Londýnské kulinární postřehy

Jela jsem služebně do Londýna. V uniformě byznysženy - černý kostým, černé punčochy, perly na krku a aktovka v ruce. V letadle jsem ještě přidala Financial Times, dokonalé. Schůzky v City, spokojený šéf, prodáno, co se dá, včetně mé duše.

Jedinou světlou stránkou těchto křížových výprav jsou všechny ty úžasné restaurace a alespoň letmé pohledy do výloh lahůdkářství. Ryze anglické kuchyni jsem se zatím úspěšně vyhnula. Ještě by mi mohli naservírovat žábu v díře (toad in the hole) nebo fazole se skopovým. Naštěstí i naši zdejší kolegové preferují božské jídlo v etnických restauracích, namísto snobských podniků, kde vám po molekulárním obědě škrundá hlady v žaludku.

Pro nás odchovance knedlíků, noků, zajíškovaných omáček a dalších těžkotonážních pokrmů je neuvěřitelné, co všechno se dá zpracovat a hlavně krásně naaranžovat jako krmě. Červená čočka, lusky všech možných tvarů, tráva (citronová, nikoliv ta, kterou si myslíte), řepa, lilky, sladké brambory, zrníčka granátových jablek, divoká rýže, ryby,  ....... a spousta dalších dobrot, které jsem v ranném dětství považovala za nepoživatelné nebo jsem je ani neznala. Cpu se vším tím úžasným jídlem a závidím všem kolem, kteří sem ležérně mohou zaběhnout zase zítra na večeři. Pokud máte namířeno do Londýna, zajděte do malé indické restaurace Star of India (www.starofindia.eu) blízko stanice metra South Kensington. Mají sice neindicky malovaný pseudobarokní strop, ale upřímně, kdo by zíral na strop, když má na talíři všechny ty dobroty. Kdo ujíždí na kachně, vřele doporučuju, nepamatuju si název, ale na jídelním lístku byla jen jedna. Tenoučké kachní plátky ve voňavé omáčce jsou lepší než sex (přijde na to.....).

Další kulinární rozkoš přichází v malém Cafe bistru Baker & Spice www.bakerandspice.uk.com v Elizabeth street (nejbližší stanice metra Sloane Square).  Na jedné straně muffiny, naproti saláty, vše krásně naaranžované, voňavé a lákavé. Muffiny jsou bezva, ale české buchty a koláče taky nejsou k zahození. Zato ty saláty, neuvěřitelné!!! Přemýšlím jak si ty kreace vyfotit, aniž by mě vyhodili ven jako špiona od konkurence. Tak si alespoň píšu ty skvělé kombinace na růžový papír Financial Times z letadla, aspoň jsou k užitku.

Divoká rýže, zrníčka z granátových jablek a bílé velké fazole. Polníček, pečená dýně a brokolice. Červená řepa, míchaná vejce a brambory. Polníček, avokádo a meloun cantaloupe. Propadám lítosti, panice a smutku.

Proč taková bistra nejsou taky u nás. Jediné, vzdáleně podobné místo je Bakeshop na pražském Starém Městě? Je pěkný, ale pokud si chcete dát salát, rozmarýnový chleba a kafe, vezměte si hypotéku nebo vyberte veškeré úspory z vkladních knížek. Ceny tohoto krásného obchodu v Praze hlásají červeným písmem “Nemáš-li naditou kešeň, ani sem nelez!“

Nelenila jsem a hned po příjezdu domů jsem ty kombinace vyzkoušela na rodině. A k tomu jsem upekla bylinkový chleba v domácí pekárně. Manžel a syn nejdřív v panice obcházeli kolem sporáku, vidouc mě vařit červenou řepu, divokou rýži (syn mě několikrát upozornil, že bude asi zkažená, je totiž nějaká hnědá) a péct v troubě dýni. Chutě a zálivky salátů jsem odhadla a předložila rodině salátovou večeři a la Londýn. Nadšení neznalo mezí. I když salát z řepy přišel na řadu až po výhružce odebrání kapesného (syn) a odstoupení od manželského lože (manžel). Snědli všechno a nadšení a ovace neznali mezí.