Chybí mi vůně, kterou nosíš...

Já na dovolené, kočka na hlídání. Taková ta klasika, ale stejně je nám vždycky po sobě smutno :/ Čtěte, jak to asi moje kočka naposledy prožívala...

Na sedačce si ležím,
chce se mi hrozně plakat,
v duchu za tebou běžím,
ty ses však jela flákat.
Jsi asi někde u moře,
ode mě tisíc mil,
ležím tu v téhle komoře
už spoustu dlouhých chvil.
Že je to barák rodinný,
hlídá mě děda a babi?
Že jsem pro ně člen rodiny?
Bez tebe je to slabý!
Chybí mi to, jak se na mě díváš,
chybí mi svetr, který míváš.
Chybí mi vůně, kterou nosíš
a ten tvůj pohled, když mě prosíš,
abych už slezla ze stolu,
vždyť je plný tvých úkolů :)
Teď bych to všechno zažít chtěla
a nemám z toho nic,
jako bych nebyla ani celá,
chybíš mi víc a víc.
Neumím hodiny člověčí,
vím však, co je být smutná,
umím to vyjádřit bez řeči,
ta není vůbec nutná.
Zmizelas navždycky?
Vrátíš se ještě?
Můj strach je panický,
drtí jak kleště.
Vrať se a já ti slibuji,
všude za tebou pudu,
všichni tvorové chybují,
odteď jen hodná budu!
...
Smutku bylo jen pár dní
než nadešel poslední.
U rodičů mě počkala,
happyendu se dočkala.
Po týdnu byla jsem zpátky -
dovolený jsou krátký... :)