CHL = hokejová liga mistrů

V úterý se odehrály odvety ČF a po rozhovoru s trenérem Sparty se diskutovalo o přínosu, kvalitě či návštěvnosti této soutěže.

V mých očích je CHL vysoce kvalitní soutěží. Pokud o kvalitě někdo pochyboval v počátcích soutěže, pochopil bych. Od té doby se ovšem mnohé změnilo. Soutěže se účastní o cca třetinu týmů méně, takže tam najdeme pouze top týmy z evropských lig. Podařilo se určit systém bodování (koeficientu) pro nasazení na další ročník. Zároveň se (dle plánů) daří navyšovat finanční odměny. Zpočátku byla profitabilní až účast ve finále, tudíž to znamenalo dostat se na špici. Nyní se tým stává ziskovým (dobře, pro některé celky je to tzv. „šul-nul“) ve čtvrtfinále. Že to je stále málo? Ano, je. Pokud si ale dobře pamatuji vyjádření odpovědných představitelů, pak jim šlo především o stabilní a zároveň postupně rostoucí projekt. Vypadá to, že tohle se podařilo a Liga mistrů v ledním hokeji stojí na pevných základech.

Někteří fanoušci by nejspíš rádi viděli CHL na úrovní fotbalové LM. To se ovšem nikdy, „pro pána ve třetí řadě ještě jednou“ – NIKDY, nestane. Nelze tyto soutěže srovnávat. Zatímco fotbal se hraje v téměř každém státu na zeměkouli, registrovaný hokejový svaz najdeme v cca čtvrtině zemí. Z toho pouze cca v polovině se hraje alespoň nějaká ligová soutěž. Dosah a zájem obou sportů se tedy pohybuje v naprosto odlišných sférách. To je jeden pádný argument. Ten neméně důležitý je, že zatímco největší hvězdy a nejlepší hráči hrají hokej za mořem (= v NHL), nejlepší fotbalisté hrají v Evropě, protože jsou zde po desítky let budované nejlepší ligy světa. Zatímco fotbal má potenciál diváků ve vyšších miliardách, hokejová liga mistrů může mít s obtížemi a s přimhouřením oka potenciál cca 500 milionů diváků. S dosahem a potenciálem souvisí i cena reklamy. Není tedy možné se přiblížit částkám ve fotbale.

Jsem přesvědčen o kvalitě evropských lig, a právě proto považuji CHL za top soutěž v klubovém hokeji. Za těch cca 10 let jsem viděl v TV desítky utkání a byť ne všechny (stejně jako ve zmíněném fotbale) dosahovaly vysoké kvality, i ony přispívají ke značce CHL, ke zkvalitnění soutěže do dalších let a ke zkvalitňování i klubového hokeje.

V těchto souvislostech jsem se podíval právě na úterní zápasy, prošel si sestavy všech 8 celků a došel k následujícím číslům:

V utkání Färjestad vs. Salzburg nastoupilo (v případě druhých brankářů bylo zapsáno na soupisce – to vše platí i pro další tři duely) celkem 23 hráčů, kteří kdy nastoupili v NHL nebo za reprezentaci. 11 jich bylo na straně švédského celku. Celkem u nich napočítáme 164 startů v NHL a 294 startů za reprezentaci. 12 bylo na straně Salzburgu, kde najdeme celkem 188 startů v NHL a 474 za reprezentaci.

V utkání Växjö vs. Sparta Praha lze napočítat celkem 25 hokejistů, kteří někdy zapsali utkání v NHL nebo za reprezentaci. 9 z nich bylo na straně Växjö a napočítáme u nich 209 startů v NHL a 254 za reprezentaci. Na straně českého celku jich bylo hned 16 a zapsáno mají celkem 795 startů v NHL a 751 za reprezentaci.

Ve třetím utkání proti sobě stanul německý Bremerhaven a švýcarský Servette. V utkání bylo na ledové ploše celkově 29 hráčů, kteří okusili NHL nebo reprezentaci. Na straně domácího výběru jich bylo 13 a celkem měli zapsáno 5 startů v NHL a 622 za reprezentaci. Na straně švýcarského výběru bylo takových hráčů dokonce 16. Celkem zapsali 1592 startů v NHL a 383 za reprezentaci.

K poslednímu čtvrtfinále Zurich vs. Eisbären Berlin nastoupilo celkem 27 hráčů se zkušenostmi z NHL nebo reprezentace. Na straně domácích jich bylo 18, tedy absolutní většina sestavy. Celkem mají odehráno 1758 utkání v NHL a 728 za reprezentaci. Za německý celek nastoupilo 9 takových borců. Zápasů v NHL se sice nedočkali, ale v reprezentaci jich nasbírali dohromady 566.

Shrnuto a podtrženo, ve 4 zápasech jsme mohli „vidět“ 4711 odehraných zápasů v NHL a 4072 za reprezentaci své země. Určitě to není top výběr světa, ale rozhodně jsou to zkušenosti i kvalita k nezaplacení. Což se přenáší právě i do samotných utkání. I to je důvod, proč považuji CHL za velice kvalitní soutěž.

Že si za dekádu nenašla více fanoušků, je u mě těžko pochopitelné. Já jako fanoušek hokeje chci vidět kvalitní hokej (samozřejmě, že lidé nejsou stroje). Navíc konfrontace s klubem z jiné ligové soutěže je přínosná a zajímavá zároveň. Na otázku nízké návštěvnosti by měli hledat odpovědi odpovědní lidé. Paradoxem je, že suverénně nejvyšší průměrná návštěvnost je v té „méně hokejové“ zemi. Konkrétně v Sheffieldu letos přišlo v průměru 8229 diváků. Jsem přesvědčen, že takové číslo by se líbilo všem, kteří se letos CHL účastní a i těm, kteří na to koukají v přenosech TV. S velkým odstupem jsou druhé Pardubice s průměrem 5847 diváků a třetí Sparta s průměrem 5639 diváků. Z finských celků je na tom nejlépe Tappara Tampere (5268 diváků), ze švýcarských týmů Fribourg (4938 diváků), z německých týmů Bremerhaven (4240 diváků) a ze švédských týmů pak Växjö s průměrným počtem 3761 diváků. Na konci najdeme Sonderjyske (2036 diváků), Skellefteu (1895 diváků) a nejméně navštěvovaným týmem v rámci CHL je Pelicans Lahti (1508 diváků). Že nebudou v průměru pětitisícové návštěvy v Polsku, Maďarsku či Francii, to lze pochopit. Ale aby na přední tým SHL přišlo necelých 1900 přihlížejících, je hodno k zamyšlení.

Kdo má hokej rád, ba jej dokonce miluje, CHL ho povětšinou uspokojí. Ať už tam budou 2 tisíce diváků nebo 8 tisíc diváků.