Hry pod vlajkou NATO

Nezažil jsem časy velkých vojenských přehlídek. Tanky v ulicích a povinné vpravo hleď. Rudé tribuny a seřazené barety. Nezažil jsem mávátka a nepřítele za hranicemi. Imperialista ante portas. Nebo zažil? Můj druhý pohled na den NATO:

"Le jour d'OTAN" by se dal považovat za moderní přehlídku. Zelená, šedá a černá zde hrají hlavní roli. Tyto barvy zastínily i modrající se pódium s politiky. Dnes nemají tribuny, ale pódia. Řeknou pár slov o tom, jak je armáda důležitá a má jejich plnou podporu, aby pak další den mohli bez výčitek zrušit pár vojenských posádek. Třeba záchranných útvarů. Nejsou peníze. Je přece lepší posílat naše vojáky na drahé zahraniční mise třeba do Iráku, než aby pomáhali doma při povodních.

Zpět k programu. Právě běží ukázka protiteroristických jednotek. Líbivé scény, za které aktéři sklidí potlesk na vyzvání komentátora. Co to? Děti jim mávají, ale rukama a balónky. Ne vlaječkami – je to jiné.

Jedna ukázka vojenské techniky střídá druhou. Všechno je předem pečlivě připravené. Všichni znají scénář a hrají podle něj. Letadla po přeletech vždy šťastně přistanou, únosce letadla je dopaden, vzpoura ve vězení je potlačena a nesmí chybět naše dokonalé Gripeny. Jde to jako na drátkách. Lidé stojí u zátarasů a před nimi projíždí kolona aut. Ale nikdo nepochoduje – je to jiné.

Viděl jsem ukázku protiletadlové obrany. Na plochu přijely auta s raketami. Chvíli s nimi točili a kývali nahoru a dolů. Velitel do mikrofonu vysvětlil, že můžou nepřítele sledovat ve 3, slovy třech různých režimech. Kouknu se na oblohu a tam nikdo. Kde je nepřítel proti, kterému nás tyto rakety chrání? Je stále před hradbami? Nebo si žáby spokojeně kvákají ve vodním příkopu, zatímco uvnitř hradu řinčí zbraně a ve věži temně hučí radar?

Ptal jsem se sám sebe: K čemu to je, kdo to platí a na co nám je tank, když jsou kolem nás jen spojenci. K čemu máme tolik zbraní?

Odpověď přišla sama. Na ploše startoval vrtulník záchranné služby. Podíval jsem se do programu, ale měla být jen ukázka dopravního letadla C-27J SPARTAN. Asi změna programu, řekl jsem si. Žlutá helikoptéra se svižně odlepila od země a ve dvou otáčkách kolem vertikální osy získala výšku. Pak sklopila čumák, nabrala rychlost a zmizela v dálce. Uvědomil jsem si, že teď to nebyla ukázka. Letěli směrem na Ostravu. Letěli někomu zachránit život. Bez scénáře. Skončil čas her.

Jsem rád, že si naše tanky a letadla jen hrají.

-------------------------------------------------
Fotky: MFA - MatyasFotoAgency - Matyas Theuer