Zatímco v ostatních zemích světa se minimální mzda zvyšuje s ohledem na vývoj průměrné mzdy a inflaci pravidelně, Česká republika držela do roku 2013 smutné šestileté prvenství, kdy výše minimální mzdy zůstala beze změny. Jsem tak velmi rád, že v poslední době dochází k pozitivnímu trendu změny.
Minimální mzda je zavedena ve většině vyspělých států světa. Výjimku tvoří státy se silnými odborovými organizacemi, kde není nutné výši minimální mzdy garantovat státem, ale garance je dána vyjednanými podmínkami a kolektivními smlouvami. Zatímco v ostatních zemích světa se minimální mzda zvyšuje s ohledem na vývoj průměrné mzdy a inflaci pravidelně, Česká republika držela do roku 2013 smutné šestileté prvenství, kdy výše minimální mzdy zůstala beze změny. Bylo by jistě zajímavé vidět pány ministry a poslance z ODS, TOP09 a další kritiky navyšování minimální mzdy, jak by dokázali vyžít s částkou 8 000 Kč hrubého měsíčně. Jak lehce a snadno by platili své nájmy, nakupovali kvalitní a zdravé potraviny, zajišťovali oblečení a školní pomůcky pro své děti, anebo si v rámci životního nadstandardu zašli třeba do kina. Tato představa je samozřejmě nerealizovatelná. Vždyť za hranici chudoby je v České republice považován příjem na úrovni 9600 Kč čistého měsíčně, tedy příjem daleko vyšší. Zatímco rostly průměrný mzdy a ceny potravin, které bývalá vláda podpořila 10% navýšením DPH, minimální mzda odolávala navýšení. Čím špatným se provinili manuálně pracující lidé, kteří jsou nuceni pracovat za minimální mzdu? Proč jsou tito lidé za poctivě vykonanou práci hodnoceni odměnou spadající pod hranici chudoby? Stejně jako podnikatelskému subjektu se musí jeho činnost ekonomicky vyplatit, tak zaměstnanec si přeje pracovat za mzdu, která pro něho nebude znamenat ztrátu. Je vhodné podotknout, že příjmovou chudobou jsou nejvíce ohroženi mladí lidé, což negativně ovlivňuje jejich další zapojení do aktivního rodinného života. Z logiky věci musí být výše minimální mzdy na takové úrovni, aby dotyčný člověk dal přednost práci před státem garantovanou sociální podporou. Zároveň je nutné mít na paměti, že výše minimální ceny práce ovlivňuje také daňový výnos státu a příslušný výnos na zdravotním a sociálním pojištění. Stav, kdy je poměr výše minimální mzdy vůči průměrné mzdě v České republice na úrovni kolem 30%, což představuje poslední místo mezi všemi evropskými státy, je pro mě nepřijatelný. Vždyť výše minimální mzdy ve Velké Británii, Francii, Irsku, Nizozemsku, Belgii a Lucembursku je dokonce nad úrovní naší průměrné mzdy. Osobně rozumím argumentům, že příliš vysoká hodnota minimální mzdy může mít za následek neúměrné zdražení ceny práce a tím i negativní dopady na zaměstnanost. V žádném případě si však nemyslím, že neúměrné zvýšení představuje úroveň minimální mzdy na výše definovanou hranici chudoby. Nejdůležitějším parametrem pro rozvoj firem není dle mého názoru co možná nejnižší mzdová úroveň, ale narůstající objem zakázek. Pokud fungující firma nedokáže ekonomicky unést malé navýšení měsíční hrubé mzdy, je dle mého názoru ekonomicky nezdravá a její další působení na trhu je ke zvážení. Je chvályhodné, že po 6 letech došlo v roce 2013 k navýšení minimální mzdy z 8000Kč na 8500Kč, což představuje 34% z průměrné nominální mzdy. Zároveň jsem velmi rád, že se ČSSD podařilo vyjednat u svých koaličních partnerů záměr navýšení minimální mzdy od 1. 1. 2015 o částku 700 Kč. Takto vzniklá měsíční minimální mzda na úrovni 9200Kč hrubého již začíná představovat důstojnou odměnu za poctivě odvedenou práci. Osobně však zastávám názor, že výše zmiňovaný příjem na hranici chudoby představuje mezní hodnotu, pod kterou by minimální mzda nikdy neměla jít.
