Jsem hrdá na svou naivitu aneb kam až je to normální?

Myslím si, že není moc velký rozdíl mezi závistí a nenávistí. Většinou komu závidíme, toho i nenávidíme. Všichni navíc víme, že závist je špatná vlastnost a nenávidět někoho jen proto, že mu závidíme??? To je špatný charakter člověka. Co to je vůbec za lidi, že se sebou dokážou žít, když musí závidět?? A co to je za rodiče, kteří závidí svým dětem a i nebo je nenávidí? Jak k tomu jen to dítě přijde, když se celý život snaží zavděčit svým rodičům, aby jej milovali, a oni mu to vrací závistí a nenávistí??? Proč by osvěta, bolest a jizvy na srdci měly zůstat na straně dítěte, když na vině jsou ti, jež závidí????

Ano, ten kdo se přes to dokáže přenést – vyhraje. Ale proč by to měli činit neviní-obvinění a viníci mohou zůstávat bez uvědomění si viny i bez jejího připuštění si???

To je spravedlnost opravdu tak slepá a boží mlýny melou opravdu tak pomalu? Proč svědomí zůstává čestným lidem, i když ho potřebují spíše nečestní? Proč s tím chtějí a dokážou bojovat opět jen ti, jejichž svědomí je čisté??? Kam tohle povede???

Netřeba odpovídat, všichni víme, jak to je. Proč už ale většina zapomíná, jak to vlastně bylo? Spravedlnost…osoba s šátkem přes oči. Historie vypovídá, že právě její slepota by měla představovat rovnost těch, které soudí. Před ní jsou si všichni rovni, neboť ona neví, jak kdo má honosný šat, jakého je původu, či jakého je stáří. Soudí spravedlivě, nezaujatě, beze strachu a jako slepá bez vidiny prospěchu. Pokud není zrak spravedlnosti zastíněn šátkem, jako důkaz rovnosti před soudem má alespoň v ruce váhy, které vyvažují rovnost souzených. Myslím, že i ona by se dnes smála, kdyby viděla tu bizarnost, kam dnes soudnictví dospělo a jak dlouho už se misky vah nekalibrovaly. Spíše by plakala.

Moc by mě zajímalo, kde a kdy vůbec došlo ke změně původního líčení spravedlnosti na dnes již pravděpodobnější výklad slepé spravedlnosti, tedy ženy, která nevidí, co se zde na světě děje. Osoby, která byla oslepena, aby to neviděla, aby nemohla soudit. Proč se tak moc odvracíme od základních hodnot charakterního člověka, jako je čest, solidarita, slušnost a spravedlnost? Proč činíme vše naopak a stydíme se za své hodnoty? A proč je tolik lidí hledá a zároveň je schovává? Opravdu se vám příčí být morální? A nemělo by to být přece jen naopak? Vážně si myslíte, že být „bad guy“ je sexy? A jak se vám spí?

Kolikrát denně učiníte dobrý skutek? Já alespoň jednou. A jaxe pak cítíte? Já skvěle. Lidé nehloupněme, vzpamatujme se.