Malý šok

U nás se fotbal přetahuje o nejpopulárnější sport s hokejem. V Evropě samotné pak najdeme mnoho více fotbalových národů.

Když se na to podívám subjektivním pohledem, pak to budou jistě Španělé, Italové, Portugalci či Angličané. Vynikající atmosféra panuje zpravidla i na bundesligových stadionech. Že v Anglii chodí na čtvrtou i pátou ligu tisíce fanoušků přímo na stadion, to není výjimkou ale spíše pravidlem. Také ve druhé Bundeslize jsou návštěvy pro našince až obdivuhodné.

Co mě ale v sobotu docela šokovalo, byla návštěvu na přípravném (chcete-li přátelském) utkání týmu Hansa Rostock, jenž doma přivítal Aston Villu. Rostock po sestupu z druhé ligy působí stále až ve třetí německé soutěži. Přesto na tento „přátelák“ přišlo přes 20 tis. fanoušků! Ano, soupeřem byl poměrně zvučný celek, který mimochodem Rostock přehrál 3:1, ale přesto mi to hlava nebere. Co mě fascinovalo možná ještě více, byla atmosféra a diváci (spíše opravdu fanoušci) zpívající před výkopem domácí hymnu se šálami roztaženými zleva doprava v téměř všech rukou.

Rostock jsem v TV viděl loňskou sezónu několikrát a doma pokaždé plný dům, na výjezdech stovky až tisíce fanoušků vytvářející na určitých místech až domácí prostředí. I proto se tento tým stává v Německu mým oblíbeným. Byť zatím, bohužel, jen ve třetí lize, a i když nedosahuje věhlasu pravidelných bundesligových účastníků, vůbec mi to nevadí.

20 tisíc lidí na třetiligový tým v přípravném zápase… Dokážete si představit, že by např. na Kladno, v České Lípě či ve Frýdku-Místku přišlo na přípravný zápas byť „jen“ 5 tis. diváků? Je mi líto, já ne…