Trochu jinej svět

Už jako malou mě lákala Afrika, bylo v ní nějaké kouzlo, které mě přitahovalo a stále přitahuje.

děti jsou všude a jak krásnýKlárka

Několikrát jsem si to snažila sama sobě vysvětlit. Nakonec jsem si to odůvodnila tak, že to bude tím, že jsem, když jsem byla malá, dostala od jednoho černocha zmrzlinu. Je zvláštní, že je to i jedna z mála věcí, kterou si z dětství pamatuju. Možná si to ani nepamatuju, ale rodiče mi o tom tak často povídali, že si myslím, že si to pamatuju. Znáte to, někdo vám říká něco tak často, i když to třeba není pravda, že si nakonec myslíte, že se to doopravdy stalo.

Nebo k nim mám tak převráceně blízko. Patřím k těm lidem, kteří jsou světlí, mají blonďaté vlasy a nikdy se neopálí. Vždycky jsem chtěla být opálená, ani mě nepřesvědčilo to, že být bílá je vlastně moderní a že vypadám „aristokraticky“. Stále mě ta čokoládová barva lákala. Naopak když jsem byla v Africe a povídala si s tamními lidmi – hlavně s ženami, tak mi říkali, jak moc by chtěli mít světlejší kůži a považovali nás bělochy za blázny, že chceme být tmavší a dokonce za to platíme – tím měli na mysli solárko.

Je mi teď 23 let, Afriku jsem několikrát navštívila, poznala tamní lidi. A čím více o tomto světadílu vím, tím více je pro mě fascinující. Doufám, že se mi povede prostřednictvím tohoto blogu se s vámi alespoň o některé své zážitky podělit a že se to bude dát číst.