Politika multikulturalismu je cestou do pekel

Což není pouze můj osobní názor – jde o racionální zhodnocení výzkumů veřejného mínění.

V jednom ze svých předchozích blogpostů jsem se zamýšlel nad multikulturalismem z kulturního hlediska. Dnes bych se chtěl na tentýž fenomén podívat z hlediska politického.

Jako kulturní myšlenka má – podle mého názoru – multikulturalismus jistý pozitivní význam (jde jen o to, aby nebyl příliš naivní a zcela bezbřehý). Stane-li se však multikulturalismus hlavním vodítkem státní kulturní a integrační politiky, vede jen k rozbujení nenávisti a konfliktů všeho druhu.

Ukazuje to například jedna nedávná sociologická studie, která srovnává výsledky integrační politiky Velké Británie a Francie ve vztahu k muslimům.

Velká Británie provádí již řadu desetiletí politiku multikulturalismu. Jde o politiku pozitivní diskriminace všelijakých menšin (zvláště muslimů), kterou tato země sice nazývá hezky elegantně „affirmative action policy“, ale žádný rozumně uvažující člověk si nemůže neuvědomit, že fakticky jde o sérii opatření, která zvýhodňují menšiny na úkor většiny. Výsledkem je vznik ghett, která jsou nedotknutelná podobně jako posvátné krávy v Indii a která čerpají všelijaké státní dotace pro posilování svých nejrůznějších subkultur (o zavádění speciálních šariatských soudů pro britské muslimy ani nemluvě).

Oproti tomu Francie, hrdá (na můj vkus až trošičku moc) na svoji Velkou revoluci a s ní související koncept přísně sekulárního státu, vede své kulturní menšiny k tomu, aby se jejich příslušníci cítili především občany sekulární Francie a aby své kulturní či náboženské zvyky praktikovali pokud možno převážně v soukromí. Ano, tato politika je občas (alespoň podle mě) příliš přísná, například pokud jde o problematiku nošení muslimských šátků, ale alespoň jasně deklaruje svoji vůli všemožně bojovat proti vznikání uzavřených ghett. (Mimochodem, obdobnou politiku provádí Turecko, respektive jeho tzv. „kemalismus“.)

Výše zmíněná srovnávací sociologická studie pak zjistila toto: Nemuslimští občané Francie jsou vůči muslimům nastaveni pozitivněji, než jak jsou vůči muslimům nastaveni britští nemuslimové. Pokud jde o muslimy, pak platí, že ve Francii hledí muslimové na své nemuslimské okolí vesměs přátelsky (přičemž téměř 80% francouzských muslimů se hlásí k ideji sekularismu), zatímco ve Velké Británii hledí muslimové na nemuslimy převážně s despektem. Ve Francii si pouze 28% muslimů myslí, že islám a moderní způsob života jsou odsouzeny ke konfliktu, zatímco ve Velké Británii si toto myslí 47% muslimů.

Ano ano, už slyším typickou multikulti námitku: nenávist menšin vůči většinové společnosti je dána jejich ekonomickou frustrací, nikoli jejich kulturní svébytností. To je sice hezká myšlenka, jenomže má tu „drobnou“ vadu, že není pravdivá: výše citovaná studie totiž dokazuje též to, že rozdíly v postojích francouzských a britských muslimů existují při zhruba stejné míře jejich ekonomické integrace (která je poměrně špatná v obou těchto zemích).

Jinými slovy: Anglie chtěla multikulturalismus – a má ho. Spolu s nenávistí a vzájemnou nedůvěrou, která zamořuje celou společnost. Francouzští muslimové sice také nejsou zcela bezproblémoví (i když v menší míře než jejich britští souvěrci), ale jejich excesy alespoň nejsou „afirmovány“ státem.

Důsledky pro Česko: Místo „muslimové“ si dosaďme „Romové“ a vyjde nám toto: pan ministr Kocáb – který se nepokrytě hlásí k politice pozitivní diskriminace menšin – zcela evidentně škodí této zemi. Doufám, že co nejdříve odstoupí, respektive doufám, že Strana zelených, která má pozitivní diskriminaci ve svém programu, se po příštích volbách už nedostane do Parlamentu. Mezitím bych panu Kocábovi doporučil, aby si na sebe občas vzal růžovou kravatu (aby „pozitivně afirmoval“ „diskriminované“ homosexuály), případně aby si občas položil na hlavu ručník (aby „pozitivně afirmoval“ „diskriminované“ muslimy). Do složitějších systémových či koncepčních aktivit ať se pan ministr raději nepouští. Ale vážně: chceme-li, aby láska zvítězila nad nenávistí, pak opravdu nemůžeme podporovat politiku, která vytváří ghetta. Ministerstvo vedené panem Kocábem (má-li tedy vůbec existovat) má sloužit k tomu, aby vedlo kulturní politiku vedoucí k integraci menšin, nikoli k tomu, aby vedlo multikulturní politiku vedoucí k dezintegraci společnosti. Multikulturní politika pozitivní diskriminace je jen zdánlivě humánní – ve skutečnosti je naopak hluboce nelidská a mimoto – alespoň v případě Romů – i vyloženě rasistická.

PS: pokud jde o romskou problematiku v ČR, vřele doporučuji blog Lenky Kučerové