Pilátův svět, aneb jak stát dle něj musí stavět draho..

„Veřejný investor si nemůže vybrat nejlepší nabídku“,  říká v rozhovoru pro Lidové noviny z 30. července generální ředitel společnosti Metrostav Pavel Pilát.  Stěžuje si na to, že veřejný zadavatel ve výběrových řízeních upřednostňuje nabídky s nejnižší cenou. Rozuměj, šetří peníze daňových poplatníků a nakupuje za ceny srovnatelné v Evropě. Proč by to neměl dělat?

Argument proč by to tak nemělo být je rovněž velmi zajímavý. Zástupce jedné z největších stavebních firem u nás neváhá srovnat výběr stavby s nákupem trička: „Pokud si jdu do obchodu koupit tričko a vyberu si to nejlevnější, zjistím, že za půl roku je oprané a roztrhané.“ Ředitel Metrostavu však ve svém rozhovoru neuvádí jednu podstatnou skutečnost, kterou navíc zcela nepochybně zná a tedy ji spíše vědomě zamlčuje.

Veřejný zadavatel vždy velmi přesně specifikuje, jakou stavbu chce postavit, a to včetně velmi přesně definované kvality, kterou v průběhu celé stavby kontroluje. Pokud bychom se vrátili zpět k tričkům, a vynechali výběr dle značky: veřejný zadavatel nechce ve výběrovém řízení ledajaké tričko, ale chce tričko z konkrétního materiálu, které musí vydržet x pracích cyklů, musí mít konkrétní střih, barevnou stálost, odolnost proti ošoupání či roztržení a nesmí mu po dobu záruky odpadnout knoflíky a ani se jinak poškodit.

Žádný rozumný zákazník, ani soukromý, ani veřejný, by si takto definované triko za jinou cenu než za tu nejnižší nekoupil. A pokud by se mu triko v záruční době rozpadlo – má přece možnost ho vrátit.

Pokud bychom šli cestou pana ředitele Piláta, ocitli bychom se ve známém vtipu, který popisuje svět „nových Rusů“: „Potká jeden ruský milionář druhého a říká mu: „Ty, máš hezkou kravatu, kolik stála?“ „Tři sta eur,“ odpoví hrdě majitel kravaty. „Ty jsi ale idiot,“ odpoví první. „Vždyť v tom obchodě naproti ji mají za čtyři sta.“

Ale v takovém světě snad žít nechceme. Pokud v něm chce žít pan generální ředitel, bude muset přesvědčit soukromé investory, ne státní kasu!

:)