Co si o sobě chci říct v šedesáti? Život neodkládám na „až potom“

Existuje výzkum o pěti věcech, kterých lidé na konci života nejvíce litují. Téměř všechny mají jedno společné – lidé zkrátka neprožili svůj život tak, jak si skutečně přáli.

Žili podle očekávání druhých, odkládali sny a čekali na lepší zítřky.

Často si proto kladu otázku: Kým chci být v šedesáti letech?

Budu manželkou úspěšného muže? Maminkou dvou úžasných dětí? Ženou, která si vlastní silou vybudovala život přesně podle svých představ?

Nebo naopak někoho milenkou, která se nikdy nevdala? Ženou, která zůstala s mužem, kterého už dávno nemilovala, jen kvůli dítěti? Nebo člověkem, který celý život jen pasivně čekal na „lepší čas“?

„Jak to všechno stíháš?“

Lidé se mě často ptají, jak zvládám skloubit práci, osobní rozvoj, výchovu a budování budoucnosti. Má odpověď je jednoduchá: Stíhám to proto, že přesně vím, co si chci o sobě říct za pár desítek let.

Doba není lehká. Ano, kolem nás je válka. Děti rostou neuvěřitelným tempem. Peněz není nikdy dost na úplně všechno a každý z nás denně řeší své vlastní starosti a nejistoty. Je strašně snadné sklouznout k alibismu a říkat si:

„Až skončí válka…“

„Až děti vyrostou…“

„Až bude lepší doba, až našetřím, až…“

Jenže zatímco my poslušně čekáme na to bájné „jednou“, náš jediný život nám nenápadně protéká mezi prsty.

Život se odehrává právě teď

Žádný náhradní pokus nedostaneme. Život se neodehrává v minulosti a nezačne ani v dokonalé budoucnosti. Odehrává se právě teď, v tuto sekundu.

Proto jsem se rozhodla svůj život neodkládat na neurčito. Neustále se učím, pracuji na sobě, buduji své plány, dělám chyby, rostu a krok za krokem si skládám budoucnost, za kterou se nebudu stydět.

Nechci jednou sedět na lavičce s pocitem marnosti. Chci se ohlédnout, usmát se a říct si:

„Žila jsem. Nečekala jsem na povolení ani na ideální podmínky. Neodkládala jsem svůj život na potom. Každý den jsem si vědomě vybírala sebe a svůj vlastní příběh. Nebylo to dokonalé, nasekala jsem spoustu chyb, ale žila jsem naplno – přesně tak, jak jsem si přála.“