Chátrající sen Václava M. Havla

Skryty mezi divokým porostem, na vrchu skály, smutně shlížejí na Prahu. Nechápavě kroutí hlavou nad silnicemi, ze kterých se na horu podél skály line hluk a čekají na někoho, kdo je zachrání před úplným zpustnutím. Vzpomínají na svůj dávný lesk a slávu, na oblibu hvězdami i obyčejnými smrtelníky a přejí si vrátit čas o nějakej ten pátek zpátky.

Je až neodpustitelné, kam až jsme nechali zajít zpustnuní naší, dalo by se říci možná i nejvýznamější urbanistické, architektonické a kulturní památky, minulého století.

Chtělo se mi až plakat, když jsem přede mnou za polorozbořeným plotem mezi holými větvemi stromů a porostem keřů, uviděla kdysi tolik oblíbené a nádherné, klidné místo - Barrandovské terasy. Ceduli s nápisem soukromý majetek jsem jako neviděla a přišla až k budově kdysi vyhlášené vyhlídkové restaurace. Za oknem se mihla záclonka, asi neoprávněný obyvatel, na pomlácených dvěřích nápisy vstup zakázán a objekt střežen psy. Přes okno v dolní části jsem si mohla všimnout natažené šňůry s prádlem. Ano, tím se stala dřívější chlouba prvorepublikového stavebního podnikatele Václava Havla, otce našeho bývalého prezidenta, "luxusním" ubytováním pro bezdomovce.

I přes svou evidentní, do očí bijící zuboženost, zde stále cítíte atmosféru a kouzlo místa. Místa, kde se opalovala Adina Mandlová a Oldřich Nový nejspíš okouzloval některou z kolegyn při tanci, ke kterému jim hrál jazzový, ve své době nejoblíbenější, orchestr R. A. Dvorského.

Dopřála jsem si trochu adrenalinu a přelezla plot, abych se podívala, tam, kam se rozhodně nesmí. Pod sebou jsem viděla kdysi bazén, vyhlášený svou nejstudenější vodou v Praze. Dnes je z něj ráj pro zelený neřád, který ho nenávratně poškozuje dál a dál. Z ochozů střechy visí zeleno-bílé pruhované cáry markýz, které připomínají hořké slzy, jež by restaurace určitě ráda ronila.

Všude jsou jen odpadky, sutiny a křoví. Je to velice smutná připomínka naší zlaté éry 30. let, kdy jsme byli na srovnatelné úrovni se světovými velmocemi a patřili k nejvyspělejším státům Evropy.

Jak je možné, že se stále investují miliony do všech možných oprav zámků a jiných pamětihodností po celé republice, ale s tímto ojedinělým místem, které už se nedá nikdy napodobit, se celé roky nic nedělá? Proč se toto kdysi tiché a harmonické místo nadobro zošklivilo silnicí vedoucí pod ním? Lidé z pohodlnosti zničily opravdový ráj nacházející se nad Prahou. Barrandov byl podle starousedlíků, kteří žijí ve vilách, které byly budovány stejným architektem jako Barrandovské terasy, Maxem Urbanem, klidným a krásným místem, skoro vesnicí. To cítíte i dnes, ovšem celý dojem kazí hukot projíždějících aut. Některé ze zmíněných vil se dokonce nechávají spadnout, zbourat je památkový úřad nedovolí, aby si zde noví majitelé mohli postavit supermoderní hrůzu. U jiných vil se vesele předělává a přistavuje.

Bylo mi až fyzicky zle, z toho, co se s tímto místem děje. Mnozí mohou podotknout, že za to můžou komunisti, jež po převratu ve 48. roce Terasy vyvlastnily a nechaly je chátrat. Jenže od komunismu uběhlo už sakra hodně let. Už dávno zde měla být snaha o zachování místa, ovšem takového jakým bylo.

V nynější době Terasy vlastní společnost Barrandovské terasy, a. s., která rekonstrukci plánuje, ovšem obávám se, že zde vytvoří luxusní hotel pro zámožné cizince. Přistaví supermoderní ohavné objekty, jež 30. léta zcela zatlučou do země. Seberou této lokalitě její jedinečnost a navždy pohřbí vzpomínky na sen ing. Havla o kalifornské zahradní čvtrti a kompelxem společenských budov s  vyhlídkovou restaurací, u které se nechal inspirovat v San Francisku restaurací Cliff House, jež ční nad Tichým oceánem.

Václav Havel s bratrem Milošem, který vlastnil nedaleké Barrandovské ateliéry, jež patřily též do projektu Maxe Urbana a ze kterých hvězdy stříbrného plátna chodily flámovat nejraději právě na Barrandovské terasy, i s již jmenovaným architektem, by nejspíš zvraceli, kdyby viděli, v jakém stavu se jejich dílo ocitá v dnešní době.

Doporučuji jít nasát atmosféru, dokud je to možné, kdoví, co se s nejem s místem, ale i okolím stane v budoucnu, zatím to tu ani nehyzdí žádný supermarket, ale co není, může být a náš "Hollywood" nebo spíše, co z něho zbylo, bude minulostí.