Tři příběhy z Gazy

Tři skutečné osudy tří přeživších uprchlíků z válkou zmítané Gazy. Volný překlad z vyprávěn a drobný komentář.

MT Příběh první

Pracoval jsem v Gaze jako stavitel, tedy nepřímo stavitel spíše jsem zajišťoval materiál pro stavby. Povětšinou obytných komplexů. Často jsme využívali zbytky ze zničených domů, ve kterých se již nedalo bydlet. Čím více bylo trosek, tím více jsme měli materiálu, ale zároveň jsem se při jejich prohledávání bál, že zničí i můj dům. Když už to nešlo vydržet, utekl jsem přes hranice do Izraele. Můžu jen děkovat Alláhovi, že jsem to stihl ještě před posledními nálety.

Příběh druhý

Opustit Gazu byla pro mě jediná naděje. Od začátku blokády se život mé rodiny sestával prakticky jen z každodenního shánění potravy. Zprvu to byly zbytky z tržnic, ale když odtamtud zmizelo jídlo, museli jsme na smetiště. Bylo nesmírně těžké neztratit hrdost v přehrabování tun odpadků pro několik soust. Brzy se však i tento zdroj vyprázdnil, neboť se na smetištích objevovalo čím dál tím větší počet zoufalých lidí. Museli jsme pryč. Máme příbuzné žijící v Sýrii, takže teď míříme za nimi.

Příběh třetí

Ptáš se mě na důvod? Copak to nevidíš? Já se bála, bála jsem se tak, že bych udělala cokoli abych se odtamtud dostala. Uprchla jsem s několika ostatními v bednách na korbě vozů humanitárního konvoje vracejícího se z Gazy do Izraele. Nevím jestli jsem věřila, že mě nenajdou na hranicích, ale rozhodně jsem se toho bála méně než izraelských bomb.

______________________________

Mravenec stavitel, racek uniknuvší do Sýrie, krysa v nákladním autě – takhle to vypadá, když zvířata opouštějí Gazu. Lidé tam však zůstávají. Lidé tam umírají…