Jsem už asi stará

Povzdechla si občas moje babička při čtení novin. „Já už tomu světu nerozumím“, dodávala. Připadalo mi to tenkrát k smíchu; vždyť všechno bylo tak jednoduché a jasné. Říkával jsem si, že takový nebudu. Že vždycky budu vědět.  Jsem už asi starý. Kupodivu dříve než ona.

Právě „jsme“ vyhráli volby a znechutili tak řecké, španělské , islandské, portugalské a jiné démony, jež se začali klonovat do podoby české. Všichni jsme si žili nad poměry, všichni jsme se nekřesťansky zadlužili a dokonce máme tendenci v tom stále pokračovat. Státní pokladna zeje dluhy, které se lepí novými, obyvatelstvo je zadlužené a vyhlašuje čím dál více osobních bankrotů, firemní sektor je na tom lépe, neboť tam je počet bankrotů méně 8o) (http://www.novinky.cz/finance/202074-pocet-osobnich-bankrotu-stale-roste-ale-insolventnich-firem-je-uz-mene.html).

V konkrétních číslech aktuální stav vypadá asi následovně:

Státní dluh                     - 1,2 bil. Kč

Dluhy domácností          - 1,0 bil Kč

Dluhy firem                    - 0,9 bil Kč

CELKEM                        - 3,1 bil Kč

Při porovnání s celkovým ročním hrubým domácím pruduktem 3,7 bil Kč by klasik řekl:  „Zřejmě slušný oddíl.“  Vezmeme-li v úvahu, že v roce 1993 byl státní dluh 0,2 bil a obyvatelstvo přehazovalo úspory vidlemi, protože je nebylo za co utratit, jsme tak za necelých dvacet let stačili projíst téměř jednu celoroční produkci. A jsme všichni bez peněz. Všichni?

Stále si kladu otázku, kam se „k sakru“ ty peníze poděly? Odpověď je téměř vždy stejná: „No přece jsme je prožrali, vždyť to říkám“. Ta odpověď mne neuspokojuje. Skutečně jsme ty tisícikoruny nakrouhali a nacpali do karbanátků (občas mám ve veřejných stravovnách pocit, že ano)? Slisovali jsme snad kovové padesátikoruny a nadělali z nich karoserie „škodovek“? To jsou ale hloupé uváhy, že? Snažím se jen nastínit problém, který vypadá asi následovně. Koupím-li si skutečně nějaké to „prožrání“, zaplatím za něj a „někdo“ si ty peníze odnese. Peníze totiž nemohou kouzelnicky zmizet. Pokud nám dobře funguje statistický úřad a národní banka (a není důvod, proč o tom pochybovat), pak by množství peněz v ekonomice mělo odpovídat množství vyrobeného „žrádla“ k prožírání. Najednou jsme se však dostali do stavu, kdy „žrádla“ je nadmíru, ale chybí nám peníze. Které jsme pravděpodobně do karbanátků ani karosérií škodovek nenacpali.  Tak kde tedy jsou?

V loňském roce jsem opustil slovutnou nadnárodní instituci, kde jsem poslední roky pracoval jako krizový manažer pro revitalizaci neúspěšných obchodních míst.  Odešel jsem, neboť jsem nesouhlasil se systémem odměňování, jež schematicky pracuje zhruba na následujícím principu:

Rok	Plán	Realita	Plnění		%
1	100	150		-	100	-
2	200	250			97	-3
3	400	400			94	-3
4	800	650			88	-6

Z uvedeného příkladu (i reality) je jasné, že se na trhu vytváří výrazná nadprodukce (tedy nerovnováha mezi nabídkou a poptávkou). Klesající poptávka způsobená úsporou mzdových nákladů jako jedna z forem zvýšení produktivity práce (a maximalizace zisku) jde totiž opačným směrem než geometrickou řadou rostoucí produkce. Zázrak, proč systém dlouhodobě funguje, tkví: v první fázi spotřebováváním vlastních úspor, ve druhé fázi trvalým zadlužováním a dorovnáváním klesajícího příjmu navyšováním úvěrového zatížení s prodlužující dobou splatnosti. Na jejím konci vítá hypotéční krize.

(3.6.10, Novinky.cz, Tzv. americké hypotéky z trhu vytlačují spotřebitelské úvěry

12.3.2010, Lidovky.cz: Zadlužení českých domácností u bank za uplynulých devět let vzrostlo osminásobně. Na konci loňského roku dlužily bankám 973,5 miliardy korun, přitom ještě v roce 2000 to bylo 121,5 miliardy korun.

