Já mám na příčiny obezity většiny lidí s nadváhou jiný názor.

Nemyslím si, že je to problém systému. Ten k tomu samozřejmě přispívá, ale pokud člověku neupíráte svobodnou vůli, pak je volba životního stylu a skladby jídelníčku naprosto svobodným rozhodnutím jednotlivce.

Pokud člověk nedokáže odolat "smaženému a sladkému" a k tomu navíc jen těžko kontroluje množství, pokud mu/jí něco "chutná", pak to dle mého soudu není chyba firem, které se snaží vydělat na uspokojování poptávky. To samé platí pokud dávají lidé přednost sledování televize a "oddychu na gauči" před pohybem.

Pochopitelně bychom mohli uzákonit co a kolik kdo může sníst - něco jako přídělový systém v době války. I bychom mohli uzákonit kolik a jakého pohybu musí každý denně vykonat a pak to ostře sledovat a trestat provinilce (třeba v převýchovných táborech či podobně).

Já se však nedomnívám, že stát by se měl stavět do role "moudrého otce", který se ve všem stará o své ne zcela svéprávné děti - občany.

Domnívám se, že každý člověk, právě proto, že má svobodnou vůli a dnes i dostatek informací, je plně odpovědný za svůj život a jeho důsledky.

Nicméně souhlasím s Vámi (i když mám pocit, že toto explicitně nepíšete), že to v socialních systémech založených na solidaritě působí obrovské problémy. Náklady totiž rostou enormě a to vytváří tlak na stále větší solidaritu, jež v důsledku míří k systému, který jsme v roce 1989 opustili.

Možná by bylo řešením prostě nezdravý životní styl zdanit na straně spotřebitelů - například vyšší zdravotní pojištění pro lidi s nadváhou, kdy toto není důsledek nemoci.

Nevím. Ale určitě si nemyslím, "že moudrý stát" ví lépe ...

Rozumím vašemu úhlu pohledu a vlastně s vámi souhlasím. Každý má svobodnou vůli a vlastní odpovědnost. To je jasná věc. Pracuji v tomto oboru a tak to celé vidím ze široka. Obezita není jeden příběh, ale mnoho různých. I když obecně vždy jde o přebytek energie. Lidé jedí daleko víc, než je potřeba a nepřejídají se samozřejmě hlávkovým salátem nebo brokolicí :), ale hlavně tím, co je dnes tak lehce dostupné, je to ihned k dispozici, nedá to žádnou práci a chutná to tak "dokonale", že příště si to koupí zas. Pak klidně polovina denního energetického příjmu, možná i víc než polovina, může pocházet z těchto ultra zpracovaných jídel. A od toho se to všechno odvíjí - kila nahoru, zdraví dolů. K tomu samozřejmě vydatně přispívá láska ke gauči místo k pohybu. A výsledkem je, že 8 z deseti obézních trpí nějakou formou metabolického syndromu. Nejčastěji inzulínovou rezistencí, která je i sama o sobě brzdou hubnutí, a když se k ní přidají ještě další faktory, tak ani "kalorický deficit" nebude fungovat stejně jako u zdravých lidí. No a tady se právě rozchází ta teorie a praxe. Ani v tomto případě to ale neznamená, že za to nemůže ten dotyčný, ale někdo jiný. To ne. Jen je fér uznat, že ne všichni stojí na stejné startovní čáře. A to ani nemluvím o tom, že do toho často a hodně zasahuje i psychika....

Jinými slovy - opakovat lidem pořád dokola „jez míň a víc se hýbej“ je zbytečné - oni to znají. Smysl má jít víc do hloubky toho problému. A když pak lidé pochopí, co se v jejich těle děje a proč jim ty obecné rady nefungují, pak je větší naděje, že ten přístup k sobě změní.

Ono je to složité. Celý tento systém je divně nastavený. Prevence se neřeší dostatečně - spíš se neřeší vůbec, ale za to se řeší následky obezity. Přitom prevence by se měla finančně podporovat a lidi, u kterých už váha ukazuje na budoucí zdr.problém, do toho natlačit. A pokud se na to vykašlou a nechají to dojít tak daleko, tak pak to postihnout finančně - zvýšit pojistné, nehradit plně léčbu atd.