Rychlobruslař Kramer do Strakovky!

Včera večer jsem se dívala na závod rychlobruslařů na 10 kilometrů. Nedívala jsem se plánovitě, nejsem žádný velký fanda, ale uznávám, že mě tahle disciplina fascinuje – jak v mužském, tak ženském podání. Ten naprosto synchronizovaný pohyb těla, které se pohybuje jako dokonalý stroj je úžasný. Navíc, co si budeme říkat je na ta těla poměrně příjemný pohled.

Závod skončil šokem, Sven Kramer z Holandska byl diskvalifikován. Kvůli jediné chybě, jedinému přešlapu a záměně dráhy. Ještě v cíli zvedl ruce nad hlavu, ale pak přišla ledová sprcha. Rozhodčí vyřkli během několika krátkých minut neúprosný ortel – diskvalifikace. Nejsem odborníkem na rychlobruslení, můj pocit z toho rozhodnutí je laický. Ale připadá mi to tvrdé a velmi kruté. Ten člověk trénoval, bruslil, posiloval, dodržoval životosprávu, běhal a já nevím, co ještě všechno rychlobruslaři dělají, prostě tvrdě makal jistě nejen pro své vlastní zadostiučinění, ale i pro blaho a slávu Holandska. O to víc mě ale fascinovala reakce Svena Kramera před kamerami. Samozřejmě, vztek a zklamání bylo jasně vidět. Ale pak odešel na lavičku, mlčky si zul brusle a ortel prostě přijal. Jeho trenér prohlásil: „Udělal jsem chybu a veškerou zodpovědnost beru na sebe.“ Do zákulisí nikdo nevidí, tam se jistě emoce draly ven, ale to je v soukromí a na výsledku to nic nemění. Nikdo neremcal, taková jsou prostě pravidla.

Ještě dnes ráno jsem nad tou událostí přemýšlela. A nedalo mi, abych tu situaci trochu nepřirovnala k naší politické scéně. Já vím, mnozí řeknou, bože zase politika. Ale přece jen mi to nedá – tak promiňte a srovnávejte se mnou.

Denně jsme svědky skandálů a špíny. Důvodů k diskvalifikaci habaděj. Politici také trénují nás voliče, bruslí mezi průšvihy, posilují svou finanční situaci, dodržují životosprávu v parlamentní kantýně, běhají od lobbisty k lobbistovi a já nevím co ještě všechno politici dělají, prostě tvrdě makají. S jediným rozdílem – nikoliv pro blahu sportu nebo této země, ale pouze pro blaho své vlastní. A když je někdo chytí na švestkách, remcají, kliďánko i před kamerami, a ztratit se do partajní šatny ne a ne. Emoce se derou ven nikoliv v soukromí, ale zejména před kamerami. A slova moje chyba nebo vlastní zodpovědnost se zřejmě v politických sekretariátech trestají ranami holí, nikdo z politiků je jaktěživ nevyslovil.

Takže klobouk dolů před Svenem Kramerem. Mohl by to tady po volbách vzít místo Jirky nebo Mirka ve Strakovce. Neremcá, ctí pravidla a hezky se na něj kouká.