8.6.2010, Mladá fronta: Pomalý růst mezd děsí obchodníky

8.6.2010, Mladá fronta: Počet zaměstnanců v průmyslu se meziročně snížil o 6,3 procenta. Při růstu mezd o 5,1 procenta tak pokračuje výrazný pokles mzdových nákladů na hlavu.)

Aby pohádka byla dovedena do konce a nebylo pochyb, zda si princezna chrabrého prince vzala (a nebylo pochyb, kam se peníze ztrácí ), zbývá skutečně pouze doplnit závěrečný polibek:

(24.6.2008, ipoint.financninoviny.cz: “ V roce 2007 počet dolarových milionářů celosvětově vzrostl na 10,1 milionů osob (taková trochu větší Česká republika), což představuje meziroční nárůst o 6 % a jejich bohatství překročilo hranici 40 bilionu dolarů tj. meziročně nárůst o 9,4 %. Počet ultra-bohatých osob (s finančním majetkem vyšším než 30 milionu dolarů) vzrostl o 8,8 %“ Pozn.autora - při inflačním růstu vyspělého světa 2-3%).

Již teď si před očima představuji komentáře k článku označující jej za „komoušskou propagandu“, návrat k totalitnímu rovnostářství, závisti, úspěchu, a tak dále, a tak dále.  Zkusím to raději napravit ihned: vždy jsem zastával (a díky tomu mohl pracovat v krizovém managementu) zásady „zemitého „ trhu, ve kterém výkon a výsledek je odměněn úspěchem a finanční odměnou (podílem na zisku). Článek tak proto píši především s rozčarováním, kdy rostoucí výkon a produkce je běžně oceňován klesajícím příjmem, jako tomu bylo v mém případě. Bohužel od společnosti deklarující vždy a všude společenskou odpovědnost, čestnost a …loajalitu. Loajalitu v tomto případě jako vynucený souhlas se sebeokrádáním.

Že jsem výjimkou? Pak mám štěstí žít ve výjimečné společnosti.

(31.5.10, Novinky.cz: Banky a spořitelny působící v Česku výrazně zvýšily svůj zisk během prvních tří měsíců letošního roku. Proti loňsku si finanční domy polepšily o 15,9 procenta…

2.6.10, iHNed.cz: Expert o bankovních poplatcích: Současná míra zdražení mě překvapila

31.5.10, Novinky.cz:  Dluhy domácností v dubnu stouply na 997,3 miliardy. Za poslední rok domácnosti zvýšily své zadlužení o 81,6 miliardy korun (+8%), vyplývá z pondělních údajů České národní banky.

31.5.10, Novinky.cz: Plyn pro domácnosti opět zdraží. Kvůli slabé koruně a drahé ropě podraží plyn v průměru o 4,9 procenta.

2.6.10, Novinky.cz: Ceny elektřiny v ČR rostly loni v 2. pololetí skoro nejvíc z EU. Zvýšení představovalo zhruba 12 procent.

3.6.10, e15.cz: Meziroční inflace 1,10% k 1. 4. 10 (pozn.: údaj, o který se opírají zaměstnavatelé při mzdových nárůstech

5.5.2008, Mladá fronta Dnes: Platy bossů rostou ročně o destinu)

A tak při zajásání voličů nad rozhodnutím volebních vítězů začít šetřit na spotřebiteli jako tažné síle ekonomiky a především nesáhnout do firemního sektoru a top managementu, si nemohu nevzpomenout na  skeč  britských komiků Bird and Fortune o obhajobě firemních zisků: „pokud nás zdaníte, odejdeme do zahraničí  - a to není planá výhrůžka – můžeme jít a zničit finanční systém někoho jiného.“ (http://www.youtube.com/watch?v=jUrC5yd7_F0&feature=related).

Nestálo by za úvahu konečně se zamyslet nad základním ekonomickým zákonem nabídky a poptávky? Nad rovnováhou, kterou nastoluje každý systém? V tomto případě nad rovnováhou, ve které neživí jednostranně dobrotivý zaměstnavatel hromady „darmojedů“, ale uvědomění si i zětné vazby, ve které efektivní práce, oceněná podílem na zisku, živí svou spotřebou první stranu barikády – stranu zaměstnavatelů. Pro koho chceme vyrábět, když cílevědomě likvidujeme stranu odbytu?

Do diskuse o socialismu, jež je trochu jinou kapitolou o podobně pokřivéném  systému přerozdělování, v tomto případě ve prospěch „společensky se nepodílejících“, nechci vstupovat. Je z hlediska motivace ještě více demotivující. I když – myslím, že ne zas o moc.