Vzpomínám si, jak jsme jako malí děti blbli s tátou, prali se, házeli po sobě polštáře. Bitva gradovala, když otec najednou zařval: "A dost!" Absolutně jsme nechápali. Proč? Odpověď byla jasná. V nejlepším se má přestat.
Žádali jsme vysvětlení, čehož se nám vrchovatě dostalo. Už jste v transu, nedáváte pozor a něco se vám stane. Křičeli jsme, že nestane, že si dáme pozor, že nás to baví. Až později jsem pochopila, že na tom něco bude. Patří to ke schopnostem, jako je třeba umět prohrát.
Prohrávat politici už celkem umí. Odejít ze scény je stále velký problém. Není to lehké. Někdo to zvládne s nonšalancí, někdo se v tom válí jako slon v porcelánu. Někdo umí odejít za hlasitého potlesku obecenstva. Někdo na scéně stále stojí, pak sedí, nakonec leží a dožaduje se potlesku i přesto, že obecenstvo už dávno odešlo.
V poslední době vidíme jednoho velikána, inteligentního, velmi schopného sečtělého řečníka a politika, jak pomalu odchází z politického života. Blbnul s novináři, pral se o slova, jeho politická kariéra gradovala. Pak nebyl nikdo, kdo by zakřičel, že v nejlepším čase se má přestat. Nebyli žádní takoví přátelé, žel nebyla taková ani jeho vlastní rodina. A politik byl v transu. Ztratil soudnost.
Jeho přátelé rádcové X a Y jen kujou pikle, obvyklé i neobvyklé. Novináře nazývají hyenami, když natočí přítele prezidenta při převozu do nemocnice. Pak přetočí a sami natočí pár sekund, jak nemocný člověk leží vystlaný polštáři na boku, aby neměl dekubity. A to jen proto, aby si zachránili vlastní kůži. Fakt jsme tohle chtěli vidět?
Film, který chceme vidět je film "Karel". Je to o odcházení jiného velikána. Za to jsme ochotní dát těžce vydělané peníze a věnovat ke shlédnutí svůj volný čas. Tento film nás dojímá, rozesmává, dodává nám energii. Trvá 133 minut a chceme vidět víc. Přestože vidíme nemocného, starého člověka, je nám to příjemné. Protože tato osobnost uměla odejít galantně, poeticky, s úsměvem na rtech a v láskyplném objetí.
Odcházel obklopen mnoha přáteli, kteří mu přáli. Nejen k jeho velkolepým narozeninám. A pokud se objevil nějaký "přítel", co si chtěl u něj na sporáku ohřát svoji polívčičku, byla tu jeho žena Ivana, která svého manžela ochránila. Taky to pěkně schytávala. Ale nedala se. A nedala se přemluvit k jakýmkoliv podivným výstupům.
Není manželka Ivana jako manželka Ivana. Ta jedna stála po boku svého muže několik let až do jeho smrti a ještě dál. Ta druhá pouze stojí u mikrofonu a jen mluví. O lásce. A moje uši se kroutí. Nechci ji kritizovat. Jsou různé vztahy mezi partnery. Nevidíme do jejich srdcí.
Ale tak nějak si říkám, že je něco divného, když těžce nemocnou lásku, která se už nemůže ani postavit na nohy, nechám pracovat a orat na poli politické půdy. Nebylo by láskyplnější, vzít svého těžce unaveného, dehydratovaného a podvyživeného manžela na venkov do přírody, vařit mu vydatná jídla s obsahem draslíku, dbát na dostatek tekutin, vařit čaje z ostropestřce na játra. Dbát u cukrovkáře na pravidelnou stravu, na hladinu cukru, aby neupadal do kómatu. Neopírat se o státní zaměstnance, ale o stromy na Vysočině. Sedět pod nimi na lavičce a rozdávat bonmoty jako v dobách své největší slávy.
Žel vidíme jenom uštěpačného, zlého, nevrlého, bezmocného a osamoceného starce. Tak trochu se za něj stydíme. Jak se zuby nehty drží své funkce. A přitom sotva udrží pero a myšlenku. Je nám ho líto, že nemá nikoho. Ani žádného opravdového přítele, který by mu řekl do očí pravdu. A kterého by sám prezident akceptoval. Přítel není ten, kdo lže. Pravda a láska na hradě nezvítězila.
Žádného přítele nemá ani v politice. Jeho jedinému dlouholetému komplicovi se jeho odchod nikdy nešikl. Nejvíc v této době, kdy prohrál volby. Potřebuje čas, aby si napravil reputaci, kdy ho nehorázně poškodili těsně před volbami. Potřebuje čas, aby nová vláda začala vládnout. Ta bude vydávat zákony, které se nám nebudou líbit, a on, Babiš v opozici je bude kritizovat a slibovat svoje šťastné záruky. Zrovna teď by se mu prezidentské volby nehodily.
Prezident nám sliboval na svou čest, že bude svůj úřad zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. O úrovni vědomí a bezvědomí teď rozhodují lékaři. Kdo opravdu něco ví o stáří, tak taky ví, že stav kdy jsou lidé "mimo domeček" bývá nejčastěji v noci a jenom někdy.
Zaujala mě však slova o zájmu všeho lidu. My všichni máme zájem. I nějaká paní Džamila má zájem. O to, aby instituce jménem prezident opět dosáhla důstojného formátu. Aby na hradě vládl prezident, který nepracuje jako "hospic office", ale má úroveň. Jedno, jestli nějaký Miloš Zeman, nebo někdo jiný. Mám na to jako občan právo. Aby se tato instituce navrátila ke službě svému lidu. Aby byla jako kdysi, kdy tam plnil své povinnosti Václav Havel. Ten, který odcházel s velkou úctou celého světa.
