Peníze pro Pavlovou? Samozřejmě, o čem se tu proboha bavíme?

Stojatý rybníček českého internetu zase jednou rozvířily ploutve a ploutvičky. První dáma ČR má dostávat skoro sto litrů, sodoma gomora!

Hluboké emoce bezesporu budí ona téměř baťovská částka 95 tisíc korunek českých. Kdyby prezident (nebo Jurečka, nebo kdo teda na tu částku přišel) vyčíslil manželčino angažmá na ušmudlaných pětatřicet, tedy sumu, za kterou se v Praze nedá důstojně žít, asi by se s takovým odporem české veřejnosti nesetkal. Otázka ale nezní, proč první dámě ožíváme peníze lehce pod hranicí německého průměrného platu. Otázka zní: proč probůh očekáváme, že bude pracovat zadarmo, a ještě si celý ten cirkus bůhvíjak financovat?

Totiž tak: první dáma je funkce nevolená, nehonorovaná a dobrovolná. Přesto se v ulicích nesrocují davy, aby demonstrovaly proti účasti první dámy na mezinárodních setkáních s jinými prezidenty, lidé tak nějak čekají, že se bude vlídně usmívat na jiné paní prezidentové či premiérové, pokládat s manželem kytky u hrobů neznámých i známých vojínů a vybere či vymyslí si nějakou pěknou charitu, aby se všickni měli o něco lépe. A paní prezidentové to obvykle dělají. Pak tisk pěkně propere, zdali se usmívaly dosti a zdali měly vhodné odění. Internety ji zahrnou hejtem, to už je světa běh (šaty byly růžové moc, málo, je tlustoprdka, koza vyzáblá, nijaký nemrcouch, hubu nezavře, a vůbec, VÍTE, ČÍM SE ŽIVILA DŘÍV?????!!!!!! – jo, to fakt chcete číst, jak se o vás sprostě otírá poslední Pepík z Dolní Kozí, protože zrovna došel Braník, nebo nevim, jakou frustraci si tím léčí, ale každopádně všem hejtrům doporučuju radši lupnout jeden Xanax a jít si hrát s dětma, lidstvu tím prospějete víc).

Zároveň ovšem – a tady přichází ten ne snad háček, ale hák – lidé tak nějak předpokládají, že to dámy budou činit z dobroty srdce a nové šatky (aby módní rubriky neprotestovaly) zafinancují zřejmě ze vzduchu. Z nějakého nejasného důvodu si dobří lidé národa českého nepokládají otázku, která je přitom zcela nabíledni: co bych dělal já, kdyby po mně někdo žádal stabilně práci a prahnul po tom, abych si na to sehnal peníze, kde, to už je moje starost? Nechť mi laskaví čtenáři prominou, skutečně pochybuji, že by třeba i jen mírně nadpoloviční většina z nich radostně naklusala, vybílila účet za účelem nákupu odění, které by v prvé řadě vůbec nepotřebovali, nebýt toho nešťastného zvolení manžela/manželky za hlavu státu, a šla klást.

Co mě vyděsilo ještě víc, je fakt, že první dáma, která se v řadě případů musí vzdát (a také se vzdává) vlastní kariéry, nemá od státu zaplacené ani tak samozřejmé věci, jako je zdravotní a sociální pojištění, a daná doba se jí nepočítá do důchodu, ačkoliv pracuje. Fascinující, co všechno je možné.

Ubohost, s níž přetřásáme, zda aktuální paní prezidentová náhodou nemá peněz už dost (a co výsluhy, aha? a co důchod, aha?), je k pláči. Pokud kteroukoliv z těch děvčic nenecháme okopávat brambory na zahrádce (to bychom jí asi ještě dovolili, tak hodní my jsme) nebo normálně zůstat v práci se vším, co to obnáší (a to už je diskutabilní, protože stejně jako tak nějak předpokládáme, že se budou klást věnce, předpokládáme rovněž, že manželka prezidenta nebude vyvářet v kantýně nebo nevezme roli štěbetavé prostitutky), je nezbytné, abychom jí kompenzovali náklady. A ano, jistěže na to má být zákon. „Ty pracuješ pro mého zaměstnavatele, tak já ti tady šoupnu X procent svého platu, abys nemusela chodit v teplákách, to nikdo nemusí vědět“ není normální.

Ještě truchlivější je fakt, že – patrně oslněni částkou, na kterou většina z nás dosáhne až po několika měsících pilné práce – radostně opomíjíme, že práce, kterou první dáma společnosti věnuje, je stále zadarmo. To, co po národu prezident chce, je ve zkratce toto: „Víte, ona si manželka tenhle džob nevybrala, ale páč jste tomu uvykli, tak se mnou holt jezdí klást zavražděné rostliny a konverzovat se zahraničníma návštěvama. Já teď vezmu část peněz, který od vás dostávám – ne, nezaplatíte nic navíc – a převedu to na ni, aby si nemusela říkat o každou korunu. Není v pohodě řešit, kolik jí mám měsíčně usypat, aby vás mohla důstojně reprezentovat. Moje žena a kterákoliv další. Jo a bylo by fajn, kdyby si nemusela sama platit socko a zdrávko, když teda pracuje.“

Jak moc malí jsme, že se z tohohle vyvracíme?