Michal Houdek – je pro Dynamo Pardubice přínosem?

S trochou nadsázky by se dalo říci, že kurz na suspendaci Michala Houdka za nevybíravý zákrok do roka a do dne od jeho posledního přešlapu by měl být roven jistotě, čili 1:1.

Opět se tento 193 cm vysoký obránce připomněl ze své temné stránky, když (dovolím si napsat) nechutně sestřelil obránce Komety Brno Ďalogu, pro kterého zápas skončil. Co mě (a zřejmě nejen mě) překvapilo, byla výše dodatečného trestu. Situace se stala na začátku utkání s Kometou Brno, pokud se nepletu ve 3. minutě. Dostal trest 5 + DKÚ a od disciplinární komise navíc 5 zápasů.

Co mi přijde nepřijatelné, je vyjádření Viktora Ujčíka (předsedy disciplinárky): „Vzali jsme v potaz, že jeden zápas si odseděl už v daném utkání, protože se to stalo ve třetí minutě. Zohlednili jsme, že ho trefil do hlavy a nebyl to hráč, na kterého Ďaloga jel. Pět, šest zápasů by i k jeho recidivě bylo odpovídajících“. K tomu dovětek: „Kdyby se nejednalo o Houdka, je možné, že by se pak vešel na hranici čtyř až pěti zápasů, většinou za recidivu totiž bývá jedno utkání navíc.“ Proč a co mi na tomto vyjádření vadí?

1) Skutečně je rozdíl mezi „pravidelnou recidivou“ a ojedinělým případem pouhý jeden zápas?!

2) To, že Houdek odešel do šatny už ve 3. minutě, je jeho chyba, která by vůbec neměla být zohledňována v dodatečném trestu.

3) Jestliže řád umožňuje dodatečné potrestání až do výše 26 utkání a pravidelný účastník disciplinárních řízení za již několikátý velmi podobný zákrok dostane pouze 5 utkání, co by musel spáchat případný hříšník, aby dostal maximální trest zákazu startů v dalších 26 utkáních?

Uvědomují si odpovědní činitelé, ale i hráči samotní, že se jedná o skutečné zdraví? Mám dojem, že ne vždy tomu tak je. Já osobně jsem zastánce tvrdé hry, i to je jeden z důvodů, proč mě hokej bavil vždy více než ostatní sporty. Ale i tvrdost má mít své hranice, a hlavně být férová, protože pořád je to jen sport. Věřte mi, že vidět naživo např. hráče se zapadnutým jazykem, není to, co od onoho sportovního večera očekáváte. Jistě nejsem sám, co podobné situace na zimním stadionu zažil. Nicméně teď odbočím od moralizování ke statistice a podívám se na Michala Houdka pouze řečí čísel, a to proto, že se objevili i názory, že pro tým není přínosem nebo, že nelze najít opodstatnění jeho angažování. Tak tedy, jdeme na to…

V rámci pardubického týmu a mezi 14 obránci, kteří odehráli byť jen minutu na hrací ploše, se nejeví Michal Houdek až tak zle. Aby byly hodnoty co nejvíce srovnatelné, použil jsem hodnoty s přepočtem na hodinu hry.

Za hodinu hry tedy Houdek nastřílel 0,67 branek, čímž se řadí do čela mezi obránci (druhý Čerešňák má hodnotu 0,50). V prvních asistencích je na pozici číslo 7 s průměrem 0,17 (první Kolář 1,65), na stejné pozici je i v rámci všech asistencí, kdy za 60 minut vyprodukoval 0,50 asistence. V primárních bodech je s průměrem 0,84 na 3. pozici a v bodech za hodinu hry pak na 5. pozici s průměrem 1,17. Individuální gólová produktivita je 13 % a je opět na 1. místě v týmu. Individuální produktivita prvních asistencí s dosavadním výsledkem 3 % jej řadí na 7. místo a individuální produktivita 23 % jej řadí na 5. pozici.

Průměrně vystřelí na branku 7,7 střely za hodinu hry a je tak na 6. příčce, úspěšností střelby se řadí na 1. místo s hodnotou 14,29 %. Podíl střel na branku pro tým tvoří 49,72 %, je tak až na 10. příčce a v porovnání spoluhráčů má podíl střel na branku -5,17 %, což jej řadí na 9. místo.

V individuálních šancích je na 3. pozici, když si za hodinu hry vytvořil 1,00 šance. S podílem šancí pro tým 42,24 % je až na 12. příčce a stejná příčka mu patří i v podílu šancí pro tým vůči spoluhráčům, a to se zápornou hodnotou -13,27 %

V individuálních střeleckých pokusech (tedy i těch, které nešly přímo na bránu) je s hodinovým průměrem 14,24 na 4. místě, v podílu střeleckých pokusů pro tým se zařadil na 6. místo s hodnotou 53,47 %. Podíl střeleckých pokusů pro tým vůči spoluhráčům a průměrný výsledek -1,54 % jej řadí na 7. pozici.

Ze základních statistik pak zmíním statistiku +/-, kdy je s hodnotou +1,17 za hodinu hry na 4. pozici v týmu, v Radegast indexu se s výsledkem 6,87 řadí opět na 4. pozici. Za hodinu hry pak dokázal nasbírat v průměru 9,72 trestných minut, což je nejvíce v týmu. Celková hodnota 58 trestných minut jej řadí v rámci extraligy na 8. pozici a mezi všemi obránci dokonce na 4. příčku.

Tohle všechno jsou čísla při průměrném ice-timu 9:56, což je až 11. nejvyšší průměrný čas strávený na ledě mezi pardubickými obránci. Z těch, co odehráli alespoň 20 utkání, to je čas beznadějně poslední, kdy obránce nad ním (Ondřej Vála) má průměrný čas na ledě 16:59!

Ve zmíněných statistkách se ocitá v průměru na pozici č. 5,70, čili zaokrouhleně jako obránce číslo 6. Zjednodušeně řečeno, měl by být součástí třetího páru, podle času je ovšem obráncem číslo sedm. Z dat také vyplývá, že i přes minimum času na ledové ploše dokáže bodovat, být produktivní, snaží se (byť ne za každou cenu) střílet a je obětavý i důrazný zároveň. Svými výkony se řadí lehce nad průměr v týmu, co se týče celkových (komplexních) výkonů.

A jaká je odpověď na úvodní otázku z nadpisu? Každý jsme nějaký, 100 lidí = 100 názorů. Můj názor rozdělím na statistický, kdy to vypadá, že v případě vyššího ice-timu může být pro Dynamo přínosem a na lidský, kdy v mých očích by měl s hokejem skončit, než někoho bez pardonu přizabije. Jinými slovy – pokud by jej začali týmy (vč. Pardubic) ignorovat a nenabízeli mu kontrakty, pak by se ho mohlo podařit vytlačit z českých kluzišť. Zda-li by se to případně povedlo ze zahraničních, by bylo ve hvězdách. Že je to názor přes čáru a bez respektu? Možná…ale má samotný Houdek respekt k soupeřům, když je schopen „pravidelně“ oněch zákroků? Až bude mít respekt (vždy!) on, budu ho mít (nejen) já.