Politika a počasí mají společného víc než jen "po"

Narozdíl od poníka a pomazánky, které spojuje snad jen krátká vzdálenost ve slovníku, u politiky a počasí tím podobnost teprve začíná. Budu teď trochu politizovat. Je to takový módní trend současnosti. Dnes je zpolitizovatelné asi všechno – aféry, kauzy, vyšetřování, výroky, obvinění, zprávy. Nebudu se divit, až v obchodě místo mléka pasterizovaného koupím mléko politizované.

Začněme pohledem do historie. Jak nám již dějiny několikrát ukázaly, nouze, chudoba a existenční problémy lidí jsou živnou půdou pro extrémistickou politiku, ať už pravicovou či levicovou. Není se čemu divit, jelikož z hluboké krize se lze dostat jen radikálními změnami. Nyní si jako občané této země užíváme volnost a svobodu. Podle chování mnoha lidí to vypadá, že v roce, kdy tento stav oslaví plnoletost, už bereme výsady demokracie jako samozřejmost. Zdá se, že se nás politický extrémismus nedotýká. Je však blízko.

I.

Pod pojmem příroda si každý vybaví něco jiného. Jeden třeba kus lesa za městem a jiný populární Nový Zéland. Já použiji představu společenství a vzájemné interakce jednotlivých složek. Společenství, které zde funguje již milióny let, musí mít své zákony. Nevyšly ve sbírce, ale jsou. To, že je země, vzduch a voda ve vzájemné rovnováze, není jen tak. Vzájemnou spolupráci zajišťuje právě počasí. Je tomu podobně jako společenský systém zajišťuje „pořádek“ mezi lidmi.

Naše filosofie považuje demokracii za nejvyšší stupeň vyspělosti. Trvalo mnoho let než jsme se k němu dopracovali. Příroda na svůj vývoj měla mnohem delší čas, takže by na nejvyšším stupni být určitě měla. Příroda má tedy demokracii; se všemi výhodami a nevýhodami, které z toho plynou.

Jak jsme si řekli, počasí je jakousi obdobou politiky. Vše fungovalo, jak mělo. Sem tam nějaké katastrofa, ale vesměs jen lokálního charakteru a lidstvo si užívalo nerušeného života. S technologiemi a mocí, kterou nám dávají, jsme se postupně stávali nebezpečnými a začali jsme přírodě ubližovat ve velkém. Ta se stala utlačovanou, dokonce má nejistou budoucnost. To je právě nejlepší cesta k extrémismu. A to se projevilo v počasí. Nesnesitelné tepla a mrazivé zimy. I to je politika. Politika přírody.

II.

Nyní počasí v politice. Výroky typu: „bouřlivé debaty ve sněmovně“ jsou typickým příkladem podvědomého používání přírodních úkazů pro charakteristiku lidského chování. Vztahy na bodu mrazu, sesíláni blesků a hromů na protivníka, hustá atmosféra jednání, politické tlaky… Tyto výrazy můžeme denně slyšet ve zprávách. Stále častěji se však reportáže z politické scény odsouvají až na druhé místo. Zpráva dne: „Letiště Praha Ruzyně a dálnice D1 ochromeny přívalem sněhu“, „Vichřice způsobila v lesích pohromu“ nebo "Záplavy minutu po minutě". A to, že vláda dostala po x měsících důvěru (mimochodem skoro ve stejný čas jako se poprvé projevila loňská zima), je skoro vedlejší.

Karta se obrací. Třeba časem bude zprávy ze sněmovny uvádět Lucie Borhyová ve vysílacím čase bývalého počasí a rosničky nastoupí do hlavní relace. Možná se dočkáme interaktivní mapy sněmovny s mráčky a sluníčky a komentáře typu: „Vlivem názorové výše z hradu bude do sněmovny proudit pravicový vzduch od severozápadu. Přes kuloáry se přesune fronta až k bufetu. Hlasovací podmínky budou na stupni jedna, tedy mírná zátěž….“