Pro Čechy to takhle stačí – řekli si v Tescu Eden.

Už od své svatby před 20 lety plánuji nakupovat zodpovědně a zbytečně neutrácet. Dosud jsme o tom jen mluvila, pod mediální masáží krize jsem konečně toto pondělí přistoupila k realizaci. Respektive chtěla jsem, ale to jsem netušila, že Tesco vyhlásilo akci pro spotřebitele – Schválně kdo najde v našem supermarketu něco k jídlu?

V neděli večer sedím obložená časopisy Apetit, F.O.O.D., Bon Apetite a kuchařskými knihami a vymýšlím vyvážený jídelníček na příští týden. V pondělí vyrážím s nákupním seznamem do Tesca v Edenu. Je tam ředitelství celé slavné britské firmy Tesco Stores, určitě to bude obchod jako klícka, budou se chtít vytáhnout.

Vcházím a mířím k regálu s masem. Kde nic tu nic, pouze několik unavených balíčků krčících se v loužičkách krve, vypadá to tady jak několik minut po spáchání trestného činu.  Hledám pult s masem nebalíčkovým, ale regály zejí prázdnotou, pardon kromě dvou vepřových panenek, které už by si panenky říkat neměly; svá nejlepší léta mají dávno za sebou.

Vedle u pultu teplého úseku mě fascinuje úplně prázdný regál, ve kterém se pyšní jen obří hliníková pánev - prázdná. Nad pánví je cedule PRODEJ DO 20.00 HODIN. Vzhledem k tomu, že je 19.15 nechápu co prodávají. U pánve není cena ..., že by výprodej repasovaných chladících boxů?

Nevadí, postupuji dál podle seznamu. Mířím k pultu s rybami. Zejí prázdnotou, není tam ani rybička, ani rak, ani filé, prostě nic. Před prázdným pultem se ale pyšní velká cedule s nápisem: Ponořte se do světa lahodné chuti ryb! Ponořila bych se, i rybu bych si koupila, ale kde nic tu nic. Je tady smutný bazének, kde plave několik smutných kaprů a smutná štika (asi). A pak už jen prázdné regály.

Nevzdávám to, nejsem měkká - jdu dále. Zelenina – mají hodně brambor, mraky mrkve, kvanta celeru, ale jinak hodně shnilého listí ležérně naaranžovaného mezi třemi brokolicemi a dvěma jarními cibulkami - model Jaro 2009. Beru si brýle, copak je to tamhle za zeleno-hnědé exotické ovoce. Jsou to banány 3. jakosti, podle mého nepoživatelné, ale Tesco je zřejmě jiného názoru. Pro jistotu je u bedny velká cedule BANÁNY, kdyby snad někteří slabomyslní jedinci nepoznali o co jde.

V zoufalství se přesouvám do rohu s chlebem. Na obřích dřevěných palandách se válí pár kusů pečiva, vypadají unaveně, já bych byla taky, kdybych se tady válela od božího rána. Některé zoufalejší kusy mají na sobě přilepené kusy ohořelého pečícího papíru. Pádím pryč, bez chleba a rohlíků - šíří se tu zápach žluklých kmínů, sezamu a máku.

Teď už jsem fakt naštvaná. Jako by to vycítil, příjemný mužský hlas z reproduktoru se mě ptá, jestli chci s Tesccem prožít ještě radostnější ráno. Mnohokrát Vám děkuji, nedovedu si představit, co by mohlo nastat ráno po tomto děsivém večeru.

Jsem v depresi, v koši mám jen 3 balené potraviny, protože u jiných mám obavu z okamžitého úmrtí. Odnáším si láhev vína ve skle, coca-colu v plechu a tuňáka v železné konzervě – nic z toho nebylo na mém seznamu. Jen si kladu otázku, jestli jsem divná já nebo Tesco. Mohli by si klidně dát na vrata ceduli – PRO ČECHY TO TAKHLE STAČÍ. Neměli bychom si to nechat líbit a ozvat se! Na svém webu má Tesco heslo „Jednejme s lidmi tak, jak chceme, aby lidé jednali s námi.“ No to bych vám tedy milé Tesco fakt nepřála. Váš obchod v Edenu je poloprázdný, hnusný a nemá na trhu v 21. století co dělat!“