Ve sdělovacích prostředích v současnosti přibývají zprávy o tom, že další reaktory tuzemských jaderných elektráren nejsou potřeba. Důvodem k tomuto závěru je současná pověst České republiky coby obra mezi evropskými exportéry elektřiny. Za zmínku ale také stojí fakt, že tato informace se dává do souvislosti pouze s jádrem, nikoliv s jinými energetickými zdroji. Jde tak o účelové tvrzení, před kterým je třeba se mít na pozoru.
Je sice pravda, že v České republice nyní převažuje export elektřiny nad importem, energetická bezpečnost státu však vyžaduje strategická rozhodnutí dlouhodobého charakteru. Musíme brát v potaz aspekty, které exportní převahu mohou v krátkodobém časovém horizontu negativně ovlivnit. Jde například o pokles těžby hnědého uhlí, situaci spojenou s ukončením činnosti jaderných elektráren v Německu, zpřísnění emisních limitů po roce 2016. Na trend zpřísňování emisních limitů podpořený poklesem těžby hnědého uhlí je nutné reagovat hledáním jiných zdrojů elektrické energie, a to i v časech energeticky stabilizovaných. Mezi potencionální energetické zdroje blízké budoucnosti je možné zařadit zemní plyn, formy obnovitelných zdrojů, či právě výrobu elektřiny z jádra. V životě není nic jednoznačné. Energetická problematika láká mnoho zájmových hnutí a organizací. Je důležité udržení energetické soběstačnosti České republiky, a to společně se zajištěním sociálního smíru mezi jejími obyvateli. Podporuji prodloužení licence provozu v Jaderné elektrárně Dukovany do roku 2035-2037. S ohledem na energetickou budoucnost se dále přikláním k výstavbě 5. bloku dukovanské elektrárny. Nových 1200 MW výkonu pomůže nejenom nahradit pokles výroby v postupně odstavovaných uhelných elektrárnách, ale zároveň zajistí přes dva tisíce pracovních míst v regionu Třebíčska na dalších několik desítek let. Obdobně je nutné přistupovat k dalšímu energetickému zdroji, kterým je zemní plyn. Na rozdíl od elektrické energie Česká republika nebude nikdy patřit k zemím nezávislým na dodávkách plynu z Ruska, či středního východu. Rozmach paroplynových elektráren, nahrazení uhlí plynem v teplárnách, či otázka využití zkapalněného zemního plynu jako paliva v automobilovém odvětví to vše jsou dnes již známé oblasti vyžadující dostatečné zabezpečení této dovážené komodity. Nestabilní politická situace na Ukrajině a v zemích na východ od našich hranic, stejně jako nutnost vyrovnávání přirozených, či mimořádných odběrných výkyvů představuje další možné hrozby pro zdravý rozvoj a prosperitu České republiky. V souvislosti s tímto podporuji záměr budování zásobníku plynu v lokalitě posledního uranového dolu ve střední Evropě - v lokalitě Rožná na Bystřicku. Výstavba plynového zásobníku o objemu 180 mil. m3 pomůže ochránit české spotřebitele před případnými výpadky v dodávkách zemního plynu a zároveň podpoří tíženou zaměstnanost v ohroženém bystřickém regionu.
