Iva Rudá
Ze všech dosavadních příležitostí si nejvíc vážím té, kdy jsem mohla napsat text pro dokumentární projekt věnovaný Karlu Gottovi.
- Počet článků 26
- Celková karma 12,99
- Průměrná čtenost 318x
Iva Rudá
Malé černé – šaty, které nezmizely ani za sto let
Nadčasové, elegantní, univerzální. Malé černé jsou módním fenoménem, který přežil celé století trendů. Jak je možné, že tak jednoduché šaty stále vládnou večírkům, kancelářím, šatním skříním i červeným kobercům?
Iva Rudá
Odchod Patrika Hezuckého nám nastavil zrcadlo
Když odejde někdo veřejně známý, nezůstane jen smutek — ale i prázdno plné otázek. V něm pak rychle vznikají různé teorie a „pravdy“. Ne proto, že jsme zlí, ale protože nejistota bolí víc než příběh, kterému jsme ochotni uvěřit.
Iva Rudá
Malý gentleman nebo slušně vychovaný kluk?
Ze všech rychlých zastávek dne občas jedna zůstane — ne proto, že byla výjimečná, ale protože byla lidská.
Iva Rudá
Jen malý dotaz. A hodina života pryč.
Potřebuji vyřídit jednu drobnou věc. Minutu. Možná třicet vteřin. Zavolat na pojišťovnu, položit úplně jednoduchou otázku, dostat odpověď, rozloučit se. Věřím tomu. Jsem naivní, ale věřím.
Iva Rudá
Já, IKEA.
IKEA není jen obchod. Je to prostor, ve kterém se v nás tiše rodí představa domova — sladěná, uklidněná, možná až snová.
Iva Rudá
Když hlava odmítá spát
Jsou večery, kdy už padáš únavou a tvůj jediný cíl je pořádně se vyspat. Jenže mozek má jiné plány. Spustí vlastní noční inventuru a ty můžeš jen doufat, že ho to brzy přestane bavit.
Iva Rudá
Od pohádky k pyroshow: český čert vs. Krampus
Mikuláš, čert a anděl bývala česká klasika. A pak dorazila alpská delegace jménem Krampus a rázem je z prosince divadlo, které tu nikdo neobjednal, ale všichni ho sledují.
Iva Rudá
Co bychom dělali, kdyby nebyly mobily
Žijeme v době, kdy si lidé v tramvaji raději povídají se svými telefony než sami mezi sebou. Co by se asi stalo, kdyby tyhle malé krabičky jednoho dne zmizely?
Iva Rudá
Narozeninový dárek, který mě vzal dál, než jsem čekala
Narozeninový večer, během kterého jsem prošla kus Evropy — a ani jsem nemusela opustit zimní Prahu...
Iva Rudá
Chceš mít chvíli klid? Zavři se na WC
Měla to být krátká oddechová pauza po x hodinách strávených v kanceláři, kde mluvili úplně všichni — a nejvíc ti, co by měli být raději zticha. Den blbec.
Iva Rudá
Čtyřicet let poté
Pozvánka na sraz se základkou po čtyřiceti letech otevřela dveře ke vzpomínkám, které byly roky zavřené. A přinesla i jednoduché dilema: jít, nebo nejít?
Iva Rudá
Když je práce doma a domov v práci
Tepláky jako dress code, kafe jako zaháněč nudy a pocit, že člověk nemusí, když nechce. Takto si mnozí představují home office. Realita je ale daleko, daleko „lepší“.
Iva Rudá
Chybíš mi — věta, kterou se dnes bojíme říct nahlas
Rozmohl se nám tady takový nešvar: přiznat, že nám někdo chybí, se dnes nenosí. Stesk je považovaný za slabost — a tak raději hrajeme silné, i když to bolí.
Iva Rudá
Ještě ne! (povídka)
Alena se jako už každý večer uvelebila ve starém křesle u okna. V tom, ve kterém kdysi sedávala její babička s košíkem vlněných klubíček po boku.
Iva Rudá
Odcházím (povídka)
To ráno bylo tiché, až působilo nepřirozeně. Seděli naproti sobě, jako dva cizinci, každý u své půlky stolu.
Iva Rudá
Diagnóza dneška: Informační obezita, hodnotová podvýživa
Žijeme v době, kdy na nás dopadá víc informací, než kolik kdy lidský mozek dokázal skutečně pojmout.
Iva Rudá
Prázdné hnízdo
Otevírám dveře do dětského pokoje a na okamžik mám pocit, že tu pořád spinká malé dítě — tak klidně a spokojeně, jak to umí jen ti, kteří ještě neznají svět.
Iva Rudá
Praha do šály zahalená: první mrazivá rána
Zima letos přitvrdila tak náhle, že si toho lidé všimli až ve chvíli, kdy jim cestou do práce začaly tuhnout řasy.
Iva Rudá
Tajemství opuštěných zahrad
Nechej se vtáhnout do příběhů starých zahrad — těch, které čas umlčel, ale neodsunul do zapomnění. Míst, kde ticho není prázdné, a kde i obyčejné věci nesou ozvěnu toho, co kdysi bývalo důležité.
Iva Rudá
Kočičí kavárny – prostor, který hladí duši
Někde mezi vůní kávy a tlumeným světlem lampiček existují místa, kde člověk nezůstává sám, ani když nestojí o lidskou společnost. Místa, kde se svět zpomalí, protože rytmus života tam určují ti, kteří nikam nespěchají — kočky.
Iva Rudá
Poklidná sobota? Možná v příštím životě
Ještě v pátek si člověk myslí, že sobota bude dar. Takový ten hebký, měkoučký balíček s růžovou mašlí, uvnitř kterého je klid, káva a minimálně deset hodin spánku.
Iva Rudá
Karlův most: vítej v koloně bez aut
Karlův most má zvláštní schopnost: vtáhne tě do svého klidu, i když kolem tebe proudí tisíce lidí. Stačí pár kroků a už kráčíš v tempu, které neurčuješ ty.
Iva Rudá
Na hřbitově je všechno o něco silnější - smutek, lítost, ale i vděčnost
Hřbitovy jsou zvláštní místa. Většinou tam jen zapálíme svíčku a upravíme hrob, ale taky se může stát, že hlava oživí vzpomínku, o které jste si mysleli, že už roky spí. A najednou je zpátky — ostrá, blízká a bolavá.
Iva Rudá
Žena z parčíku
Příběh osamělé paní, kterou většina míjí bez povšimnutí, a kterou jsem já jednoho dne už jen tak minout nedokázala.
Iva Rudá
Nikdy nevěř, že v obchodě nepotřebuješ košík
Existují ženy, které jdou do obchodu pro jednu věc a vrátí se přesně s tou jednou. A pak existuju já.
| předchozí | 1 2 | další |
