- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
za krásné a smutné počtení. Netušíte, jak moc s Vámi cítím..Jana K.
zasáhlo mne to. Něco podobného jsem také zažila, v jednom roce mi zemřeli prarodiče, otec i manžel, dodnes nechápu, jak jsem to vůbec dokázala přežít s szdravým rozumem...
smrt je nezbytná součást života, každý ji máme zaručenou, všichni čekáme ve stejné čekárně na to, kdy na nás přijde řada. A tenhle čekající čas bychom měli využít, jak nejlépe umíme a můžeme,ať na konci života nemusíme litovat toho, co jsme neudělali nebo naopak udělali.
Díky Tomáši, hezký článek
Pouzivam toto slovni spojeni pro pouhy nedostatek jinych vhodnych vyrazu. Od te doby, kdy ho na mne na dedove pohrbu zbezne zamumlalo asi osmdesat lidi, ho proste nevnimam jako cituplne.
Muzu Vas ujistit, ze i ateista by v druhem pripade videl smrt jako cestu za lepsim. Proste proto, ze to je cesta z bolesti do nebyti a nebyti nema jak bolet.
jsme mluvili o pokoře....k životu, ke smrti.....
Půjdeme tam všichni. Někdo dříve, jiný později. Nemá cenu nad tím moc uvažovat, protože stejně není vyhnutí. Ale lidé nad smrtí určitě přemýšleli odjakživa. Po pár letech (desítkách) po nás neštěkne pes a je to tak dobře.
Co k tomu říct.Myslím, že každý z nás si prožil, nebo prožije větší, či menší peklo.
Zatraceně důležité, je bojovat, i když se to velice lehko řekne.Ta paní musela být nesmírně statečná.
Jinak pěkné.Karma
hezky napsane. Prijmete uprimnou soustrast nad ztratou cloveka, ktereho jste si vazil a mel rad.
George