HiO: Když počasí vyroste a pochopí jak se chovat v 21.století

… aneb z každého dítěte vyroste Hajzlík, co pochopí jak si užívat na úkor druhých…

Když bylo počasí mladé, dělalo hodně věcí jen tak z čistého srdce, z rozumu, tak jak cítilo, že to je správné… spontánně, a tak to bylo taky nejlepší….. Pršelo, když už bylo třeba----lidé nešlapaly po trávě, protože byla vždy vlhká nebo se báli, že už na ni třeba zase zmoknout…. Měli z počasí respekt a počasí mělo respekt z nich. Všichni si šli ruku v ruce…. Počasí tehdá bylo velmi spravedlivé…. Ale potom přišla jeho puberta, první recese. Zkoušelo si pršet a svítit, kdy a jak se mu chtělo, zkoušelo na nás první fígle a my jsme to tolerovali… „Každá puberta přece skončí…. Každý má své chvilkové období… To přece zase přejde“, říkali jsme si. Ale počasí bohužel již v té době pochopilo, že vlastně není důvod se snažit býti spravedlivým a snažit se lidem vyjít vstříc. Na co by mělo ono fungovat tak, jak jsou lidi zvyklí, když se může vyřádit jednou za čas, a to pořádně, protože ví, že má pak mnohem více klidu a volna, které může trávit spokojeně a vesele třeba na Seyschellách. Tam se uloží, odpočine si, načerpá energii a pak nám to zase natře … ... Objeví se, kdy chce a jak chce, a provede si to, co se mu zlíbí. Udělá bahno, když se procházíme v trávě, přivolá sníh, když se koupeme v bazéně, roztočí to tam, kde se to opravdu nehodí….. Ať se potom teda nediví, když se zjeví nad Moskvou, že naši chytří ruští vynálezci, kterým už to není lhostejné, si jej rozhodnou ochočit a určovat jemu podmínky. Alespoň tam a tak, jak se to tentokrát pro změnu hodí jim….

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě….