Hlava v názorech: Když chceš žít, musíš zabít, aneb mafián=

=člen tajného zájmového sdružení používající nelegální (zločinné) metody Když tak denně makám, aneb dřu jak bulhar, přitom ruky moc nezašpiním, jsem nespokojena. Včera jsem si uvědomila jeden nepříjemný fakt mezi moc prací, o které nikdo neví a i já ji dělám, ale ani nevím co a proč, a mezi prací, kdy jsem zapsána na listině platičů DPH a dostávám plat 1x měsíčně. 

Taková profese má jeden významný fakt. Jednu nádhernou věc má pocit jistých peněz na výplatní pásce jen jednou měsíčně, a to, že takové peníze si vyděláte prací a utratíte je za živobytí, obživu a za to, co sami chcete, nebo naspoříte. Má práce je o tom, že jsem placena podle výkonu a do 1 týdne po odvedení práce. To je sice fajn, řeknete si. Ona může hodně makat a tím dostane hodně zaplaceno, kdežto já makám od nevidím do nevidím a to mi ještě uberou, jenže opak je pravdou. Všimla jsem si, že čím víc vydělám, tím víc utratím. Teď si asi říkáte, že mám IQ tykve, že to je logické, jenže já více peněz utratím ve firmě. Teď se nebavím o automatu na kávu, nebo pracovním obědě, jde o to, že čím víc vydělávám, abych se konečně už měla dobře, tak tím více práce mi dávají, tím více jezdím, tím více se musím školit, tím více investovat zpět do společnosti. A tak si říkám……, má to cenu? Na co vydělávat 60tis měsíčně a pro společnost a na živobytí utratit kolem 70tis, když můžu vydělávat 20tis, ale vím, že mi 15tis zůstane?
A tak si opět říkám…má to cenu?

Lucie Ťavodová