Jak Kolíček chytal myš

I bytová kočka je duší predátor! Napadlo Vás někdy, jak asi myslí? Nahlédněte se mnou do jejího dobrodružství! Bytem se řítí, očima svítí... :)

Chodbou se řítím,
očima svítím.
V kostech to cítím,
brzy myš chytím.
U misky s pitím
krátce se sytím.
A pak jdu dále,
hledám tu myš,
netuším ale
kde má svou skrýš.
Pobíhám hbitě,
plazím se skrytě.
Myšičko, chci tě!
Kde máš své sítě?
Drápy si brousím,
zuby už cením,
v mysli ji rdousím,
nikde však není!
Je tu jen čisto,
ticho a klid,
vše má své místo,
tam, kde má být.
V tom mi to dojde -
vždyť já jsem v domě!
Zde myš neprojde,
není tu pro mě.
Zamyšlení krátké,
mám totiž fakt hlad,
čtyři kroky vratké
a pak čelem vzad.
Mistička je plná,
tak jak se to sluší,
ulevná to vlna
zaplaví mou duši.
Sežeru, co hrdlo ráčí,
na hodinku mi to stačí.
Rozvalím se do pelíšku,
slastný pocit ve svém bříšku.
Na chvíli si zavřu očka,
však on ten svět na mě počká.
Až se vzbudím, zas si dám,
ještě že se takhle mám :)!