Současné vyhlídky mladých lidí ve věku do 25 let nejsou příznivé. Nenaplněná očekávání se stávají noční můrou pro celý evropský kontinent. Může se to zdát v mnoha ohledech přehnané, ale složitá dostupnost a obava ze ztráty zaměstnání spojená s otrockou závislostí splácení úvěrů patří mezi hlavní jmenovatele dnešní mladé generace. Záměrně tak pro naši generaci používám název „generace hypotékářů“. V mnoha ohledech vím, jaké to je žít v obavě ze ztráty bydlení a zaměstnání. Jako sociálně demokratický politik chci konat tak, aby být mladý neznamenalo životní hendikep, ale naopak výhodu.
Současné vyhlídky mladých lidí ve věku do 25 let nejsou příznivé. Nenaplněná očekávání se stávají noční můrou pro celý evropský kontinent. Doposud preferované vzdělání přestává být jistotou. Vzdělávacím soustavám evropských států obvykle chybí přímé provázaní s praxí a produkování absolventů na základě potřeb pracovního trhu. Optimisticky naladění absolventi škol jsou velmi rychle konfrontováni s tvrdou realitou. Zaklínadlem se v takovémto případě stává slovo praxe. Jak však získat praxi bez možnosti zaměstnání? Není jednoduché se vžít do pocitů marnosti a beznaděje, které po pracovních pohovorech prožívají mladí zájemci o práci. Téměř čtvrtina mladých Evropanů dnes marně hledá stabilní zaměstnání. Zároveň roste počet těch, kteří ani po roce hledání nemohou práci najít. Naprosté kontrole se přitom vymkla situace mladých lidí ve státech na jihu Evropy. Jaké to nese následky? Ztráta osobní důvěry v sebe sama je pro život zájemců o práci často fatální. Pod tlakem okolí a snahy zajištění lepších životních podmínek jsou mladí často nuceni přijímat nabídky na práci, které jejich situaci neřeší. Jde většinou o práci krátkodobou a nekvalifikovanou. Práce na částečný úvazek, pracovní poměr na dobu určitou, v mezním případě práce na černo neznamenají pro život dnešních mladých lidí nic mimořádného. Nestabilní krátkodobá práce je přitom tou nejohroženější. Stačí nepatrný pokles ekonomiky a mladí lidé své zaměstnání ztrácejí. Vyhráno však nemají ani v případě, že si získali kvalifikovanou práci. Další životní zápas čeká mladé lidi ve chvíli, kdy si pořizují vlastní bydlení. Nevinný podpis hypotečního úvěru znamená jediné. Na několik let vstoupit do dusivého vztahu s bankou či jinou finanční institucí. Produktivní věk mladých lidí je od té chvíle lemován obavami ze ztráty zaměstnání, strachu z neschopnosti splacení svých úvěrů a tedy ztráty bydlení. Podporu v tíživé situaci jim v řadě zemí Evropy není schopen poskytnout stát, ale rodiče. Může se to zdát v mnoha ohledech přehnané, ale složitá dostupnost a obava ze ztráty zaměstnání spojená s otrockou závislostí splácení úvěrů patří mezi hlavní jmenovatele dnešní mladé generace. Záměrně tak pro naši generaci používám název „generace hypotékářů“. Nás mladé je nutné vnímat jako důležitý prvek naší budoucnosti. Je žádoucí připravit takové podmínky, které start do produktivního života v mnoha ohledech zjednoduší. Na co v dnešním globalizovaném světě nestačí jednotlivé národní vlády, musí být řešeno z pozice evropského společenství. Je nutné stanovit obecně platná pravidla a povinnosti firem pro spolupráci se školami. Vzdělávací systém musí nejenom dynamicky reflektovat požadavky trhu, ale již v době studia vytvářet pracovní vazby mezi studenty a jednotlivými podnikatelskými subjekty. Státy nesmí zavírat oči nad několikaměsíční bezvýslednou snahou najít si zaměstnání. Náklady dané mírou nezaměstnanosti jsou vysoké a budou nás provázet i v budoucnu. V tomto ohledu podporuji doposud nedostatečně vyslyšenou výzvu Rady a Evropského parlamentu ke zřízení systému záruk pro mladé, kterou v Evropě iniciovali sociální demokraté. Zárukou pro mladé lidi je zde myšlenka nabídky kvalitního zaměstnání, dalšího vzdělávání, učňovského programu, nebo stáže, kterou by měli mladí lidé obdržet do čtyř měsíců od začátku nezaměstnanosti, či od ukončení formálního vzdělání. Zároveň je tu obsažena podpora mladých lidí k mobilitě a práci v rámci celé EU, či otevřenost vůči jejich podnikatelským aktivitám. Jedná se o široké spektrum veřejně dotovaných opatření s možností financování z Fondu soudržnosti a zejména pak Evropského sociálního fondu. Návrh záruk by měl dle mého názoru obsahovat také otázku dostupnosti bydlení. Podpora výstavby tzv. startovacích bytů, či otázka státem garantovaných půjček na byty pro mladé představují další střípky do mozaiky opatření směřovaných pro mladou evropskou generaci. Většinu vyspecifikovaných problémů dnes není možné dostatečně a účinně řešit v rámci jednotlivých národních vlád. Svět je dnes v tomto ohledu příliš globalizovaný. Východiskem je moderní evropský sociální stát zaměřující se kromě jiného také na podporu mladé generace. Osobně jsem si prošel mnoha strastmi v rámci přechodu do produktivního života. V mnoha ohledech vím, jaké to je žít v obavě ze ztráty bydlení a zaměstnání. Jako sociálně demokratický politik chci konat tak, aby být mladý neznamenalo životní hendikep, ale naopak výhodu.
