Vláda? Shit, ale máme se nejlíp...Irán zaútočí do půl roku...

Sedí na plastové židli pod slunečníkem a z dálky na mě mává. Čeká mě rozhovor s Abdulem Amrim o životě, politice, soužití náboženství a hrozbách Iránu. Přisedám k němu. Teplý subtropický vítr zvedá papíry ze stolu. Nepřipijeme si na setkání. Je ramadán.

MFA - MatyasFotoAgency

Zdravím Abdula místním arabským dialektem. Tím pozdravem jsem ovšem vyčerpal svou slovní zásobu. Přecházíme do angličtiny. Jen občas použijeme francouzský výraz pro upřesnění. Podáváme si ruce a jeho přátelský tón mi napovídá, že tento rozhovor bude v příjemné atmosféře. Začínáme lehkou konverzací o cestě, hotelu, počasí. Od moře se blíží bouřka. Prý nás mine. Důvěřuji místnímu a objednávám si minerálku.

Přichází řeč na politiku. Abdulovo hodnocení místní vlády mě přivedlo k sepsání tohoto článku. „Vláda? Shit, ale máme se nejlíp. Nejlíp ze všech zemí v Africe. Vládne nám jeden člověk a jedna strana, nemůžeme si moc vybírat. Život tu stojí za houby, když si učitel vydělá v přepočtu něco asi 200USD za měsíc. Nemáme žádné sociální programy ani podporu v nezaměstnanosti. Lidé si však umí vystačit sami a průměrná životní úroveň je tady slušná. Máme školy, zdravotnictví pro každého, peníze z turistického ruchu. Minimální kriminalita a žádné mezinárodní problémy z naší země udělaly tu nejbezpečnější v regionu. Pár kilometrů odsud je židovská osada, je to poutní místo, ale nepamatuji si jediný incident."

Začal jsem přemýšlet. O naší zemi uprostřed Evropy. Máme možnost si volit parlament každé čtyři roky. Vlády se střídají. A bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v křesle premiéra, jsme nespokojeni. Máme se skutečně tak špatně? Nebo je to setrvačnost, co nás tlačí do hnidopyšství?

Než se stačím vzpamatovat z myšlenek o naší zemi, už se bavíme o politice mezinárodní. Abdul je odpůrce Izraelského státu. Ale tvrdí, že když už tam jednou je, tak ať ho nechají být. Pak společně odsuzujeme Izraelské chování k Palestině. Jinými slovy, přestaňte se bít.

Abdul se však usmívá. Brzy zjišťuji proč. Podle jeho odhadu a řečí, které se šíří, zaútočí Ahmadinejad potažmo Irán do půl roku, nejpozději za rok. Nebude to na nás, ale na Izrael. Je to prý skoro jisté.

Ještě chvíli debatujeme nad důsledky takového útoku. Pak nás vyruší hotelový host. Čas našeho rozhovoru se naplnil. Abdul se vrací k práci beachboye a já si jdu lehnout na své plážové lehátko. Iránci leští rakety, ale má dovolená na ostrově Djerba pokračuje v klidu dál.