Hlava v názorech: „Chtěl bych bydlet v paneláku!!!“

Tak takovouhle větu budou pravděpodobně slýchat naši potomci od svých potomků. Sice to zní v tuto chvíli trochu utopicky, ale někde hluboko věřím, že přijde doba, kterou mi už ale zřejmě nezažijeme, kdy i panelák si získá svou hodnotu, obdiv i respekt.

Když se člověk vrátí do minulosti, z videí se na něj hrnou filmy o budování panelových sídlišť, panelových cest, mostů z panelů, kovových lamp s panelovým základem, či MHD; slyšíme socialistické ideje a mává na nás parta dělníků, kteří jedou za odměnu 1x ročně s ROH na dovolenou…
Kdo se neustále pokouší držet mimo město, nebo se do něj jen sem tam projde, tomu to nepřijde. Kdo si tady ale hledá bydlení, nebo zde již bydlí, přijde pravděpodobně o smysl pochopení novodobého stylu umění, neboť, místy i nechtěně, jej tvoří. 
Aby vše mohlo být grandiózní, chce to pauzu: vztah, doba mezi pokrmy, umělecké slohy. Proč tedy inovace? Dříve se vůbec nerekonstruovalo tolik jako nyní, protože tehdy se totiž vůbec neopravovalo. Lidé stavěli za málo,svépomocí, peníze na nové bydlení asi byli, ale nebylo jich třeba tolik jako dnes a tak se bouralo. Vemte si kolik měst je postavěných podruhé, po třetí či povíceré. Přišel-li nový panovník, zbudoval si město dle svého uvážení a staré buď vyplenil, spalíl a zbudoval nové, nebo si postavil ještě lepší kousek opodál. Proč to tak není i dnes?
Zřejmě tím, že stavět si dnes nové bydlení, stojí podstatně víc, než rekonstrukce a oprava. Bohužel abychom pochopili dřívější jevy historie, tak musíme odstranit fakt, že je nám stále předhazována její nepravá tvář. Jelikož je v mediálním slova smyslu nejsledovanější televize, a ta vznikla v době rekonstrukcí, tudíž se v ní objevuje ač pozadí minulosti, tak se slovy současnosti. Pravda, jak je asi logicky vyplývající, je tedy v knihách. Tam se autor přenese do doby úplně běžně a šikovný čtenář si všímá kolem hlavního děje i to za oponou. Stejně jako ten, kdo píše dnes knihu v průběhovém čase, jistě zanese do dialogu výrazy jako SIASky, mobil, džíny, rekonstrukce, plasťáky, bezpečnostní systém, umakart, na trolejbus, mail, autoCAD, zateplit, podlahovka, regulace, jeřáb, … Dnes, ač pro nás dnes běžné věci, lidi dříve neznali. Nemohli, nechtěli, nebo nevěděli jak šetřit. Asi se žilo lépe. Avšak přišla nová vlna, nové myšlení, nový pohled na svět a s ním také nová architektura. Ta začala diktovat, jak se jí líbilo, resp. nové generaci mladších. V podstatě budovy byly stále na stejném principu, jenom si je modelovali jinak. Dnes již se nově staví jen okrajově, i když nevím, jestli se do toho dají započítat současné domy bez „Umění“, ale už se nestaví tak ve velkém a jen jednou za pár století.  
Tehdy přišel 1. velký významný styl: Gotika…… s typickými prvky, jaké je lze ještě dnes vidět na mnoha místech. Změna v myšlení přinesla Renesanci, gotičtí obyvatelé vymírali a k novému chtění se dostali mladší, zbourali staré- postavili si nové. A tak to šlo dál a dál. Architektura vymírala s lidmi své doby a zachovala se jen tam, kde byli silní a odhodlaní za krásu bojovat. Tak to šlo i s dalšími slohy. S generací vymírali. 
Jak je tedy možno, že z doby našich rodičů se nikdo nezastal a nebojoval za paneláky? Je to tím, že zde již není místo pro nový styl, proto tuto krásnou minulost musí už jen opravovat? Nebo tím, že je špatně udělaná? Jak je možné, že všechny styly někde vydrželi? A proč naše kvalitní paneláky mizí pod barvami a různorodí se? Kde je ten celek architektury? 
Podíváte-li se na Prahu očima z hlediska umění, nekřičíte: „Hele Petřín, hele hrad, hele most, hele vysílač!“ Ani :„Hele Paříž, Hele Londýn, Hele Anglie!“, ale „Gotika…... Tady renesance… Baroko… A už konstruktivismus…“ Jak si můžete všimnout, Dnes je to již unikát a nepotkají se domy, jako obrazy celků dané kultury vedle sebe. Dnes se vše bohužel, bohudík?, rekonstruuje. 
S takovou se bojím toho, že přijde doba, kdy my už nebudeme moct uznávat staré umakartové koupelny, tak jako teď milujeme kadibudky, vysoké stropy, zdobení na fasádách, vany na nožičkách či kamna a z hlouposti a neúctě k starému, zazdíme dobu naší doby a jen málo kdo bude mít tu čest, aby si mohl dovolit bydlení v paneláku.
Nechme tedy historii, nechť se tvoří. Pokud chceme budovat v novém stylu, tak přestaňme rekonstruovat a pojďme budovat, nová města, nové cesty, nová cihlová sídliště. Nechme z paneláků vznikat unikáty.

Lucie Ťavodová