Všechno je relativní

Mám své chápání teorie relativity. Ačkoli je založená na Einsteinově fyzikálním pojetí, v mém podání může znít hodně filosoficky. To nic nemění na tom, že z ní vychází. Z mého pohledu je platná a provází celý můj život...

Všechno je relativníKlára Tenarová

Všechno je relativní – čas, prostor i jejich vnímání.

Prostory jsou pokřivené. To, co si myslíme, že je (v našem omezeném - trojrozměrném prostoru), může být ve skutečnosti úplně jinak. (I když, co je vlastně skutečnost?) Vždyť je dokázáno, že prostorů je daleko víc než tři. Kdo ví kolik, Einstein se tak daleko nedostal, ale dokázal, že je jich mnohem víc. Moderní teorie možná sází nějaká čísla, ale kdo ví? Jak to může vědět někdo, kdo nevidí dál než za třetí prostor?

A čas, někdy také označovaný jako čtvrtá dimenze prostoru? S časem máme prostor čtyřrozměrný - nic moc vzhledem k nekonečnosti vesmíru, kdy nemáme tušení kolik prostorů v něm je a víme jen to, že hodně (možná nekonečně mnoho).

Čas je ta největší relativita, která může být. Vždyť se nedá definovat. Všichni víme, jak relativní je čas. Jak dlouze ubíhá čas trávený čekáním a jak rychle uteče čas, kdy děláme něco, co nás baví. V různých rychlostech čas běží jinak. To dokázal Einstein svými fyzikálními teoriemi.

Jak můžeme mluvit o něčem, co každým okamžikem mizí? Stavět celý svůj život na něčem, co je mimo naše chápání a ve skutečnosti není víc, než naší zobecněnou iluzí? Než vyslovíme slovo teď, tak ono teď už má jiný význam. Teď. Teď. Teď. Teď, které právě čtete, už není. A už vůbec není teď, které bylo, když jsem je psala.

Čas? Další rádoby pojem, který jsme si definovali v našem nesmyslném systému ovládaném stejně nesmyslnými penězi. Nesmysl, který má však smysl daný tím, že mu až na vyjímky, které jsou schopny vidět obrovský rozsah a současně omezenost trojrozměrného a čtyřrozmerného prostoru (kde jako čtvrtá dimenze je kalkulován čas), všichni bezmezně věří.

Veškerá realita je dána subjektivním vnímáním. Vše si tvoříme svými myšlenkami, myšlením, které je dáno zvyky, tradicí a tím, co nám v dětství vsugerovali jako pravdu. Pravda je však jenom slovo a stejně relativní jako cokoliv jiného.

Pravda a lež. Černá a bílá. Všechno je relativní a život má mnoho barev. Život. Život je pestrý. Život je.

Matrix. Systém, ve který věříme a ve kterém žijeme. Věříme, že je to všechno. Iluze. Vesmír má další prostory. Život je víc. Čas je relativní a neměřitelný. Jeden okamžik může mít neskutečnou hodnotu a může ovlivnit celý život. Za jeden den můžeme prožít tolik, co jiní nezažijí za desítky let. Za půl roku nás v životě může potkat tolik reálných, objektivních věcí (vnímaných však silně subjektivně), že dle teorií by z toho měly zašedivět všechny vlasy a zkolabovat nervy i těch nejotrhlejších jedinců. Co potom citliví jedinci se sklonem k psychické labilitě?

Život je zvláštní.

Několik let i celý život dokážeme promarnit tím, že nežijeme. Jen se tváříme, že to, co děláme, je život...

Úryvek z připravované knihy Půl roku šílenství.

Děkuji za podnětné příspěvky. K diskuzi se připojuji na svém facebooku, neboť bohužel nemám účet diskutujícího.