Když se z rodičů stanou taxikáři ve jménu klidného bydlení

Motivy lidí, kteří se rozhodnou přestěhovat z centra na předměstí bývají podobné - získat pro sebe víc místa a soukromí, být blíž přírode. Tím hlavním důvodem je v poslední době prudký nárůst cen bytů v Praze a Brně. 

Příběh Jarky

První noc v novém bytě, napadlo ji, když vybalovala novou lampičku a pokládala ji na noční stolek. Konečně ve vlastním, po letech v pronájmu v rušném centru Prahy bylo na čase. Všechny kamarádky bydlí ve svém už roky. Splátka hypotéky je vyšší, než původně s manželem plánovali, ale je to do vlastního a ceny nových bytů rychle rostou, mírnila obavy.

Podívala se spokojeně na manžela, který znaven hodinovým vrtáním záclonových garnyží usnul u televize (také nové). Že to ale byla dřina přemluvit ho, aby se odstěhovali ze zaprášeného města do přírody. Nechtělo se mu, typický Pražák.., asi si jen neuvědomoval, co všechno získá, napadlo ji.

Bože, to je pocit, pomyslela si, když rovnala koupelnový kobereček a urovnala na poličce mýdlo v barvě koupelny. Na tu chvíli čekala tolik let. Mnohokrát si přehrávala v hlavě, co do nového bytu koupí a jak ho zařídí a ta chvíle je konečně tady.

Lokalita, lokalita, lokalita

Na lince zazvonil mobil: „Promiň Jarko, dneska nám to nevyjde”, zněl hlas kamarádky. “Máme auto v servisu a autobus k vám jezdí večer jen jednou za dvě hodiny. Už to dneska nestíháme, nechme to na příští týden“. Nevadí, napadlo ji. Stejně jsou unaveni, možná je to tak lepší. Už se nemůžu dočkat, až ukážu holkám novou kuchyňkou linku.

Uvařila si espreso v novém kávovaru a vešla s hrnečkem na balkon podívat se na zapadající slunce. Ten božský klid, jen pole a v dálce les. A ten vzduch, to není Praha. Pro Péťu to tady bude určitě lepší, konečně místo, kde si bude moci hrát venku.

Když se z rodičů stávají taxikáři

“Mami, kdo mě zítra odveze na trénink, když musí táta zůstat v práci?” Zavolal Péťa ze svého nového pokojíčku. “Pojedeš autobusem, už seš velký kluk, zítra tě odvedu na zastávku a pak tě na ní zase vyzvednu.” “Tak jo”, souhlasně pokýval hlavou a šel si připravit tašku na zítřejší fotbalový kroužek. Pak se šel projít do lesa, kam ho máma poslala, aby se nadýchal čerstvého vzduchu a podíval se, kde začíná cyklostezka. Za půl hodiny byl zpátky. “Mami, kde jsou děti? Nikoho jsem tam nepotkal.” “Asi jsou na prázdninách, je přeci léto, buď trpělivý”, přejela rukou po reklamním prospektu nového bytového projektu, kam se právě přestěhovali.

Kdo si počká, ten se dočká a nebo taky ne

Projekt Zelená vyhlídka sliboval evropskou kvalitu, klid, novou infrastrukturu, dobrou dopravní (hodinovou) dostupnost do centra metropole a dokonce i nové dětské hřiště. To ale bylo součástí až příštích etap výstavby. To nevadí, počkáme si, říkala si, když podepisovali s Pepou rezervační smlouvu na nový byt.

“Péťo, podívej, jaké hezké hřiště tady bude. Určitě tam budou i děti ve tvém věku. A teď jdi do svého nového pokoje, konečně ho máš sám celý pro sebe. Můžeš si v něm dělat co chceš, no není to paráda?” Vešla znovu na balkon, aby si vychutnala druhou kávu.

Budík ráno zazvonil o hodinu a půl dříve než obvykle, před Prahou může být kolona, je lepší pracovat s rezervou. Uvařila si kávu do dalšího nového hrnečku a udělala rodině první snídani v novém bytě. Za chvíli se rozejdou, aby se sešli až večer. Hodinu a půl potrvá manželova cesta do práce. Po práci ještě stihnout nakoupit v supermarketu na konečné metra, než přijede autobus a večer hurá domů vyzkoušet nový gril, který už čeká na balkoně na svoji premiéru.

… časem snad otevřou pořádný obchod i v Polníčkově, místní konzum všem stačit nebude a v nově otevřeném obchodě “Mloček” stojí máslo skoro šedesát korun, honilo se jí hlavou, když přemýšlela nad tím, co bude večer vařit. A místo kaváren, divadel a posezení s kamarádkami po práci u vína se konečně naučí plést a mluvit anglicky, aby rozumněla všem těm filmům na satelitu, který si do nového bytu s Pepou pořídili.