisně vyřešenou"...znamená: já osobně SAMA ZA SEBE tvrdím, že NIKDY bych nic podobného neudělala...!!

KDE prosím cpu jaké své hodnocení těch, co dávají  souhlas s adopcí??

Re: Pekné predsudky autorky

" ...a nemíním odtud sahat do svědomí "matek" dobrovolně toto slovo ze sebe snímajících",

.

Ibaže siahate...

Aj to sú matky.

Rečnícke otazky a odpovede si nechajte...

Re: Pekné predsudky autorky

Prostor tohoto blogu je můj, ať se Vám to líbí, či ne.  Takže odpovím:  Nepřísluší mi hodnotit ani posuzovat osobu matky prvorozeného dítěte, či kohokoli jiného - což nedělám, ani si to nenechám podsouvat předkládáním mých vlastních vět, vytržených z kontextu. Předmětem mého článku není otázka, proč se dítě dává k adopci /do toho mi skutečně nic není/, ale zamyšlení, proč kvůli tomu přestává být v očích veřejnosti prvním občánkem roku co do peněžního daru.