Povrchně o Woodym s Miroslavou Spáčilovou

Recenzí knihy "Vše o Woody Allenovi" se Miroslava Spáčilová, novinářka působící v kulturních redakcích několika deníků přes dvacet let, dopouští nehorázného matení čtenářů, které by jeden čekal spíš od začátečníka.

Původní článek je k přečtení zde.

Tak hned ten titulek. Kniha se sice jmenuje "Vše o Woody Allenovi", ale rozhodně v ní ani v intencích jejího zábavného stylu nenajdete vše - "děj" končí v roce 2001, kdy ovšem Allen ani nepřestal točit filmy, ani nezemřel - jak dokládá jeho nedávná návštěva Prahy, při které - podle článku paní Spáčilové - prý Prahu "okouzlil jazzem".

(Na okraj: organizátoři koncertu v komunistickém Pakulu /čti: kongresovém centru/ však nasadili tak nehorázné vstupné, že mělo být asi napsáno "okouzlil snoby" - a k tomu možná nikoli jazzem, ale tím, že viděli na vlastní oči legendu, která si ještě před několika lety budovala image na zarputilém odmítání opustit Nový York. Ale to je nepodstatné.)

Odpustíme recenzentce i drobný faktografický omyl - kniha nevyšla po novém roce, ale na konci toho loňského - sám jsem měl to potěšení na začátku prosince. To by ale bylo příliš hnidopišské, chtít po novináři z povolání, aby si ověřoval fakta...

Paní Spáčilová si především ve své recenzi tak nějak nevšimla, že knížka je vším jiným, jen ne zasvěcenou monografií, že ji její autor napsal jako nekritický paján, že čtenář Allenem nedotčený z ní nemůže mít nic a že je tedy určena především allenovskému mainstreamu, tedy lidem, kteří si ji takříkaje koupí do sbírky, zvláště protože k ní jsou přibalena dvě DVD (obě s filmy, které vznikly dávno po jejím sepsání, a tak si říkám, nemají-li snad suplovat ten předčasný konec...)

Nad čím zůstává rozum stát je, že recenzentka označí odbytý překlad Veroniky Pšenkové za "poučený" (včetně toho roztomilého "zdůvodnění"), aniž by se třeba zamyslela nad tím, proč překladatelka a editor byli natolik líní, aby dohledali Allenovy citáty v českých zdrojích (takže mezi českými diváky tolik oblíbené filmové "hlášky" v knize nezazní v té podobě, v jaké jsou v českém prostředí známy, totéž samozřejmě platí - a možná ve zvýšené míře - o citátech z povídek, již několik desetiletí opravdu poučeně přeložených Danou Hábovou a zvláště Michaelem Žantovským).

Recenzentce dokonce nevadí, že kniha přijala časopisecký styl nejen vyprávění, ale i grafické úpravy, čímž se dostává na úroveň kratochvilných čtení o slavných lidech, jen je na rozdíl od článků v bulváru poněkud delší. Vlastně to není žádný souvislý text (až na ten podivný pokus o životopis, kterým kniha začíná), spíše soubor glos a marginálií.

A alespoň pro mě je skandálem největším, že dáma, která si opakovaně říká filmová kritička, dokáže sepsat div ne paján na naprosto průměrnou a zbytečnou knihu, aniž by zmínila či snad na stránkách idnes.cz dříve recenzovala opravdu zásadní české vydání časosběrných rozhovorů Woodyho Allena s novinářem Ericem Laxem "Hovory o filmu", kterou loni vydalo nakladatelství Portál. Ví o této knize vůbec?

Povrchnost, povrchnost, povrchnost...