Hlava v názorech: Ví, co jsou, ale ještě to nepochopili.

Okolo alkoholu bylo již tolik napsáno a tolik řečeno, že někdy je toho víc než člověk potřebuje, aby si mohl vůbec něco přečíst.

Je spoustu alkoholiků, je spoustu lidí, kteří mají rádi alkohol, ale většina lidí se nechápou. Vycházím z toho, že jsem tento víkend potkala člověka, který neustále vykřikoval: „Potřebuji se vypít! Pojďme se opít.“ Něco mi to připomínalo. K úvaze se nad ním zamyslet mě dovedl ale až jeho nedělní výkřik: „Chlast je démon.“

Kdo je ovládán alkoholem, tak to cítí, ale kdo se dostal z potřeby pít alkohol tak teprve ten pochopí, že to tak je. Oni vědí, že je něco ovládá, že je něco žene k tomu, aby pili, aniž by chtěli, ale neví co to je. Chuť? Potřeba? Chtíč? Okolí? Ne, je to ten démon, cítí to, ale neví to. 

K poznání svého démona je třeba vystřízlivět, ale minimálně na dobu, kdy uzná, že pil víc, než chtěl. Tedy pozná to člověk, který se dobrovolně vystaví střízlivosti a výskytu mezi podnapilými lidmi. Opakování je matka moudrosti, a když se několikrát na sebe podíváte očima ostatních, zjistíte, kdo jste byl. Pěkný pohled? Ani bych neřekla. Pohybujte se mezi nimi ještě chvíli a je z vás abstinent. A když se opijete, zjistíte, že jste to, co jste viděl, a musíte se stydět. V tu chvíli se můžete hrdě s démonem rozloučit.

Lék a rada alkoholikům, kteří abstinují a chtějí u toho vydržet? Choďte mezi ožralé. Tečka